|
| ||||
| ||||
|
48 CYRILL XXXIX.
EDGAR TtNEL. POSMRTNÁ VZPOMÍNKA OD VÁCLAVP. MULLERA. (DOKONC.) E. Tinel nedbal svého vlastního zdraví, vęnuje se pinę svému velmi tęzkému úradu. V srpnu m. r. konecnę však síly byly vycerpány a Tinel, který zatím byl pripravil vše pro príští školní rok, klesl. Zvláštę srdce a ledviny jeho, jak lékar rozpoznal, byly ve velmi špatném stavu. Ale marnę snazil se lékar, aby pacienta primęl ke klidu. Konecnę musil Tinel prece ulehnouti. Zdálo se, ze se jeho stav lepší a ze houzevnatá prirozenost mistrova nad zákernou chorobou zvítęzí, ale to byly jen krátké záblesky nadęje, které cím dál, tím více mizely. Sám Tinel byl si toho vędom, ze se jeho poslední hodinka blízí. 27. ríjna s ode- vzdaností do vűle bozí mluvil o blízké svojí smrti se svou vęrnou druzkou, v pondęlí 28. ríjna prijal zboznę svátosti umírajících a týz den zemrel veliký mistr novodobého oratoria klidnę na vnitrní zakrvácení. Zanechal po sobę vdovu a šest synű, z nichz nejstarší josef jest knęzem. Jako clen tretího rádu sv. Františka byl by si Tinel prál, aby byl zcela potichu po- hrben ve svém rodném místę v Sinay, avšak vynikající postavení umęlcovo nedovolilo, aby se mu nevzdaly patricné pocty. Pohreb konal se na státní útraty. Dne 31. ríjna byla mrtvola mistrova vykropena a prenesena do kostela farního Notre Dame du Sablon, kde se konalo rekviem, pri nęmz se pęl chorál, nacez vykonal slavné exekvie delegát kardinála Merciera, svętící biskup Msgre Legraive. Na to byla mrtvola Tinelova odvezena na ná- drazí a dopravena do Sinaye, kde celá ves zúcastnila se bohosluzby a pohrbu zesnulého. Skorem za tmy ulozen slavný mistr do rodné svojí pűdy - jeden z tęch, jejichz dílo zije dál. P. A. Locher S. S. S. vypravuje o své návštęvę v domę úmrtním, kde se loucil s dra- hým, zesnulým mu mistrem a kde se sešel s houslistou a professorem konservatore Du- boisem, který také zatím, podle Tinelem vysloveného prání, byl jmenován jeho nástupcem na bruselské konservatori. A ten se o Tinelovi vyslovil: »Na zevnęjšek zdál se nękdy drsný a nezázivný, ale v srdci męl zlato a byl to muz spravedlnosti, jaké pred ním na ústavę nebylo.« Tęzko jest o Tinelovi psáti podrobný zivotopis. Nenávidęl interviewű a kdyz prece nedali mu nękdy pokoje, ríkal: »Reknęte lidem, ze jsem — un dróle de coco, — podivný chlap !« Tinel pilnę pracoval. Hned z rána sedęl pri práci. Vecer v 8 hodin nechal hudby. Ve svém pokoji pomodlil se rúzenec a chodę po pokoji modlil se modlitby, které jako clen tretího rádu sv. Františka byl povinen konati, poté zabýval se Písmem sv., spisy sv. Otcű a dęjepisem. Korrespondence Tinel nemiloval a málo se dopisováním zabýval. Tinel byl náruzivým kurákem. Zertem ríkával: »Tri vęci jsou, bez nichz nemohu býti — práce, mo- dlitba — a moje dýmka!« Skladatelská práce Tinelova jest velmi rozsáhlá, ac Tinel nikdy nepsal rychle, nýbrz po zralé úvaze. Na prvém místę zajímají nás skladby jeho církevní a o tęch jsme jiz úsudek dríve pronesli. Jsou to díla psaná s modlitbou na rtech a proto jsou také jeho skladby pravou modlitbou. O jakémsi casto v našich dobách se vyskytujícím vnęjším sklonu k di- vadelní okázalosti, pri vší modernosti Tinelovę není potuchy, on pęje pokornę slávu bozí a ciní to zpűsobem tak vázným a ušlechtilým, tak prostým vší subjektivní affektace, ze jistę patrí k nejpozoruhodnęjším, co v tom smęru nová doba nám poskytla. Je to zvláštę pęti- hlasá jeho mše, Lourdská, jsou to obę jeho Te Dea, z nichz druhé s príivodem orchestru, skladba obsáhlá a velikého apparátu vyzadující, provedeno bylo téz r. 1908 pri všeobecném sjezdu Ceciliánském v Eichstaedtu. Na pádę oratoria, oratoria v pravdę moderního, zanechal Tinel tri veliká dila. První byl »Sv. František«, který roznesl jméno Tinelovo po svętę. Po nęm následovalo r. 1897 nové dílo »Godoleva«, které má za predmęt zivot svaté Godo- levy, zpracovaný podle nejstarších legend. O volbę právę této látky napsal sám Tinel v do- pise, který r. 1894 poslal jistému hamburskému kritikovi: »Po nęjaký cas jiz pracuji na hudebním dramatu, urceném pro jevištę -- zádná tak zva n á duchovní opera — která lící zivot ve Flandrích uctívané sv. Godolevy z Ghistelu, oplývající dramatickými situacemi a úchvatnými momenty.« A v témz dopise píše dále: x Zabývám se úmyslem zhudebniti ještę zivoty jiných svętcű. Vzdyf jsou se stanoviska cistę lidského vznešené po- stavy rímského martyrologia ještę mrtvou písmenou ! Podle mého názoru právę tak zají- mati musí, sledujeme-li pravdivé události ze zivota historických osobností neobycejné mravní velikosti, jako kdyz se rozohńujeme pro postavy casto nezdravé, nebo aspoń prepiaté fantasie.< | ||||
|