|
| ||||
| ||||
|
44 CYRILL XXXIX_
Zvlášf strízlivou je m e l o d i k a tęchto skladeb. J e d n o d u c h o s t její od skvęlosti melo- diky druhého období se ostre odrází. Stací tu srovnati melodiku » Benedictus« ze mše » Ca- roli Boromaei« nebo »Joannis Nepomuceni« s nękterým »Benedictus« ze mší následující fáse Hruškovy tvorby a rozdíl vynikne ihned. Zde i tam svęruje pravidelnę »Benedictus s o 1 o v ý m h 1 a s ú m; avšak ta volnost melodií druhého období schází onęm z období prvého. U. Teto období tvorby Hruškovy zahajuje: Mše „Ecce dominus veniet” pro smíšený sbor a varhany. Dopsaná 16. zár 1880,) Opus X. Nejlepší Hruškovo dílo.') Jak jiz její pojmenování ukazuje, zakládá se na písni »Ecce dominus veniet«. Tato píseń celá nachází se v »Et incarnatus est«, které jest vlastnę její harrnonisací (psáno v Adagiu, varhany ad libitum). Motivická konstrukce díla je následující: prvé radę uplatńují se tu motivy cerpané z oné písnę ; jsou dva: Prvý motiv shledáváme nad pocátecným, tak lahodným »Kyrie«, které nejdrive alt, pak tenor prednáší. Motivy A a B dohromady jsou dále v »Credu« na zacátku (»Patrem omnipotentem factorem coeti et terrae«), s malou zmęnou v úvodu: "~ M f e--- etc. Pa-irem om- m - po - ten - tem Tak vypadá téz motivická stavba nad ,unám sanctam catholicam" (s cilejším rhytmem — rovnęz v »Credu« ). V obou tęchto prípadech následují ještę další názvuky z citované písnę. ,Benedictus« v úvodu má zase motiv A. Ten motiv prednášejí nejprve sopráni ve sboru, pak sám solový soprán jen prvou cást s prúvodem varhan. Tu splendidnę ho skladatel rozvádí v širší linii; slovo »benedictus« vícekrát opakované znací vzdy gradaci. Pak zase sbor ten motiv po tretí prijímá, tentokrát zas jen v jednoduché harmonisaci jako po prvé v zacátku. Motiv A je i v úvodu »Agnus«, tam vyskytuje se druhá cást jeho zatr- zená) v této formaci: c I A - gnus De 1 II. a III. »Agnus« mají tento motiv v té formę, jak jsem jej právę citoval. Druhý motiv (B) vyskytuje se jen pri »agimus tibi« v »Gloria« a pri »factorem coeli et terrae« v »Credu« ; v posledním prípadu ne úpinę obdobnę. Vedle tęchto dvou motivu vyńatých z uvedené písnę jsou tu ještę další, skladatelem samým podané. Z nich nejvýznamnęjší je : Chri-ste e - lei - son S ním se shledáváme dále pri »Et resurrexit« — to je jeho vęrná kopie. Motiv ten zakládá onu mohutnou gradaci v »Benedictus«. Jej konecnę vidíme i v »Agnus« pri obojím »miserere« (v I. a II. »Agnus«). Motivická príbuznost jeví se mezi partií : >Cruci- fixus« a »Et iterum venturus est« (v „Credu"): 5) Podle zprávy p. Josefa Hrušky. Vydal ji Fr. A. Urbánek v Praze. ~j Vęnována P. V. Ctyrokému, dękanu mladoboleslavskému. | ||||
|