|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy Jen frankované listy
5. každého měsíce. ~ přijímají se. Rukopisy redakci za-Předplatné slané nevracejí se. jež činí C E C Em Do,,isS, týkající sP loštovní zás lkou ČČČ (emi redakce, Lud'tež za- 1 Y } Casopls Í sýlány franco na cel' rok. r. ni. z1.:3 Ferd. Lehneroví na půl leta „ 1; pro katolickou hudbu p o spát n o u v Kxrlillě, číslo 234. piijínlá poaze na je- v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. dnuztěchto dvou dob Deklamace zasýlány bnd'tež do expedice administraee Dh(jitel, vydavatel n redaktor: š v Praze, v Karlfně, v KarlLtě, číslo 23-1. ~ERDINAND ~EHNER. Aneuská ul. č. 114. Číslo 8. č V Praze, dne S. srpna 1877. Ročník IV. OBSAH : 1'romemoria o hndhě posvátné p~ed diecěsní synodou králové-hradeckou. —Omámení. -- Iludební přfloha číslo S. o hudbě posvátné 1-řed dieeésni S3'nodon králové-Itra> deckon. Na uváženou velebnému rluchovenstvn diecése králové-hradecké v povinované úctivosti pře(lldádí F. J. Lellne.r. V letopisech dějin círl,evnícll na věčnou paměti zapsán bude rok 1877. Biskup králové-hradecký svolává kolem sebe kněžstvo k synodě diecésní. Výsledkem porad bude řada zákonů čelících ku povznešení života církevního. Umění křestanské vůbec, zejmena však „musica sacra” jest takové důležitosti, že na-jisto nebude pO1111llUta llllecnilll. Smí-li v tak důležité a rozltodnG chvíli mlčeti časopis zájulům hudby posvátné věnovaný? Včas nepromluviti, bývá známkou ne-tečnosti. „Cecilie” napsala ua prapor svůj heslo : „Oprava a zvelebení hudby posvátnG !” Jí tedy jest z povinnosti mluviti ku přátelům chrámové hudby v každé době, zejmena v oka-mžiku, kdy duchovenstvo veškeré (lieeése kolem biskupa shromáždčnó raditi se bude o prostředcích, jimiž kleslou hudbu kostelní po-vznésti dlužno. Ctenáři „Cecilie” a pěstitelé směru zde llájeuého nebudou tedy snad redaktoru za zlé míti, osměluje-li se v rozbodné chvíli krátce připomenouti zásady, které v synodě diecésllí hájiti statečně, svatou jest povinností je-jich. Cti ]nnžné nepotratí, kdo přesvědčení pracně nabyté takt s jinými sdílí. Nenf hřfchem, usilovně při každé příležitosti domáhati se, aby skutkem se stalo, co svatá církvi ku pro-spěchu býti se vili. Nejhorším hubitelem a největším nepřítelem života církevního jest — polovičatost a nerozbodnost. Co člověk miluje s celou (hlší, llmsf taká hájiti s celou duší. Lil(`Š.ná dul'.ra Nebes, ',mu51ea s1l'1-a”, jesthodna tC lásky a zápasu. Není mlhou zakryto, čeho se domáháme. Jasně stojí na obzoru cíl, k němuž spějeme. Co jest cílem společným? ~lítČLStvf hudby pusvátué, té hudby, kterou žádá historie s liturgií, unlčnf a zákon církevní. Božská původem a ctihodná věkem jest naše matka— Církev. Devateuácte věků žije a po 17 věků sloužila jí věrně „musica sacra”. Zbožně oddaná služebnice pěla chvála Pánu Bohu s pokorou a vroucností. Po 17 věků byla si vědoma své služebnosti. Když paní její — Církev svatá — skrývala se v katakombách, Tkala tam sní v úpěnlivých modlitbách. Když zvítězila paní její, věrná služebuice s ní z temuoty vystoupila do jasných basilik, radujíc se a jásajíc. Tklivé byly a prosté ty zpěvy její, ale krása vnitřní z nich se ozývala. Byly ozv ,nou hluboké zbožnosti, o(ileskcm andělského života, jako vnitrek basilik. Nebeskj n)i vnadami vynikala řeč zpěvná, kterou paní naučila mluviti služebnici. C h orál jest zpěvnou řočí, kterou nlluvf Církev při slavných službách mužích. Kllěz u oltáře službu konající do dnošnílto dne tou řečí mluví a kdo se odváží upírati, že ,preface" aneb „Pater noster” z úst zbužuého kněze nezaznívá krásou audčlskuu'? A není věru čcnlu diviti se! VždyE obce „svatých” ji zplodila a „~cici světci” ji v}pi~atovali. Sy. A m b r o ž a | ||||
|