|
| ||||
| ||||
|
kont' liturgické o hudbě kostelní jsou zřejmé a zcela jasné. Na nás jest — poslouchati !
Když veliký regcuerátur církevní hudby, řezenský kanovník ch•. Karol P r u s k e, před 10 roky po dluulioleté přípravě, didcladném bádání a opétovauých unt'!1(wkýcli cestách po Italii, kde v archivech hndobuf perly zalirabené a neznánu; sbíral a opisoval, reformu ve skutek uvésti hodlal, znaje předsudky zkaženého vkusu, jakož i obtíže a přokážky ne-slýchané novoty, ncudvážil se na kůr so starými skladiiami bCr, důkladných, dlouholetých zkoušek. Poznal a védu, žu jeduou ranou retbrmu zavésti nulu. Pustil se do práwo s nojvětšfm klidem a dle hezpečnélio plánu, čímž se objevilo, že od Ihuzřetcluosti ku zuovazrození hudby posvátně jest povoLín. Již před cestami italskými zavedl v donič sv~m talc zvané- ,večci-y pěvecké". zde kolosu sebe shromaždoval lepší pěvecké síly města, z(,,juicna z vyšších tříd a cvičením i přednáškami dobrých děl volcáhiích doby starší i novější vyehuvával je pra budoucnost. Také nadané liochy ze sboru biskupského cln•árnu přibíral. Pravidelné „večery pěvecké” jsou u nnwhýcli až dosud v milé upomínce. Proske znal večerům pi•fclávati vnad. Z bohatého pokladu včdumusti rozsálilýcli předesýlal povzbuzující a poučné přednášky ze života slclailatohi, u skladbách a jejich nalezení, o přednostech a praktické důležitosti jejich a p. Prázdjib clivílo při cvičení vyplíioval a oživoval iunčlecicy dokonalou hrou va k_laviru. V „pěveckých večerech” pola,ačováiio mnoho let, čímž u nviohých trvale zakotvila se láska a nadšeni pro hudbu ušlechtilejší. Snahy po opravě hudby kostelní počaly se šfřiti do veřejnosti a zjed-návaly si zvolna při muoliém zneuznání také obrance a přátcly. Při službách Požich pocala se ozývati stará hudba církevní nejprve jen zcle a onde, pak častěji a při větších slavnostech, až konečné klar výhradně od nf opanován jest. Výtečný příklad velikého reformátora po-vzbuzuje k následování. Reformě více se škodí než prospívá, když dosavadní bez přechodu bývá odstraňováno a bez přípravy důkladné dokonalejším nebývá nahrazováno. Pří veliké rozhodnosti a důslednosti jest zároveň potřebí veliké op a t r n o s t i. Pokud nový repertoir nemá dostatečné bohatosti a rozmanitosti, aby jím vypiněny byly veškeré požadavky círlcevnilio roku, zůstaň v platnosti dosavadní hudba kostelní. Na přechod bndtež voleny nejnovější skladby vokální, k nimž skladatele při-dali průvod orchesfrální. Mezi tím čas od času a jakoby náh~ dun a výjimečně přidají se skladby čistě vokální se sborem zesíleným. V poměru, v jakém zásoba skladeb vol._;íluích roste, ubývá skladeb až dosud na lriu•u uživauých a tudy taká spolupůsobení orchestru, až z kostela íil,hiě zmizí, aby ]tanečně po-stoupil místa liudbě vokální. Aby však umělecká díla hudební Beethovenova, Mozartova a p., oal volkých mistrů síro, ale boz uliledn ua litnrňii a předpisy její zdčlanfi, ncnpsulLti v zapomenuti a hudební svět nebyl oloupen o požitek jak4+110 se mu neoprávněně při slnžbárh lložícl) v kostele do-stávalo : spojtež se orchestr — kde takového uulčlecky nacvičenélm stává — se silným, dohřo nacvičeným sborem pňveckým, alfy mistrovská díla s m í š e n é ]i o s 1 o li u Hudby chránfové v dli chuvli ícli koncertech obecenstvu se podávala. Při novém zřízení tuto ndaném zmizí a ztratí se ze světa jen to, což jest špatného a sprostého, a nikolivěk, co jest duhréhu a uměleckého v oboru srníšoného sluhu, Orchestr zachovaný neztratí se, povstane-li snad v budoucnosti nový Palc,triva, který by umělectví moderní dovedl sloučiti se zákony a dnrhem katolické lihmr!gio. a. na-stanou-li opět poměry, jaké druhdy bývaly, pokud učitelstvo vychovávalo kromě hojných zpěváků také dostatečně Imdebnilců. Takový jost pro 3r am, který kaji „C eci1ie” asní všichni přátcló ceciliáuští. Je-li spravedlivý a objektivní, budiž smizeno od spravedlivých a nepředpojatých hudebuílzů, ]cteří hudbu nad církev nestavíce milují proto Církev, že jest matkou naši, liudbn pak jen proto a tou měrou, že a l,okucl jest pokornou a zbožnou s l u ž e b n i c í matky Církve. S rozumnými hudebníky- snadno se dohodne „Cecilie”. Nesnachio však bývá cloho(htouti ses předpojatými ,traamílcy, lctořf od-suzují směr, aniž jej z u a j í. — „Nejseni liudeliníl:em, a neodbb•ám a nečtu ,Cecilii`. Jsem všal: rozhodně proti přemrštěně přísným zásadám Cecilií` hlásaaiým !” — mluvívá se v laiuícii nikoli neznámých k důvěrným přívržencům — slepé. V pfsmě sv. (Mat. 27, G2 ... ; 28,13 ...) čteme : „Druhého pak dne sešla se knížata kněžská a fariseové k Pilátovi, řkouce : Svůdce tento řekl ještě živ jsa : Po třech dnech zase vstanu. Dej tedy stříd brobu až do třetího dne, aby nepřišli snad učenntci jeho a ukradše lio neřekli lidu: VStaIE jest z mrtvých ! I by1 by posleduí blud horší prvního, hekl jim Pilát : Melte stráž, jdete, ostřiliejte, jakž víte. A oni odšedše, osadili hrob strážnými vojáky.” — Mezi zemětřesením vstal Pán z mrtvých. „Strážní přišli do města a oznámili knížatům kněžským všecko, co se bylo stalo. Kteřížto uradivše se, dali mnoho peněz vojákům, řkouce Pravte, že učenufcí jeho přišli v noci a ukra- | ||||
|