|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 5
7. Celebrant vystoupí k oltári, políbí jej uprostred, jde na roh epištolní k missálu. 8. Zpęváci zpívají antifonu »Exaudi nos* Dómine« (viz 5 p r i n g e r-0 re I, Graduale parvum, vydané pécí 0. C. J. 1910 str. 45). Není-li zpęvákűm z jakékoli vázné príciny mozno antifonu »Exaudi< zpívati, nechf j i alespoń recitují na téze výši hlasové, ale z a I m a verš »Gloria patri ... saeculórum. Amen« nechf vzdy zpívají (jak v »Grad. parvum « str. 45 udáno). Není-li zpęvákű, ríká celebrant antifonu »Exaudi« hlasem povýšeným; lze-li, mohou hoši-ministranti (príp. i druhý knęz) ríkati antifonu s celebrantem. Ministrant II. jde pro kadidelnici a lodku s kadidlem. 9. Kdyz byla antifona dozpívána nebo preríkána, knęz stoje u missálu s rukama sepia- týma (neobraceje se k lidu) zpívá »Dóminus vobíscum«, zpęváci odpovídají >Et cum spí- ritu tuo« ; celebrant pak zpívá ctyri modlitby, pri nichz zehná popel. Modlitby zpívají se t ó n e m f e r i á 1 n í m, pri cemz v konecném slovę modlitby i závęru na spodní malé tercii se zpívají poslední neprízvucné slabiky. Kdyz zehná celebrant popel, polozí levici na oltár a ministrant I. nadzvedne okraj pluviálu, aby knęz volnę zdvihal pravici. Není-li zpęvákű, recituje celebrant modlitby hlasem povýšeným na jediném tónu. 10. Po modlitbách pristoupí pred celebranta ministrant II. s kadidelnicí, podá lodku ministrantu I. (príp. druhému knęzi); celebrant maje levici na prsou, vezme od ministranta 1. lzicku, vkládaje trikráte kadidlo do kadidelnice ríká slova (1) »Ab illo benedicaris«, (2) vin cuius honore«, (3) »cremaberis. Amen«, vrátí lzicku ministrantu I., sepne opęt ruce a zehná kadidlo v kadidelnici, cinę pravicí kríz a neríkaje niceho 11. Ministrant I. vrátí lodku ministrantu II., podávaje lzicku a prijímajeBii líbá celebran- tovi ruku. Ministrant II. sestoupí s kadidelnicí pred stupeń pobocný, na místo, kde dríve stál. Pristoupí ministrant III. se svęcenou vodou a kropáckem ; ministrant I. vezme od nęho kropácek, podá jej celebrantovi líbaje pri tom jeho ruku a levicí nadzvedne okraj pluviálu. 12. Celebrant kropí trikráte popel na podnosu 1, uprostred (pred sebe), 2. na levo od sebe (smęrem k rohu evangelnímu), 3. na pravo od sebe ríkaje pri tom hlasem ztlumeným (voce submissa) slova »Asperges me, Dómine, hyssópo, et mundábor: lavábis me, et super nivem deatbábor« (bez zalmu, sine cantu et sine psalmo«, Rubr. Miss.), vrátí kropácek ministrantu I., jenz políbí opęt ruku celebrantovu a odevzdá jej ministrantu III. Min. III. odnese svęcenou vodu s kropáckem do sakristie a vrátí se na své místo. 13. Pristoupí ministrant II., podá kadidelnici ministrantu I., jenz- ji podá celebrantovi, líbaje opęt jeho ruku. Celebrant okourí trikráte svęcený popel, niceho neríkaje, týmz zpűso- bem. iako jej kropil, uprostred pred sebe, na levo, na pravo a vrátí kadidelnici ministrantovi I., jenz ji l)rlime líbaje celebrantovu ruku a vrátí ji ministrantovi II. Ministrant II. odnese kadidelnici pryc, do sakristie, a vrátí se na své místo. 14. Je-li zvykem kázati lidu o významu popelecní stredy a jejího obradu, óbrátí se celebrant, a stoje na rohu e angelním, promluví k lidu. Doporoucí se, je-li jen trochu lze, promluvu, byf i krátkou, zavésti také tam, kde dosud nebývala. 15. Potom celebrant sestoupí od oltáre a klekne na vrchním stupni oltárním (suppeda- neum); ministrant I. vezme s oltáre podnos se svęceným popelem, podrzí jej pred cele- brantem, který vezme trochu popela a vsype si jej na hlavu (na tonsuru) ve zpűsobu kríze, n i c e h o neríkaje. Je-li druhý knęz (v superpellici bez štoly), obrátí se celebrant zády k oltári, z ű s t a n e s t á t i a druhý knęz vlozí mu (z podnosu, podaného ministrantem I.) na hlavu popel, ríkaje slova: »Memento homo, quia pulvis es et in pulverem reverteris«. Ministrant I. podrzí podnos se svęceným popelem v rukou. 16. Jakmile si celebrant vlozil popel (nebo obdrzel od druhého knęze), zpívají zpę- váci antifony »Immutemur* habitu«, »Juxta vestibulum < a responsorium »Emendémus in me- lius« (viz Springer-Orel, Graduale parvum, str. 46 a 47). Nemohou-li zpęváci antifony zpívati, recitují je povýšeným hlasem na jediném tónu, ale responsorium prednesou, jak udáno v Graduale parvum, str. 47. Není-li zpęvál~ű, recituje celebrant povýšeným hlasem antifony i responsorium; hoši ministranti mohou s ním recitovati. 17. Za zpęvu antifon a responsoria (nebo není-li zpęvákű, kdyz byl vše celebrant sám preríkal), sype celebrant popel z podnosu ministrantem I. neseného, na hlavu prítom- ných, ríkaje slova »Memento homo ...« takto: | ||||
|