|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 45
d _[//)mor—/--•-~- _ ~_jri_ —_-~--, ~_ ~~ etc. a7 ' Cru-ci - fi - xus e - ti- am pro no- bis Et i - te-rum ven-tú - rus est Rozhodnou podobností vyznacují se místa >Genitum non factum z rCreda« s po- sledním »Kyriet : Ky - ri - e e - lei - son Ge - ni - turu non fac -tum Ceho zvlášf si u této mše cením je ušlechtilá barvitost projevu; v zádné ze svých cástí skladba neznudí. Však vyuzil tu skladatel hodnę z moznosti permutace sboru. Vedle smíšeného sboru, který v celé skladbę zústává hlavním rrojevitelem myšlenky, uzívá i samo- statného zenského sboru, který staví proti muzskému (zacátek »Gloria«, a partie Domine Deus, rex coelestis, Deus Pater omnipotens, Domine Fili unigenite, lesu Christe« z »CredaR). Soli, Hruškou všude tolik protezované, i tu mají opravdu nejkrásnęjší místa. Vzpomínám predevším onoho dua (soprán a alt): Et in unum Dominum«, pak dua (alt-tenor) »Qui cum Patre« a zvlášf jemu predcházejícího »Et in Spiritum sanctum« (samotný tenor) po- daného ve skvęlé, nijak však zmęklé kantilénę (vesmęs partie z »Creda«). Nejkrásnęjší je tu sopránové solo z Benedictus « . Skvęlé barvy dává této práci s v ę z í r h y t m u s, tak dobre priléhající jednotlivým oddílűm mše. Nad to vyniká tu zcela jasná snaha pri stejném podkladu motivű úcelnę volit rűzné jich varianty s ohledem na text, jemuz jsou podkom- ponovány. (Elegický úvod I. »Kyrie«, ráznęjší zacátek nCreda« a jeho závęr a zas to jemnę zalozené »Benedictus° — motiv porád týz, jak však rozmanitę, vzdycky úc e 1 n ę podáván!) Také solidnę pracovaný varhanový prűvod pomáhá skladbę k úcinu. V tomto díle po prvé vylilo se umęní Hruškovo nevázáno jiz nicím; opus 10. zűstalo pak dílem nejlepším: Hruška napsal i dílo vętších rozmęru (»Missa de Beata«), ale té krásy, jakou vyniká toto opus, jiz se nedopracoval. Opus X. zahajuje nové období: po ném vydává Hruška radu skladeb, v ę t š i n o u menších, avšak totozného stylu. Bezprostrednę za tímto dílem následuje: „Te Deum” (se zkráceným textem). Opus XII. Vyšlo teprve v roce 1888 (príloha k »Varytu«). jeho nádherná partie: »Te ergo quaesumus« — pro muzský sbor —uchová mu cenu trvale. Dále prichází: „Missa in honorem Ss. Nominis jesu” z roku 1884. Opus XIV. Pűvodnę vydána pod titulem: Missa. Pro duabus vocibus cum organo.='1 Prvky tohoto díla jsou dva motivy s totoznou rhytmikou : — 60. b) i=72. Ky - rí - e e - lei - son Ky-ri - e e - lei son, Ky-ri- e e - lei-son Svou zdarilou motivickou prací upomíná na mši DIn honor. seti. Caroli«. melodikou pak na opus X.; »Et incarnatus est«, »Et in Spiritum« v ,Credu" apak »Benedictus« vyznacující se skvęlým vypracováním melodickým. Celé dílo vyvolává dojem, ze vytvoreno bylo rukou komponisty, který našel )i2 sebe sama. Není plochého místa v této mši. Od stylu opusu X. je rozhodnou úchylkou: „Missa Velehradensis”, pro smíšený sbor bez prúvodu z r. 1884.`) Opus XV. Skladba ta pojata je témęr výhradnę homofonnę. Proc od púvodního svého slohu se ') Vyšla jako príloha k pVarytu« roc. VII. (1884). V roce 1886 vydána znova jako príloha k »Mu- sica sacra« (roc. XIX.) v úpravę pro smíšený sbor s názvem nejdríve cifovaným (nákladem Bedricha Pu- steta v Reznę). Poprvé provedena v Mladé Boleslavi (v úpravę pro smíšený sbor) dne 11, kvętna 1884. (Viz : »Dalibor« roc. VI. (1884) str. 178.). 8) Príloha rCyrilla,, roc. XI. (1884). | ||||
|