|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 15
tak, jak toho treba ke státním zkouškám. na poslední místo programu nebylo právę nejšfast- Pri kazdém z tęchto ctyr predmętű bude nęjší. Prednes K. Straubeho, jenz ovládal, pokud se techniky týce, dokonale svűj nástroj, lišil se v leccems úpiná o s n o v a ucebné látky, jez od prednesu skladeb Bachových, jak je podávají jiní autor dle stupńű seradil. Tęchto osnov umęlci. Straube volil vętšinou tempa mírnęjší nez kazdý reditel kűru s radostí se chopí, obvykle. Pokud tím tednotlivosti skladby se vyzvednou, aby dle nich ucil ve své hudební škole. nelze ovšem niceho namítati. Nękde však, jako na pr. v adagiu C-dur, pűsobí pomalý prednes únavnę. Ucebný plán pro vyucování houslí pri- Opacného zpűsobu — tempa príliš rychlého — uzil pravil n e j l e p š í náš houslový paeda- Straube v poslední cásti sonáty D-dur; úcinek byl gog. Cetná vyobrazení v textu budou ovšem téz neblahý. Osudnou závadou v prednesu uciteli vhodnou poműckou pri jeho výkla- Straubeovę jest príliš casté tempo rubatu, porušující mnohde plynný tok skladeb Bachových. Od jiných dech zactvu dle Rezecného II. cásti Re- umęlcű liší se Straube téz tím, jak rejstríkuje. V té petitoria. vęci nedostihl nijak svého predchűdce v koncertech Direktár pro rok 1913 v úvodních poznám- varhanových J. Bonneta, kterého ostatnę ani co do kách na str. X[I.—XIV. udává zpűsob, jak officium techniky nedostihuje. Dluzno ovšem spravedlivę pri- svátecní dle nového zaltáre jest recitovati, pri cemz, znati, ze skladby Bachovy kromę obtízí technických aby se predešlo zbytecnému opal 01 , ~2 , @. Prvý zpűsob r, citování breviáre dle obtíze, téz pokud jde o rejstríl docílil Straube rejstríkováním v druhé, jakoby šveho- vzoru shoduje se ve všem s dosavadní praxí, jen lící predehre k chorálu. Za to nelze nijak schvalovati mají se vynechati 4 zalmy tam udané. Pri druhém brutální rejstríkování, nękolikrát opakované ve fuze zpűsobu W zalmy a versikuly nokturnű berou se D-dur. Na prednes Straubeűv bylo poukazováno jako z pripadajicí ferie; rovnęz tyto za]mv feriální berou na prednes posvęcený tradicí. Budiz nám proto 1 se i k chválám (a to vzdy dle I. vzorce schematu), konci dovoleno ještę nękolik slov o tak zv. tradici k malým horám, (1< nimz patrí i kompletár), a k nešpo- v prednesu varhanních skladeb Bachových. Bach rám. Ostatní jako doposud je vše z propria nebo ex sám neoznacoval ve svých skladbách ani tempa, ani communi. Jen lekce I. nokturna berou se pri všech dyn-,mická znaménka, ani rejstríky, ponechávaje tak officiích az do duplex majus inclus. vzdy ex scriptura pinou volnost tomu, kdo skladbu prednáší. Pozdęjší occurrente, není-li jinak výslovnę v direktári nazna- vydavatelé skladeb Bachových ovšem dopinili leccos, ceno. Pri zpűsobu recitace @ jen velké hory, k nimz samozrejmę ovšem vzdy jen dle vlastního vkusu. To se cítá Mat., Laudes a Vesperae, recitují se dle vzorceplatí nutnę téz o Straubeovi, jenz byf byl nástupcem (1), které mají k zalműm nękteré antifony vlastní Bachovým, prece jen vzdy dle svého vkusu práce (na pr. officium o sv. Anezce, Hátę, Janu a Pavlovi jeho műze doplńovati. Ze ostatnę jen v prípadech velmi rídkých bylo by mozno reprodukovati na pr. atd.), ostatní hory jsou dle vzoru ~2 . Jak officium prchavé barvy rejstríkű, jak jich Bach sám uzíval, nedęlní, feriální nebo officium de vigilia, de festo jest na snadę. Bylo by proto úzkoprsým pocínáním. simplici męlo by se recitovati, direktár sám vzdy chtíti vázati výkonným umęlcűm ruce, poukazováním udává pri jednotlivých tęchto prípadech zvlášf. na prednes domnęle tradicní toho neb onoho umęlce. Interní varhanní vecer. 18. Xll. 1912. 1. J. Za to dluzno vzdy trvati na tom, aby umęlec vý- S. Bach: Fantasia c. 12 seš. IV. Jaromír Šenkýr. konný — jen toho tu máme na mysli — Bachovy 2. F. Z. Sknherský: Fuga cís. 1., op 58. Jos. Vejda. skladby skutecnę studoval a pokud mozno nejvíce 3. J. S. Bach: Praeludium a fuga, cís. 1, seš. IV. se jimi zabýval. Nebot jen tak dostaví se porozumęní Karel Fiala. 4. Jos. Rheinberger: a) Romance, a nálezitý prednes, který bude míti cenu, i kdyz zű- bl Praeludium. Bohumír Ulmann. 5. J. S. Bach: stane, jak prirozeno a téz zádoucno, vzdy individu- Toccata a fuga, c. 4, seš. IV Alois Panocha. álním. Pri orchestrálních císlech hrál host na klavír, 6. Enrico Bossi: Toccata de concerto. František zvláštním úhozem, kterým dosti pribliznę napodobil Michálek. 7. Max Reger: Melodia, seš. 2, op. 50. tón starého cembala. -~. K. Wilhelm Tschakerf. S. Fr. Liszt: Variace na thema M Také církevní muzika! V sedmitisícovém z li-moll mše Bachovy. Ludwig Kichháusel. 9. Karel męstę s nádherným chrámem, slušnými varhanami a Stecker: Variace a fuga ze sonáty, op. 1. Anna prostranným 1<űrem v Cechách dávala se 6. ledna pri Fuková. zpívané mší pastorální Horákova mše s orchestrem. Koncert K. Straubeho 3. ledna 1913. Pro- V Kyrie se vűbec zpęváci s hudebníky neshodli. Po gram I1, koncertu na varhany, porádaného Ceským epištole męlo být Graduale, ale vyšší nepozornost filharmonickým druzstvem v Praze byl sestaven vý- privodila, ze všichni spustili C r e ~ o a hráli témęr hradnę ze skladeb J. S. Bacha. Solista K. Straube, az k »et incarnafus<. Pak teprve se rozpomenul pan varhaník Tomášského kostela v Lipsku, pűsobící téz regenschori, ze se stal »lapsus calami« a zacal Ríhov- na tamęjší konservatori a jako reditel Bachova ského koledu »Poslyšte bratri jen« jako G radual e! spolku, prednesl tokkatu a fugu D-moll (Pefers IV. 4), Tu se zas zpęváci nepohodli. Kdyby byl tušil Rí- v Praze jiz nękolikráte hranou ; dále 4 predehry hovský, ze bude pouzíváno jeho koled za Graduale, k chorálűm [a) Az bude se mnę louciti, b) In dulci jistę by byl radęji odlozil péro. — Z drívęjších let jubilo, c) Nuz, tęštę se vespolek krésfané, d) V tobę zasluhuje prý zmínky v témz męstę slavná mše sv. je radost] ; predehru a fugu A-moll (11. 8); predehru na 18. srpna, kdy za prítomnosti representantű slav- a fugu D-dur (IV. 3), kterou v koncertu prvém hrál ných úradű bylo Kredo tak zkomoleno, ze po >,resu- Bonnet; tol známou passacagliu C-moll (I. 2). Vliodnę osvęzen samy utonuly v preludiích. A tu slyšeti bylo — az byl program orchestrální suitou D-dur, kterou s po- dole v predních lavicích — hlucná slova rozcileného rozumęním rídil dr. V. Zemánek. Jak z uvedeného reditele: »Et resurexit« ještę jednoul A šlo to znovu, patrno, byl program koncertu pomęrnę velmi rozsáhlý. ale jakýs šotek vlezl do té muziky a na témz místę Vynecháním na pr. predeher k chorálűm a) a c), nijak ji zastavil, kde po prvé prevrhnuto. Na kruchtę prý význacných v tvorbę Bachovę, bylo by bývalo celku panuje tak vzorný porádek a ticho, ze stęzí pro zábavu jistę jen na prospęch. Zaradęní passacaglie — skladby a hlasitý smích je tam slyšeti zpęv knęze. Ze by tal<é slozené z rady 8mitaktových period o témz basu — existoval nęjaký introit a communio, ze se vydalo | ||||
|