|
| ||||
| ||||
|
všem, kdož s církevní hudbou dobře myslí. Ze stzuliunt chorálu a, polyfonie ,tavě vzešly
73. volzální skladby nová více nel) méně zdařil G. Nčlctoré lahodí moderninm nohu víru, jiné méně. Každý z řotných skladateli měl jistý ínnysl při ,kládání. Pud poměry, bud' ohledy, bud záliba osobití zavdaly příčinu ku směru přísnějšímu neb mfrnčjšímu. Církev přeje stálému vývoji, pokud nevybočuje z mezi vy-kázaný clt. A proto ochotně vítáme slzladbc nové v durhn zbožnosli a pokory pracované. Nov<,mi skladbami katolickou bokoslužhn oboltarovati ~jírkev dopouští. 1[1 a s u l i d s k é m u, hlasateli a prostředníku svatého slova patří předuost v Cfrl vi. A má-li „l\Insica sacra” dostoupiti opětně své povodni vznešenosti, čistoty a krásy. jen na základě v o k á 111 í c h z p ě v ů nového rozkvětu dosíci lze. Žádný z lzatolických kostelů ttcní bez vcicbn6ho nástroje, jaký ]zřestanský dúmysl pro nutné mnohdy doprovár.euí vynašel ; jsonti to v a r h a n y, královský nástroj hudební důstujuý kostela i hohoslnžby. V nich významně spojn,je se bohatá rozmanitost tóiiových bal-ev s jednodueltostí a velebností. Podstatou jejich vy-lučuje so virtuosní ozdobování přehlásky, smcslnost vzhuznjícf. Zvuk varhan povznáší pouze, aniž vyrušuje sntysbiými vnadami mysl skíoušenou z hluboké pozornosti. Umělý zpěv ovšem i průvodem varhan trpí a nejprospěšněji i nejvýdatněji se ho užívá ve skladbácb, kde skla-datel sám zpěvy průvrodetn promyšleným doplilljo a sesilttje. Na místo průvodu varhan možno, když mfstnf poměry jinalz nedopouštějí, užiti iprůvodti instrumentálního. Před-pokládá se však, že skladba jest slolnr církevtúho, a nikoli copovélto neb skočného. Průvodem dobře voleným a výtečně nacvičeným nesmí však sbor pěvecký dusiti se, nýbrž pouze podporovati se. Jen takový průvod „C í r k e v trpí”, a proto jednotlivec zapovídati nesmí. Slovem „t o 11 er at” Církev jasně vyslovila, že z nouze tuliko a ze slabosti lidslzG t r p í, čelio horlivec dobrovolně a rád se zříkává. Cfkev má soustrast se slabosti lid-skon. Instrumentální ozdoba páehne velmi snadno smyslností. Za slovem „t o 1 1 e r a t” krývá se však celé hejno pochybnosti a otázek : a) lidu se dopídíte hudebuíl~ů, když nemáte zpěváků? b) Když jsou tak řídcf a vzácní ečitelú zpěvu kostelního, lcde bude lze nalézti učitele hudby, aby vycvičili skutečné luulebuíky a nikoli pouhé šumaře, kteří na, lzruclttě nilzteralz se trpěti uesm~~jí, poněvadž jen ostudu tropí. c) nalezne-li se v osadě občtovných hudebníků, kteří by konali tolik zkoušek, kolik jich potřebí jest ? \eboE odvážiti se ua povo- zováuí mše hez vehui četných zkousek. jest opovážlivostí a uičcutuostí. Má-li již orultcstr doprovázeti, musí býti dokonalejší. nežli pritvod varhan. k čcutuž se vyžaduje výtečuýclt hadobuikPt a mnoho zknnšck. Což jest kostel tím jediným místem. kde. b-+z trestu smí se tropiti ostuda ? když títi ž šumaří umjí hráti v hospodě. pilně se při-pravují; aby ale také na mši se p!ipravili, ani jim, ani řídícíma nepřipadlo. (1) Kde se dopídíte skladeb instrunteutálniclt. litur,rie diistojných ? Teprva v no,jnovčjšíut čase přidali někteří sldadatelé k vokálníut slzladbánt průvod orc]testr.íhtí. Ze starsílto repertoirn nelze skoro ničeho použiti. nemá-li se tím urážeti cit a znesvčcovati bohnslnžba,. Těch učkolilz mešních skladeb orchestráiuích které neodporují z5katiun církevním. ,jsou však talzovG trozs;íblosti a. takového mnělství. že ani v hlavních ntčstcrh nelze jich provozovati bez četných zkoušek. redaktor slyšel o dvou velkých slotvnostech n sv. Víta v Praze provozovati jodnon Beethovena, podruhé íllozarta, že ua, dlouho sc mn znecluttil podobný požitek. Což teprve na venkově. kde noví placených hudebuílňt na výběr? Ví-li ředitel kůra který přednáší skladby vokálnf, bezpečně, co kdy a jak zpíváno budu, ueštastný diri;eut orchestru neví ani jest když na kruchtu po schodech již kráčí, co bode provozovati? Vše záleží na náhodě. se-jdou-li se hudci. či-li nic? Jakou cenu můžu tahová hudba kostehtí míti, nám všem ze zkušenosti jest známa Vždyt my všichni vyrostli jsme za doby bezvládí Lndebuílto. 0(1 dětinství tím duchem jsme byli napájeni, zt — líbila ec nám ta veselá musika. Zdloahavú a. pracuř bylo vlastní obráceni, zříci se tolto, co th•uhon přirozeností nám stalo se. K úphtému přovratu přesvědčení vyžadovalo se vytrvalGLo bádáni a trpkli zkušenosti. bLtohá bezesná noc. a mnohá 1~i•ůpěj potu předcházela metamorfbsu. Od té doby však, c.o počalo se vyjasúovati na obzore, ostatní odvětví umělecká po-dávala lzlíč ku Dysvětlení. V ronění panuje podivuhochtá shoda. Jedním odvětvím vysvětluje se druhG. Architektura s plastikou a malbou jaly siluč ujímati se uojvíce klcsló hudby. Vždyt ve všech těch oborech jest jetluota; jeden duch, stejný vývoj. Všechny na prsou jethté matky povyrostly a vzdělaly se. A nyní všechny v oddanosti a pokoře s vděčnosti slouží té matce — Církvi svaté. Cu tuto ve třetím odstavci lttzdebnílto promemoria praveno jest, shoduje se ve všem se zákonodárstvím církevním o Ludbě kostelní, které bez toho každému zc čtenářů známo jest a jiného výkladu nepřipouští. Z á- | ||||
|