|
| ||||
| ||||
|
6 CYRILL XXXIX
Je-li druhý knęz, klekne na vrchním stupni oltárním (suppedaneum) a celebrant vsype nejprve jemu popel na tonsuru. Ministranti (odęní talárkem a superpellicí) kleknou rovnęz na vrchním stupni oltárním a dostanou popel na hlavu, po nich se vystrídají hoši zpęváci (v talárku a superpellicích), aby zpęv se nerušil. Potom sejde knęz ke mrízce provázen jsa I. a II. ministrantem, a pocínaje stranou epištolní, udęlí popelec vęrícím. Ministrant I. levicí zvedá okraj pluviálu celebrantova a v pravici nese podnos s popelem; ministrant iI. pravicí drzí okraj pluviálu celebrantova. 18. Udęliv všem popelec vrátí se celebrant ke kredenci; min. I. odlozí podnos s po- pelcem a podá celebrantovi podnos s citronem nebo chlebem a solí, aby si etrel prsty; min. II, vezme konvicku s vodou a podnos, naleje celebrantovi vody na prsty a ministrant 1. podá rucnícek. Ministrant III. zvedne okraj pluviálu, aby neprekázel celebrantovi. Není-li kredence, umyje si celebrant ruce dole na stranę epištolní (in plano). 19. Umyv si ruce vystoupí celebrant po pobocných stupních oltárních na stranę epi- štolní k missálu. Zpęváci mohou antifony i responsorium se zalmem opakovati, je-li vęrících mnoho; ale verše >,Gloria Patri« v responsoriu neopakují, nýbrz zpívají jej jenom jednou, kdyz cele- brant rozdává popelec posledním vęrícím. 20. Celebrant stoje u missálu a neobraceje se k lidu zpívá opęt s rukama sepiatýma »Dóminus vobiscum« a »Oremus, Concéde nobis Domine« tónem feriálním, jak udáno v odst. 9. Zpęváci odpovídají »Et cum spíritu tuo« a »Amen«. Není-li zpęvákű, ríká knęz modlitbu »Concéde < hlasem povýšeným na jediném tónu. 21. Po modlitbę celebrant stoje u missálu ukloní se krízi oltárnímu, sestoupí po stupních pobocných epištolní strany ke kredenci, tam odlozí pluviál, vezme si manipul a oblékne se v mešní roucho, dá si biret na hlavu, s kalichem v ruce odelde doprostred pred oltár a zacne mši sv. jako obycejnę. Je-li druhý knęz, odnese kalich na oltár a rozprostre korporál, kdyz se obléká cele- brant u kredence; celebrant jde pak bez kalicha s rukama sepiatýma k oltári, nevystoupí nahoru, nýbrz ríká hned stupní modlitby. 22. Mše sv. műze býti zpívaná (cantata) nebo liturgicky tichá (lecta), pri níz lid zpívá postní píseń mešní. Introit, graduál, traktus, offertorium a Communio p r o m š i z p í v a n o u viz Springer- Orel, Graduale parvum, str. 48—50; Kyrie, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei téz tam na str. 377 a 378 (ordinarium pro všední dny v postę). Na varhany se nepraeluduje, nýbrz pouze se provází zpęv. Nezpívá-li se, ralcí i var- hany. Zpívá-li lid pri mši sv., budtez podle predpisu prazského provinc. koncilu (c. III., hl. IV.) alespoń pri celém kánonu zpívány písnę, vztahující se na nejsv. obęt. Ptsnę postní viz na pr. v kancionálu svatojanském, díl I., c 360 (Pristup duše v zkroušenosti) a císlo 361 (Z úpadű svých v zkroušenosti). Nezpívá-li se píseń mešní, nýbrz nękterá postní, budiz alespoń po pozdvihování zpí- vána nęjaká strofa, vztahující se k nejsv. Svátosti. Viz výborný a hojný výbęr v svatojan- ském kancionálu, zvláštę v dílu I., c. 316—334; téz c 306 a 308. Pri mši sv., liturgicky zpívané, n e k 1 e k á celebrant, kdyz po epištole sám cte slova traktu »Adiuva nos Deus«, nýbrz preríkav stoje celý traktus, jde doprostred, a kdyz zpęváci pęjí poslední slova zalmu: > quia pauperes facti sumus nimis«, sestoupí na druhý stupeń oltární, klekne uprostred na vrchním stupni (suppedaneum) a klecí, dokud zpęváci neprezpívají verš »Adiuva nos ... propter nomen tuum <. Ministranti klecí na svých místech zároveń s celebrantem. Potom celebrant vstane, pristoupí k oltári, ríká »Munda cor meum« a zpívá evan- gelium. Modlitba poslední »super populum« se zpívá tónem feriálním. 000 EDGAR TMEL. POSMRTNÁ VZPOMÍNKA OD VÁCLAVA MULLERA. oncem minulého roku prošla novinami lakonická zpráva, ze dne 28. ríjna 1912 zemrel v Bruselu po delší chorobę reditel tamní konservatore Edgar Tinel. Mnoho bylo zajisté našich ctenárű, kterí zprávu tu cetli, ale neznali blíze muze, který pro hudbu církevní má význam neobycejný. Bylo to tuším as pred 15 lety, kdy dáváno v Praze v kostele u Dominikánű, jedno z dęl Tinelových, skvęlé jeho Te Deum, jehoz varhanový part patrí k nejtęzším prűvodűm | ||||
|