| ||||
| ||||
XXXIX CYRILL
REPETITORIUM DEJIN HUDBY. EMIL BEZECNV. CAST SPECIALNI. mezi struny vpleteným. Kobylky byly po- KLAVÍR. zdęji nahrazeny t. z. tangentami, kovovými to jazýcky, jimiz byly struny nejen dęleny, 1. Vývoji stavby klavírní. nýbrz také rozezvuceny. Vícehlasá hra byla Monochord, Organistrum, Klavi na klavichordu mozna jen skrovnou męrou, chord, Cembalo. protoze jedna struna nálezela k nękolika klávesűm. Kláves bylo zprvu pouze 20 (od lavír vyvinul se dle tradice z monochordu. G— e). Teprve Z a r l i n o zavedl chrom a- )e to nástroj, jehoz jiz starí Rekové t i c k o u stupnici. Klavichord męl slabý pouzívali k męrení intervallű. Na ozvuc- zvuk, dalo se však na nęm docíliti zvláštního níku tvaru obdélníkového byla napiata struna, effektu, t. z. chvęní, a to lehkým kolébáním kterou podepírala pohyblivá kobylka. Posu- prstu na klávesu, které vyvolalo jemné trení nováním jejím stru- tangenty o strunu Nástroje tyto nemęly zprvu na se dęlila v cásti nohou, nýbrz kladly se na stűl. rűzné délky a tím docíleno tónű rűzné N e m n o h e m pozdęji vyvinulo se k i a v i- výše. c e m b a l o, zvané téz cembalo, gravicem- V druhém století balo, spinet (dle stavitele klavírű J. Spi- po Kr. popisuje Ari- neta), ve Francii clavecin, clavessin, v Anglii stides Quintilianus virginal, harpsichord, v Nęmecku Fliigel, nástroj, H e 1 i k o n Kielfliigel, Schweinskopf. Struny męly rűznou zvaný , který zna- délku, rűzné ladęní a byly rozezvuceny havran- mená proti mono- ními brky. Pocet strun rovnal se poctu chordu znacný po- k l á v e s. Zvuk tohoto nástroje byl tvrdý krok. Sestává ze ctyr sklenęný, jemnęjších odstínű neschopný. strun, nad ozvucní- lem pres pohyblivé Predchűdcem našeho pianina jest c 1 a v i- kobylky napiatých, c y t h e ri u m ze XVI. stol. Jest to cembalo a umozńujesoucasné se strunami kolmo napiatými.',Uzívalo se ho udání ctyr tónű. ještę koncem XVII. stol. Podobný tvar męl Nejstarší nástroj téz »Giraffenklavier« spocátku XIX. st., strunný s klávesy jehoz mechanika byla jiz ralicková. jest organistrum z X. století po Kri- Velice oblíbená byla cembala s d v o j i t o u Organistrum. stu. Byl zván ve k l a v i a t u r o u. Struny, nálezející k vrchní Francii vielle (viál), v Italii lira te:esca, klaviature, bvl,! ladęny z pravidla o oktávu stampella, viola da orbo, v Nęme- cku Drehleier, Bettlerleier a udrzel se az do XVIII, století. Byl velice oblíben, zejména ve Francii. Nad ozvucníkem, který jest jako pri smyc- cových nástrojích, nalézá se nękolik strun, z nichz jedna neb dvę, v jedno- zvuku naladęné, jsou pomocí koby- lek, spojených s klaviaturou, zkra- covány, kdezto ostatní struny udá- vají vzdy tytéz tóny. Rozechvívány byly struny soucasnę a to kolem, uvádęným v pohyb klikou. V druhé polovici XV. stol. vyvinul sekl a v i c h o r d; męl zprvu více kla- ves, jez byly stejnę dlouhé, stejnę ladęny a lezely na príc. Zvucící jich cást nalézala se od hráce v pravo. Dušení levé cásti dęlo se nejdríve levou rukou, pak suknem M-,,artoro klavicumbalu sdvujituu klaeiaturuu. (Majetek konserv. hudby v Yraze.) | ||||
|