|
| ||||
| ||||
|
— 60 —
náboženská matice svěřila provedeni obrazu sv. Víta, namaloval přal ncdávucut dčvcřlni z 3la1G strany za sv. Víta. Učkuji pčleně! Pouhou virtuositou zde není pomoženo v obora uírkevnfho nměrxí. Rubens byl velikým umělcem a nikdo mu nesahá na nměleclzou jeho čest a genialitu. T,,,u pražský malíř nepře-kročil ani llubikon sídel, v nichž 1\Iusy pi•cbývajf. A přec ani onen ani tento v uvcdenýclr příl:ladeclr neprovedl křestanslcou ideu. I umělec i nedouk mohou se prohřešiti proti duchu umění křcsEanskélto. I nejpodivuhodnější krása pozemská není la•ásou nebeskou. 0 našem Sequensovi lze říci, že křtí antiku. A tak každý umělce křestanský musí krásu po-zemskou osliiovati krásen nadpozemskou. Ideály svá nnisí hledati tia nebi, a nikdy na zemi, jako činil Fra Angelico da Fiesole, který si pro „svá svaté” do nebe chodil, ua kolenou kleče je malovával, a modlitbou a přísným postem na jejich přijetí se připravoval. Odtud ta krása a zbožnost až closnd nedostižená! A tak i novověký malíř křesEanský, užívaje všech výhod poln•očifélto umění malířskóho co do techniky a proveclenf, pro svá světce iio nebe si dochází t. j. sty 1 i s u j e. — A jako v malbě a plastice, takt v církevní ar e li ite k t u ř e vyžaduje se stylisace, ]sterá k nebi poukazuje a ne k zemi táhne. 1 adova, kosteluí nesmí býti divadlem, poněvadž kostel vůní modliteb duši ku blankytu povznáší, moderní však divadlo umrlčinou a hnilobou zapáchá. Budova pro katolickou bohoslužbu bude pod-statně rozeznávati se od budovy světským účelům věnované. Jediná hudba koste 1 u i má míti výsadu . nevázanosti ? Všeobecný zákon uměni církevního u uf, a jedině u ní, žáclnó platnosti nemá ? „Musica sacra”, bezprostřední účastnice nejsvětčjšíclt úkonů, kromě uměleckých žádných jiných zákonů nemá? Jediný hudebuík má býti prost povinnosti stylisace? IIndebnik jediný z veškerých umělcir má právo, kůr chrámový v divadlo prom_íiovati? — Tak si po-čínala apočíná ta nevázaná, rozpustilá herečka, která po tak drahná lcta na kůrech katolických chrámů se roztahuje. Pravda jest na snadě. „Musica sacra” jest nejstarší a nejdůležitější, poněvadž liter„ o ncjbli .ší z řady sester uměn. Musí býti v souhlasu s církevním básnictvím, s architektnrorr, malbou a plastikou. A nejen v souldaeu ! Co nejstarší a první v řadě uměn musí příkladem ušlechtilým svítiti ostatním sestrám. Veškerá urnčuí církevní jsou větvemi jednoho stromu. Je-li možno, býti bez nedirsiednosti v jedné osobě přftelent ryzého Mohu v oboru architektury a nepi:teieui suuro~l!w -,lohn v oboru hudby átné? Kdomihrje barok ve stavitelství kostelním, musí milovati barok vhudbě kostelní. To, uoh ono! V Církvi polovičatost neplatí. Jen rozhodnost vede k vitčzství! A nejhorším barokcur jest moderní liudba kostclxtí — až na nečetné vyjírnl;y. A kde jest pil abnou a krásunn, jest to krása pouze divadclirí a světslzá. P,ud]nc důslednými ` Jedna l;~msulcvcnac přivádí k (irnLG. A v Církvi Kristova. panuje podivuhodná důslcduost. fediná nodil,1ednost nuí za sehou v zápětí sto jinýcli nedůsledností. Kdo rniluje Církev, rniluje vše, co jest círleevního -- bezvýjimcčuč. Jedinou výjirnlcou porušuje se láska povinná. Kdo miluje oltář, nuisf milovati taká kfir, poněvadž kůr od oltáře děliti nelze. Jen důslednost ! hledáme Lndbu, jakou hiesole ivaloval ; hudbu lcosteluí, která pro své barinouie do nebe si chodí. Andělská tvá,řc po b'icsolovi vytratily se ze slzavého údolí : křesCanštt umělci učí se však na těch, kter6 po nčnt zůstaly. Křestanský hudebník našeho věku chudí do školy k Palestrinovi, a učí se od něho chorálu v polyfonii nebeskou utkanéuut. Užívajíce moderního materiáht, d n e lt c m jsme stoupouci starých mistrů. Material bud náš, ducli bitá Palestrinův ! Nikoli pouhá kopie, n o v é ír t v a r y hudte tvořeny na základě vyvinutého nničnf hudebního, jak dalece toho dopouští důstojnost liturgie a lzostcla. Pokroku nekladou se hráze, poulró výstřednosti se zapovídají. Ueciliáné nejsou nepřátele pokrolztt, ale přátelé církevnosti — až do té hudby. Úkolem naším neuf povznešení hudby vůbec — k tomu jsou zde konservatoria, opery a lzoncertní sině — nýbrž úkolem společným jest — povznésti lnulbn c i r k e v n í. Měřítkem kn posouzeni spravedlivómu a objelctivnfrnn nejsou pravidla umělecko-hudební vůbec, nýbrž předpisy c í r Jze vn č-h u d e b n í. Na prvním místě stojí Církev; a umění teprv za nf v druhé řadě. Kdož kůry řídíte, přestařlte býti ponliými hudebníky a budto hudebníky cfrkevli č - timěleckýrni! Neobmezujíce vývoje umění hudebního. žádáme pouze, aby hudba kostebú řfdila se předpisy chkevně-hudebními. A tfm již vy-slovilo se, co soudíme o moderní 1111(11)6 instrumentální, jíž se na kůrech cln•ámtir katoliclzýclt užívá. V kruzích nezasvěcených má se za to, že jediným programem „Cecilie” jest vypuzení iustrttrneutů orchestrálních s kůrů kostelnicir. Jsou na velkým omylu, kolo se domnívají, že orclrostrem různí se , Cecilián" od „Neccciliáua”. Ostudu lze tropiti tak dobře vokálně, jako instrumentálně, a ostuda vokální jest ještě hroznější nad ostudu instrumentáhí. Programem „Cucilio” .jest: | ||||
|