|
| ||||
| ||||
|
64 CYRILL XXXIX.
církevního roku. Podejme si ukázku toho na Introitu I. nedęle po devítníku (Dominica in Sexagesima). Dám precísti text dle pokynű shora uvedených: »Exsurge, quare obdormis Domine? exsurge et ne repellas in finem : quare faciem tuam avertis, oblivisceris tribula- tionem nostram? Adhaesit in terra venter noster: exsurge Domine, adiuva nos et libera nos. Ps. Deus, auribus nostris audivimus : patres nostri annuntiaverunt nobis. Gloria Patri etc.« Pak pokracuji bud sám anebo nękterý z pánű bohoslovcű asi takto: Slova precteného introitu jsou vyńata ze zalmu 43. Pűvodcem jeho jest nękterý z potomkű Kore, jenz po krutých porázkách, které Bűh na Israelity dopustil, doprošuje se úpęnlivę jeho pomoci. Aby Boha, kterého si anthropomorficky predstavuje, jakoby si hovęl a o národ svűj se nestaral, pohnul k pomoci, poukazuje na velikou póhromu, kterou utrpęli: »adhaesit in terra venter noster«, t. j. jsme srazeni k zemi, tęla naše splývají se zemí, jsme tak zkru'~eni a seslabeni, ze ani povstati neműzeme: a proto povstań, vzchop se a pomoz! Vzdyf's tak vzdycky cinil, kdykoliv Jsi byl vzýván. Tak nám otcové naši vypravovali: »Deus, auribus nostris audivimus, patres nostri annuntiaverunt nobis < ; tof druhý dűvod, pro který se má Bűh smilovati. V preneseném smyslu műzeme slova prectená pojímati, jakoby vycházela z úst církve sv., na kterou dotírají neprátelé se všech stran, neprátelé vnitrní, neprátelé vnęjší, kterí obzvláštę za našich dnű dorázejí na lodicku Petrovu ohromujícím hlomozem rozbourených vin lidské zloby, tak ze církev sv., pamętliva apoštolského: »Pane, zachrań nás, hyneme«, volá takP k Bohu, který se zdá jakoby spal: »Exsurge, quare obdormis, Domine ?« . , Pohled na naši strast, vzdyf se zdá, ze jsme jiz porazeni: »adhaesit in terra venter noster«. Tys doposud vzdy pomohl : »Deus, auribus nostris ...« Slova uvedená lze vloziti jako prosbu do úst kazdého kresfana, na nęhoz dolehla jakákoli bída tęlesná, ale zvláštę duševní ... Neprátelé jeho duše, jeho blaha vęcného, neprátelé vnęjší i vnitrní vrhli se na nęho, premohli ho, zpűsobili mu tęzký pád: »adhaesit in terra venter noster: exsurge, Domine ...!« A konecné jest to Kristus sám, jenz takto volá. Jsme v tak zvaném predpostí. Církev sv. uzívá jiz pri bohosluzbę • rouch barvy fialové a tím nám pripomíná povinnost ciniti pokání za hríchy, pro nęz Kristus tolik trpęl. To jsou ti neprátelé, kterí jej obklícili, kterí mu krvavý pot z tęla vynutili, kterí jej k zemi srazili: »adhaesit in terra venter noster«, tak ze v této tísni volá k Otci: »Exsurge, Domine, adiuva nos, et libera nos ...« Teprve po tomto výkladu mohu predpokládati, ze jsem pripravil ve zpęvácích reso- nancní desku, která bude reagovati i na ten nejjemnęjší záchvęv zbozné melodie. Takovouto prípravu povazuji za nutnou i u bohoslovcű, tím více tedy u kazdého jiného sboru. Stane se totiz nejednou, ze bujní mladí páni provedou bezprostrednę pred cvicnou hodinou nęjaký zertovný kousek, tak ze se jim ještę ústa stahují k úsmęvu, kdyz mezi nę prijdu. Máme zpívati na pr.: »Dies irae, dies illa ...« Kdybychom zacali ihned, jsem jist. ze hra- jeme na hluchý nástroj ... Jest treba resonancní desky, a k tomu dostací na pr. tęchto nękolik slov: »Zítra se koná zádušní bohosluzba za zemrelého N. N. Budete pri ní zpívati sequenci: »Dies irae ...« a k absoluci: »Libera ...« Budte toho pamętlivi, ze v tom okamziku zastupujete duši toho, jenz si jiz niceho neműze zaslouziti, a ze jménem jeho prosíte Boha o milosrdenství, o smilování. Jakou męrou męríte, takovou bude i vám jednou namęreno.« Tęchto nękolik slov postací, aby pripravilo potrebnou resonancní desku, privodilo ZádOUCÍ disposici. (Príštę dále.) ^^^ CÍRKEVNÍ ROK. D. O. (POKRACOVÁNÍ.) Bílá (provodní) nedęle. (Dominica in Albis.) První nedęle po velikonocích. Je »Gloria«, »Credo«, »Ite« Gr. P. str. 319 c. 2. Toto »Ite« zpívá se od tohoto dne az vcetnę do kvatembrové soboty v dobę svatodušní (sobota pred Nejsv. Trojicí). Rovnęz v této dobę pridává se k antifonę introitu 2krát alleluja, k offertoriu a ke kommuniu lkrát alleluja. Graduale se vynechává (je-li formulár de Sanctis, de Tempore) a místo nęho zpívá se po epištole 4krát alleluja s dvęma verši. Výjimku ciní prosebné dny a sobota pred »Hodem bozím svatodušním«, kdy zpívá se jen 1 alleluja s veršem. Pohodí. Trvá 40 dní. Koncí svátkem »Nanebevstoupení Pánę«, který pripadá na ctvrtek mezi pátou a šestou nedęlí po velikonocích. | ||||
|