|
| ||||
| ||||
|
70 CYRILL XXXIX.
s a m a o s o b ę pres svoje slabosti je prec dílem i d n e s cenným a hodným toho, aby byla provozována. Probral jsem h 1 a v n í body skladatelské cinnosti Hruškovy. Hruška má však pino menších a prec jen významných skladeb. Je to predevším jeho slavnostnę vypravené „Pange lingua” pro zenský, muzský a smíšený sbor;') pak „Tantum ergo” pro smíšený sbor."'i Aspoń bęznę musím se zmíniti o celé radę motett, z nichz nejpoutavęjší je rozhodnę jeho ,Viderunt".10) K nęmu hned druzí se originelní ,Ascendit Deus" ve zvláštę slavnostním tonu podané. Dále skládal Hruška nešpory a horlivę harmonisoval chorál. x x Výše, kde rozebíral jsem jednotlivá díla Hruškova — zvláštę ta významnęjší — leckde jiz vyslovil jsem hodnotný úsudek vztahující se na díla jednotlivá. Zde se mi jedná o v y- t v o r e n í v š e o b e c n é h o úsudku o díle Hruškovę, který bude vlastnę rekapitulací všeho toho, co v tomto oddílu jsem napsal. Jedno tuším je po provedených nahore rozborech jasno: jak vysoko stojí Hruškova motivická práce, kterou nejlépe representuje jeho mše „de Beata”. V tom smęru műze ještę dnes býti Hruška v církevní hudbę dobrým vzorem. H a r m o n i e Hruškova je na svou dobu docela volnou. Zvláštę chromatika je u Hrušky obdivuhodnę zivou. Zajímavých m o d u l a c í (tak na nr. v jeho mši „de Beata” a i jinde) vykazují jeho skladby pino. Pres to, ze právę v tomto smęru Hruška své práce piloval velmi peclivę, prece ani p o l y f o n i e nezanedbával. Kromę mše „Velehradensis” vyslovenę j e n o m h o m o f o n n í, podobné skladby nenapsal. Jinde všude harmonie s poly- fonií ie v ušlechtilém spoji. V c e 1 k u prevládá však nad polyfonií prece jen harmonie. T o l i k polyfonním Hruška n e byl jako nękterí dnešní representanti církevní hudby (Ste- cker, Nešvera, Sychra, Picka, Tregler). Charakteristickým je pro Hrušku úcelné zuzitko- vání materiálu, jehoz pri komposici uzívá. Je to v prvé radę s b o r, pravidelnę smíšený, jehoz slozek pinę dovede vyuzitkovati. V kazdé mši najdeš obycejnę soli (ve mši „de Be- ata” mají postavení docela samostatné); smíšený sbor rád parceluje na zenský a muzský (mše „de Beata”, „Ecce Dominus veniet”, „Te Deum” (brevis); solové partie vzdy zvlášf peclivę vypracovává (sopránové solo ve mši „Ecce Dominus veniet” v ,Benedictus", po- dobné ve mši „de Beata”, altová sola ve mši ,duabus vocibus" (více míst), tenorové ve mši „Ecce Dominus venit” („Et in spiritum" z ,Creda") atd. K prűvodu uzívá témęr vý- hradnę varhan. Jenu mše „de Beata” je prűvod rozhodnę orchestrálnę zalozen; v parti- ture mše „de Beata” obsahující sbor a varhany je nękolik poznámek o nástrojové hudbę v , Kyrie" (ve varhanovém partu). Skladby ~ capella jsou u nęho výjimkou (hlavnę : mše „Velehradensis”, ,Caroli Boromaei" a „Pange lingua"). Pokud se týce obsahu dęl Hruškových, tu musím uvésti, ze námęty k nim jsou pravidelnę jeho vlastní produkcí. V y j i m e c n ę Hruška cerpá je odjinud. Sem v prvé radę nálezí jeho opus X. (mše „Ecce Dominus veniet"), kde však melodii, zvláštę prvou její cást, tak dovednę a spolu jemnę Hruška zpracoval, ze si zaslouzí proto obdivu; z c h o- r á 1 u tęzil ve mši ,Gaudeamus”. (Prísté dále.) ^^^ REPETITORIUM DEJIN HUDBY. EMIL BEZECNÝ. (POxRACOVÁNí.) 7. Vídeńská škola. u Herze, Kalkbrennera, Czerného, nýbrz jsou to melodie organicky vyrűstající ze skladby Zakladatelem vídeńské školy klavírní jest a tryskající z hloubi umęlcova citu. Mozar- W. A. M o z a r t. Dle souhlasných zpráv sou- tových dęl pouzívá se na nizším a stredním casníkű vynikala jeho hra velikou nęhou, stupni vyucování. Dokonalé, siohové jich pro- vrelostí a zpęvností. Figurace, passage, ozdo- vedení vyzaduje však umęlce zralého, vlád- by v jeho dílech nejsou jiz pouhé príkrasy, noucího všemi technickými prostredky a ob- jako ve skladbách starých francouzských dareného hlubokým cítęním. mistrű, nejsou ani samy sobę úcelem jako Po smrti Mozartovę byl hlavou; vídeńské lb) Príloha k »Varytu, roc. XI. (1888). 19) Príloha k »Varytu«, roc. XII. (1889). 20) Opus 18.,,Vydáno s prűvodem varhan (11, príloha »Cyrilla~, roc. XV. (1888), pak orchestru a var- han (IX. príloha »Ceskoslovanského varhaníka«). | ||||
|