|
| ||||
| ||||
|
74
CYRILL XXXIX. a tempo HOSPODIN: fy—~ Zdaz zrel jsi Joba, sluhu mého, ctností zárí, duše cistotou? tenz en úpí v léckách spáru tvého a trápen ztrátou dítek, nuzotou. Tvé! a tempo SBOR ANDĘLŰ: (Ctyrhlasý zenský sbor.) +~--~ Ii> > > > > o y ~- j - - s- --'=- ti > > > o —~ ii~ O vypros( Joba z spáru zlého, tak zaslouzí si svojí dobrotou. HOSPODIN: Nez nezdolal ho útok dravý, a zkouška tobę v hnusný vyšla klam. V nęm zboznosti zbyl poklad pravÝ, J V V ~~ on zűstal cist jak ryzí drahokam. SATAN: Mé dílo dosud neskonáno: Znáf peklo obra drtit šlehem svým. Já odńal vše, co jemu dáno, však tęla šetril jsem ke slovűm tvým. Jen vztáhni ruku svou a tęlo mu zohav, tváre zhyzdi hnilobou: Hned ztemní se, co v nęm se skvęlo, a hrích jej sevre tuhou porobou. HOSPODIN: Tvá zloba nezná slitování, a té se vzdáti mám já, pánű pán! Nuz, tęlo męjz si po svém prání, však duše klenot bud mu zachován. SBOR NEBEŠTANŰ: (Pętihlasý smíšený sbor.) Bud sláva Hospodinu, sláva, bud veleben premocný Pán! On radost nám, zdar lidstvu dává, dík všeho tvorstva bud mu vzdán. Bud sláva Hospodinu, sláva, on radost nám, zdar lidstvu dává. Velebným maestosem v dechové harmonii zacíná predehra chorálu z I. obrazu (srovnej notový doklad c. 2.). Hymnus ten pęjí zase andęlé jako tam. A zase zmenšený septakkord (c es ges b) preruší jej: jeden z cherubű uvidí dábla a po slovech druhého, ze je to strűjce bídy, ozve se známý uz pűltónový motivek. Fanfáry trombonú a 11 1. lesního rohu ozna- mují zjevení Hospodina, jeny se dává v roz- mluvu se Satanem, vyvraceje vychloubání jeho, jako by strojil miláckűm bozím pád; vzdyf naopak mnozí se dav ctnostných. Coz nevi- dęl Satan Jobovo pocínání? Pri této otázce opakuje se v orchestru velmi prípadnę celá ta cást z predešlého obrazu, jíz zhudebnęno odevzdání Jobovo do vűle bozí (srovnej no- tový doklad 15., zpęvní part je v obou prí- padech jiný). V poslední takty její zaznívá prosba andęlű, by lob byl vyproštę-i ze spárú dáblových. (Príštę dále.) Jednoduchými prostredky je tu dosazeno velikého úcinku. Prechodem v A-dur vzru- šující výjev ten smírnę v pianissimu zmírá. OBRAZ IV. — SCÉNA V NEBI. SBOR ANDĘLŰ: (Ctyrhlasý zenský sbor.) Bud sláva Hospodinu, sláva, bud veleben premocný Pán ! On radost nám, zdar lidstvu dává, dík všeho tvorstva bud mu vzdán. Bud sláva Hospodinu, sláva, on radost nám, zdar lidstvu dává. PR VNÍ CHER UB : Aj, zas tu satan okem slídí a úklad zrádný chechtem zakrývá. DRUHÝ CHERUB: Ten k zhoubę jen své kroky rídí, a jeho zloba bídu rodívá. HOSPODIN: Jiz zas se noríš z pekla tűnę a po nové vyhlédáš obęti, bys ctnost, jez pucí v svęta lűnę, smęl dravou rukou v 1 SATAN: Ty znáš mé cesty k vodám, souším, víš, z ríše své ze vypravím se rád, po svętę bloudím, lidstvo zkouším a miláckűm tvým náhlý strojím pád. HOSPODIN: Vdęk vęru za svou práci klidíš, ze ctitelű mých davem pribývá: neb v cem ty zdar a úspęch vidíš, jen k slávę mé a chvále prispívá. SBOR ANDĘLŰ: (Ctyrhlasý zenský sbor.) V cem, dáble, zdar a úspęch vidíš, jen Bohu k vętší slávę prispívá. | ||||
|