|
| ||||
| ||||
|
68 CYRILL XXXIX.
V kritice díla musím v prvé radę vyzdvihnouti jednu jeho vynikající prednost techni- ckou: jeho monothematismus. Műj rozbor jej výše podává jasnę. Není skladby Hruškovy, která by po této stránce mohla s touto mší konkurovati. Hruška se dále snazil, aby pri- nesl svému nejrozsáhlejšímu dílu skvęlou výpravu, zvláštę v harmonii (cetnými zajímavęj- šími modulacemi — v III. ,Kyrie", „lesu Christe” a ,Domine Deus" (z »Gloria«) a bohaté radę míst jiných), prípadnou, jemnou melodikou („Benedictus") a hlavnę chromatikou ; v kaz- dém oddílu mše najdeme chromaticky pozoruhodná místa. Vzorná chromatická práce u Hrušky úpinę se vzívá. Povšechnę shrnuji svűj úsudek o této mši takto: Hruška p o p r v é odvazuje se toho, aby s zvláštę rozvinutým materiálem, u nęho dosud nevidęným, podal výraz svých myšle- nek. A rád mu kvituji, ze dobre zmáhá rozlohu materiálu ve trech prvých oddílech mše („Kyrie", „Gloria” a ,Credo"); ve zbylých trech oddílech jakoby jiz pruznost a jistota v ovládání prostredkű se ztrácela. „Sanctus je nejslabší cástí mše. Je psáno výhradnę pro sbor a je docela zastínęno predchozími cástmi (z nichz .,Gloria” je nejvelikolepęjší); „Agnus” — jizve vnęjšku rozmanitęjší, — je prece prekonáváno prvou cástí mše („Kyrie"), jíz ani , Benedictus`' se nevyrovnává. Ve skladbę té je na prvý pohled patrna n e s t e j n o- r o d o s t jednotlivých partií; stavím proto tuto mši pod niveau opusu X., tak ideálnę zrovna jednolitého. „Missa in honorem Sc. Lauręntii” pro smíšený sbor a varhany') z r. 1887. Opus XVII.11) Zachovala si svou svęzest dodnes. Práce ta vemlouvá se jiz proto, ze komponová:ia je se zvláštní jistotou a spolu nenuceností. Pri tom — hlavnę v melodii — vede si skladatel na tehdejší dobu az smęle. Dnes ovšem takové projevy chápeme jinak, jsou nám milými a upoutávají jiz svou originalitou. Jsou to predevším solové hlasy, jichz melodii Hruška skvęle propracoval. Vzpomínám zde aspoń ušlechtilé melodiky hGratias agimus" z Gloria" (solo sopránové), ,Et incarnatus est" (duo z ,Credac), ,Et in spiritum sanctum" (tamtéz -- soprán); zvláštę vypracoval nęznę Hruška „Benedictus”, kde všechny solové hlasy, jeden po druhém, nechává vyzpívat melodii pinou puvabu. Prlvod pracován velmi svędomitę ; je dobrým pendantem ke sboru. Figurace v ,Et in spiritum" v nęm nevyvolají nijak otrelého dojmu (na rozdíl od mše „Gaudeamus”, o níz níze). Kladu tuto mši hned vedle mše >Ecce Dominus veniet<; pro svou zivost a pozoruhodnou ucelenost si toho místa zaslouzí. Naše kury męly by se také k této Hruškovę mši vrátiti. Není príliš obtíznou a roz- hodnę pri dobrém provedení effektní.") Od této zajímavé skladby prešel Hruška k jednoduché mši: „Missa choralis” pro smíšený sbor s varhanami z roku 1886. Opus XVIII.") Radí se k druhu mší, v nichz jde vlastnę o pouhou" harmonisaci chorálu. 14) Tenkrát takové i u nás byly skládány. K této mši pripojeno je ,Pange lingua" pro smíšený sbor (Tonus doricus). Prvý verš harmonisován ; druhý a tretí prokomponován. Následujícím císlem opusu (19' oznaceny jsou dvę skladby: a) Te Deum laudamus` pro dva nebo ctyri hlasy s prűvodem varhan; b) Missa --Gaudeamus omnes(,. Toto „Te Deum laudamus” komponované v roce 1886'') je docela pękná práce, v níz zenské hlasy mají prední úlohu."') Missa „Gaudeamus omnes” pro ctyri smíšené hlasy s pruvodem varhan. Skladba tiskem nevydána. Na konci (pod „Agnus”) ctu v rukopisu: ,Neo Boleslaviae" die 15. Juli 1887 (den, kdy skladba dokoncenal.") Opus XIX. "'1 V titulu je uvedeno: Mše tato slozena jest na památku navštívení kaple sv. Vavrince na Snęzce dne 17. cervence r. 1885. Vydána jako 3. príloha »Cyrilla«, roc. XIV. (1887). Tuto mši opatril Hruška (jako opus 17.) b) pruvodem orchestru: 2 housle, viola, cello, basa, flétna, 2 klarinety. 2 horny, 2 trombony a varhany. 1") Vyšla jako 12. príloha -Cyrilla«, roc. XIII.; dohotovena dne 29. ríjna 1886 (dle zprávy p. Josefa Hrušky) -- viz pozn. c. 1. 14) aKyrie, »Sanctus,,< uBenedictus« a >Agnus« ze mše >in Feriis Adventus et Quadragesimae«, »C1Io- ria« ze mše >,in Festis Simplicibus«, Credos c. 1. `) Dle zprávy p. Josefa Hrušky. Viz pozn. c. 1. lc) Vyšlo jako príloha u Varvta (rocn. XI.). 17) V rukopisu nacházím poznámku (písmo autorovo): Provedena po prvé o pontifikální mši sv., kterou obętoval nejdp. biskup litomęrický Em. J. Schoebl dne 10. cervna 1888 v Mladé Boleslavi, se sborem 60h1. | ||||
|