|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 4
Také »Benedictus« na tom motivu (zas daném v širší formę) je zalozeno: = 76. ' Be-ne - di-ctus qui ve nit, qui ve - - - nit Nejdűkladnęji je propracován citovaný motiv v »Agnus«. Tam dominuje neobmezenę. Ono torso motivu A (I 1 zatrzené) jistę zalozilo motiv u »Quoniam tu solus« v »Gloria«, u »cum sancto Spiritu« a >Et incarnatus« (toto ladęno v moll) v »Credu«. Významným pro motivickou stavbu díla je onen motiv, který ctu dále v I. »Kyrie« (soprán): Ky- ri -e e - lei - - - son Hned v »Gloria« vyskytne se (v sopránu) nad slovy: »Agnus Dei Filius Patris« (v do- cela jiné rhytmické formaci) a potom nad: »Altissimus, Jesu Christe« (zas jiný rhytmus). Na nęm je patrnę zalozen také tento motivový úryvek (z »Creda«): De-um ve-rum de De-o ve- ro Vedle hlavních motivű A a B jsou tu ještę nękteré vedlejší. V »Credu« chromatický motiv prvých slov opęt ocitá se nad -Crucifixus,, »Et ascendit in coelum« a >Et in Spiritum«. Menší dűlezitosti je motiv nad >Christe eieison« (vyskytující se opęt v Qui tollis« v »Gloria R): i=76. =ram - mf' Chri-sie e - lei-son Základní prvky Hruškovy manýry jsou jiz v této mši patrny. Je to predevším úsilná snaha po formální dokonalosti díla, obrázející se zvlášf ve s k v ę 1é motivické práci. Podaný rozbor této mše to jistę jasnę dosvędcuje. Vytcená snaha zűstává u Hrušky pak nadále. Je v kazdém díle docela jasnou. Po této mši prichází jednodušší: „Missa 3 vocibus cantanda in honorem sc. Joannis Nepomuceni”. ;`) Dokomponována 7. kvętna 1879.') Jeví nejtęsnęjší príbuzenství se mší predchozí; hlasový materiál má však sporejší, nebol je psána pro soprán, alt a bas (s prúvodem varhan). Je to v prvé radę opęt uce- lenost stavby této mše, která ji predchozí ciní tak blízkou. Základní motiv »Kyrie«: p Kv - ri - e e - lei - - son najde se opęt v »Gloria« (zacátek), v »Credu« (zacátek, >Et incarnatus est« a závęr »Amen«), v »Hosanna« v »Sanctus« a »Benedictus«, pak v »Agnus« (I. a III.). Rozhodná askese v projevu je charakteristickou znackou pro tuto periodu tvorby Hruškovy. To dá se tvrditi zvlášf o rhytmu, harmonii (útvary harmonické jsou tu mnohem jednodušší onęch, které se vyskytují v periodę následující); chromaticky zajímavęjší místa, jimiz v druhé periodę svá díla skoro pravidelnę Hruška zdobil, tu ridceji se vyskytují. 3) Vyšla jako 6. príloha ›Cecilie«, roc. VI. Vęnována Msg. F. Lehnerovi. A) Tak uvedeno na konci partitury (tištęné). | ||||
|