|
| ||||
| ||||
|
— 54
„Et in terra pas heminibus bonae voluntatis,” znělo to s kostela od neviditelných pěvců na uvítanou ve vlasti české. Ze celých 10 neděl pobytu svého ve Vlaších neměl jsem pražádných zpráv z vlasti. Oddal jsem se úpině pouti do Říma a za uměním. Na cestách ničím se nedávám vyrušovati, aby duše snáze přístupnou se stala dojmům, jichžto kořeny tím hlouběj( vnikají, čím kypřejší jest půda při-pravená. Dávám se vždy po návratu překvapovati událostmi. Tentoln•át byl jsem pře-kvapen; — ale nemile Průběhem due poznal jsem z vypravování, že andělské zvěstování se zvrátilo ve vlasti české. „Iu terra pas ho-minibus” byl rašen a ziui en od lidí „ínalae voluntatis.` Biih je naprav! Ctenářům mých cestopisu jest již známo, že pasu všudy po hudbě kostelní. Mívám také štěstí, že přicházívám zhusta k hotovému. Tak stalo se i zde. Téhož rána bylo v kathedrál.ce regniem za zvěčnělého krále našeho ferdinanda Dobrotivého, blahé paměti. Dávalo se reguiem instrumentální. Skladba byla sice ducha zcela světského a necírkevního, provedeni však velmi dobré. Soprány a Alty pěkné. Intonovalo se bezpečně a přednášelo se ulilazeně. Hudba nebyla hřmotná, luzdebnfci hráli čistě a bubeník bubny jen hladil. Byl to bez pochyby zakuklený našinec, který jest si vědom, že kotle s kůrů kostelních jsou vyloučeny a který je jen preto tluče, že musí. Líbil se mi. Ba i znamínek ku přednášení předepsauých se šetřilo, pp., cres., decres., f. a j. Po reguifch jsem si myslil: „Pane řediteli ! Bude vám snadno reformovati.Zpěváky máte, a to velmi dobré. Budějovice jsou velké a viúeh množství jinýeh pěvců, které získati snadno bude možno a jimi dobrý sbor pěvecký ještě rozšířiti. Cit hudební máte a to jemný, jak z přednášky celku se spatřovalo. Třeba pouze spáliti skladby triviální a sáhnouti k vážuýin, byt i s privodem vašeho dobrého orchestru pro počátek, aneb střídati je se sl~ladbami pouze vokálními — a reforma na kathedrálce v Budějovicích jest provedena. Podmínky jsou zde pobotově. Jest třeba pouze říci: „Chci1” a výsledek jest váš. Když hluché a mizerné skladby tak pěkně přednášíte, jak teprv přednášely by se pod vaší taktovkou skladby dobré a krásné!” — Takový monolog jsem vedl a co monolog jej tuto postaviti nezapovídá se. Kdyby však tajné myšlení se zjevilo a kůr kathedrální stal se světlem ostatnim kůrům diecése, pak radosti bych se rozjásal. Cit jemný a ušlechtilý jest snáze přístupný kráse a dokonalosti. U pana ředitele zvítězí zdravý cit hudební. Ten den byl prvním dnem odpočinku na celé cestě. Vdp. prof. dr. Hofmann, který vykládá bohoslovcům historii umění církevního, provedl mne městem, ukázal mi kostel piaristů a nový kostel sv. Václava s malým seminářem a vůbec vše, co v Budějovicích památného se nachází. Po obědě otevřely se dvéře příbytku mého a v nich objevil se jako na zavolanou náš Taborita, d. p. K. Konrad, nejhorlivčjšf pěstitel směru ceciliánskélio v diecési. Byl telegraficky povolán k otci těžce nemocnému. Smutná návštěva! Neočekávané shledání nás však přece potěšilo. Klidnost města, ticho seminářské, utěšená společnost, upřímný hovor v mateřštině o záležitostech nejmilejších mile kontrastoval} s ruchem a hlukem cestovním v ciziuě. Jechiím dnem pokoje osvěží se m}•sl a duch nabývá dřívější prnžna,~ti. V rodině seminářské se dobře odpočívá. Ná-ledujícfho dne slavila ta rodina dvojí svátek, církevní a rodinný. Bylo sv. apoštolů Petra a Pavla, a zároveii jmeniny vdp. rektora semináře, který určil abych měl zpívanou mši svatou, která počíná se o 7. hocliuě. Kostel seminářský, jindy kapucínský, byl lidem přepiněn, který sem chodívá, jako do farního kostela. Mnozí šli kii správě Boži. Páni bohoslovci zpívali o mši sv. elcorální mši z „Graduale romanum' in festis duplicibus. Drželi se statečně. Zpívali vše s průvodem varhan, ale s registrací tak jemnou, že nebyl na závadu zpěvu. Varhaník nad to tak znamenitě doprovázel, že nikde nepovstala ani nejnepatrnější nesrovnalost zpěvu s průvodem. Kde tak se doprovází, deklamace a přednáška tím netref. Přednášelo se správně, s dobrou akcentuací, ani příliš rychle, ani příliš pomalu. Bylo ze všeho viděti, jak snadno vpraví se bohoslovec v přednášku chorálu. A zbývá jen jediné přáni, aby totiž veškeří bohoslovci bez výjimky chorál zpívali. Jest tak snadný, že píp systematickém návodu každý bez obíží se mn přiučL Každému pak knězi známost jeho jest tak potřebná, že v dobách přítomných ni-komu bez něho obejíti se nelze. — Oltář s kůrem v nejlepší nacházeli se shodě. Od oltáře chorál vycházel, a s kůru chorálem se odpovídalo. Celá mše byla co do hudební stránky celkem zakončeným a jednotným. Po skončené mši sv. zavedl mne vdp. rektor do oratoria, kde pp. bohoslovci již shromážděuY byli, abych k nim promluvil. Že jsem jim velebil zpěv církevní, zejmena vznešenost a krásu chorálu, kdož by tomu nevěřil? Padlo-li símě na půdu úrodnou, ukáže budoucnost. Oči mnohých svítily, na důkaz, že v srdci proudí vřelá krev horlivých kněží budoucích. Mladistvá mysl jest tak snadno přístupna hlubokým dojmům, jichž ozvěna mnohdy dlouho v duši zaznívá. Jaký směr mladý boho- | ||||
|