|
| ||||
| ||||
|
._._ 53 _- .
získal sobě především pau VáCslaV Novotný , ředitel „Matice školské”, jenž vyučuje zpěvu na e. k. českém gymnasiu. Ačkoli jest málo hodin určených pro zpěv, předce cvičí své zpěváky pilně mimo zpěvům jiným též zpěvu církevnímu a tím spůsobetn možno bylo, že v krásném gotickém kostele sv. Vácslava nábožní křesY,ané mohli slyšeti pravé a nezkalené skladby hudební, které služby Boží zvelebují a pobožnost věřících zvýšu,jí. Skladby ty, jak dalece mi povědomo, jsou mše od Witta a Skuherského. Ředitel Novotný podporován jest též pp. professory tohoto ústava, kteří dobře vědí, že zpěv a zvláště zpěv církevní mladého žáka šlechti, na jeho povahu působí a jemu cosi vyššiho v mysl vkládá. — Druhý ústav, v kterém velmi piluč zpěv pravý církevní se pěstuje, je,,t. ústav bohoslovecký. S jakým úspěchem loňslcélio roku ve vzhledu tom se dařilo, jest Vašnostem již povědomo. Když pitný a pro církevní zpěv horlivý maž I'. Mrštik, jsa na kněze vysvěceu, ústav bohoslovecký opustil, nastala obava, že tím mnoho utrpí prospěch věci dobré. Jest ale, Bohu díky, již zase postaráno o další zdar; semeno vhozena do půdy dobré, at již znenáhla, přece roste. Ti mladí mužovG, kteří po třech neb čky cech letech mají ítčiukovati mezi lidem, již opětně pilně se cvičí ve zpěvech rozdíln~ch a zvláště zpěvu ciil:evnílnu. Uspořádali sobě malou slavnost cecilianskou, při kteréž zpívali a bráli; při mši svaté téhož dne statečně se drželi při zpěvu cirkevním a oslavili takto velmi důsto,juě svátek nejen hudebníků, nýbrž i zpěváků pravým cirkevnitn zpěvem. A nyní dobře nastudovali znova „start adveutuf zpěvy”, na které zbožný náš lid již se těší; neb jest to skutečná duševní radost, když bohoslovci času aciveutuflio v semiuářském kostele sv. Annv prozpěvují chválu Boží a radost vnitřní zmáhá se bezdčl.y posluchače těch krásných choralů a zpěvů staročeských — Vytivalostí a pravou snahou po dokonalejším dovede se ntuoho, a poněvadž obě ty vlastuosti n nás se nalézají, doufám, že vpravdě se osvědčí slova: zpěv církevní čím dále tím více se pěstovati bude, až všechny chrámy rovným hlasem ku poctě Boží se ozvou. Z Budějovického semináře. Redaktoru tenkrát je možno dopiniti z vlastni zkušenosti zprávu o poměrech hnclby kostelní v biskupském sídle diecése budě,jovskG a takto soukromý dopis tuto opozděný uovými doklady obohatiti. Sídla biskupská jsou strategicky nejdůležitějšími body na bojišti nynějšího ruchu a hnutí reformatorského vzhledem kostelní hudby. Kathedrálka jest prvním farním kostelem diecése. áemiuář jest semeniskembudoucnosti. Jaký biskup, taková díecése, jaký seminář, takové kněžstvo. Budějovicka diecése má biskupa — otce, miláčka kuéžstva i národu; z budějovického semináře vycházelo kněžstvo, na něž s chloubou nohlfží katolík. Není tudy ani třeba dokládati, jak pisateli bylo milo a vítáno, když vdp. dr. Petr Špelina, rektor scmiuáí'e Budějovického, v ltímě mne zval, abych na zpátační cestě v Budějovickém semináři se zastavil. Desetinedčluírn cestovátiítn po Italii, vlasti to umění výtvarného, zmořil jsem se jak náleží Všady jsem chtěl býti, a všechno jsem chtěl spatřiti. Neukojitelná všetečnost trestána bývá uuaveufm. Do Budějovic dorazil jsem z rána na vil-ilii sv. Petra a Pavla. Bylo to posledui zastavení na daleké pouti a první deu ve vlasti po tolikatledělné nepřítomnosti. A prvním pozdravenim na rodné půdě byl — g r e g o r itánský chorál. „Musica sacra” uvítala pounika „in musicalicis” chorálem. V záležitostech Mus posvátných mnohdy bloudívánt světem ; jedna z nich — ta nejmilejší — ua prahu semináře ctitele uvítala při návratu do vlasti. Svůj k svému! II vchodu do semináře budějovického jest totiž kostel semiuářský, do něhož lidé z ulice, bohoslovci pak z přízemní chodby vcházejí. Na chodbě slyšeti lze vše, co v kostele se děje. Dostavil jseiL se do semináře v liodinu, kdy žádný vlak nepřijíždí. Ctihoduí páni bohoslovci konali právě beneráluí zkoušku na mši. kterou na svátek sv. Petra a Pavla před-nášeti nbmy"-šleli. Konali ji na kůru s průvodem varhan. Když vrátný branku otevřel, v prázdné chodbě rozléhalo se právě ote-vřenými dveřmi kostelními pokračovául andělského poselství: „Et in terra pax hotninibas bonae voluntatis” z gregoriánské mšo in festis duplieibus. Audělskými slovy vítala klidná chodba při vstoupeni neznámého poutníl~a. To byl první pozdrav po návratu do vlasti ocl pěvců neviditelných. Potěšil jsem se jím po tolika expektoracích italské hudby kostelní. Vdp. rektor přijal mne do domu s pohostinuostí skutečně slovanskou. Osobně po-zdravil jsem sídlící zde učence a spisovatele věhlasného jména, kteří mi až dosud z pouhých toliko spisův známi byli. Skutečnost předčila pověst. Podali jsme si pravice a ,již jsme se znali. Stejná snaha pojila vás ,již dříve páskou jednoty. V tom záleži ta poffivuhodiiá jednota Církve. Dva lidé; kteří až dosud se neviděli, již se znají, jedva že ruce na uvítanou si po-dali. Vzácnou mi zůstane návštěva semináře v Budě,;ovicích ! | ||||
|