|
| ||||
| ||||
|
94 CYRILL XXXIX.
v !i FRAI`1TISEK HRUSKA. DR. CYRILL SVCHRA. (POxRAC.) III. HRUŠKA V POMĘRU K JINÝM. a) ceská hudba. Prvým, k nęmuz Hrušku k úcelu vyšetrení vzájemného pomęru — stavím, je F. Z. S k u h e r s k ý. Byl ucitelem Hruškovým na varhanické škole — mohl tedy prí m o pűsobiti na Hrušku — pűsobil nań skutecnę nejvíc ze všech, jak dokázi. P r v á d 11 a Skuherského nepűsobila na Hrušku nijak jinak nez negativnę. Ani nejmenší památky nenajdeš ve Hruškových komposicích po takové »Mši pro smíšený sbor a varhany«. (Opus 11.)') Notovou negací této práce je dílo Hruškovo : nemá melodiky této mše, navazující jasnę na hudbu predreformní, a nemá skoro cistę homofonního stilu jejího — nemá krátce naprosto niceho z ní jako i díla Skuherského zahajující nové, se starým naprosto n e s o u v i s l é období jeho tvorby. Skuherský od sebe odvrhuje to ménę cenné zbozí hudby predreformní a v krátkém case napíše slušnou radu mší, v nichz zdárnę stilisuje idee reformy. Z tęchto skladeb príkladnę „Missa Quarta (quatuor vocum inaequalium”, opus 22.) roku 1875 vydaná, je nejlepším výrazem nových myšlenek reformy a je také konformní skladbám nęmeckým té doby. ]e psána slohem témęr cistę polyfonním; melodiku i rhytmiku má docela umírnęnou. I zevnęjšek její pestrostí nevyniká; prűvod je pouhým opakováním sboru (ad libitum.) ]e tu úporné studium starých mistrű církevních rozhodnę znáti. Té mši blízí se Hruškova „Missa in hon. scti. Caroli Boromaei” vším. Mše ,Quinta" Skuherského z téhoz roku má jinou vnęjší povahu (pro 1 hlas s dosti zivým prűvodem), jinak však stojí ,Quartę" velmi blízko a podobnę je príbuznou se jmenovanou mší Hruškovou. K uvedeným skladbám pristupuje Skuherského mše „in honorem B. Agnetis de Bohemia” (pro 4 hlasy s neobli- gátními varhanami, opus 24.) z roku 187.7.4) Všechny tyto komposice Skuherského, jez úmyslnę vybírám, abych jimi urcil jedno období tvorby Skuherského, vycházejí z téhoz zpűsobu psaní, jaký vidíme u Hrušky v p r v é m období jeho tvorby. Po vzoru svého ucitele i Hruška prodęlával ono o b tíz n é období své práce, aby tím šfastnęji vynikl v období druhém. Skuherský, jehoz temperamentu byla sféra nęmeckých církevních skladatelű málo volnou, v cervnu roku 1879 vydává výbornou knihu »0 formách hudebních«, kde ctu tyto vęty:') »Jsou to (t. j. skladby XVI. vęku — Palestrinovy etc.) h i s t o r i c k é p a m á t k y... . V XVI. století stojí u výše svého vývoje; v tom smęru nelze za nynęjších casű nic nového vytvoriti; co na pűdę této nyní vykvetlo, není nez pouhé více neb ménę šfastné napodobování ... Vázíce sobę úsudku i uznávajíce snahu našich velikých mistrú, jako: Bach, Haendl, Mozart, Beethoven a Cherubini, műzeme urcitę vysloviti, ze po ohromných vymozenostech, jakých dobyla hudba od zití Giovanni Pierluigi Preneste, bylo by neodpustitelnou, nemístnou choutkou, chtíti veškerou církevní hudbu doby nynęjší dle vzorű dávno prekonaných zarizovati«. Tak vykládá nový svűj program Skuherský. Zdá se mi, ze jeho výroky nic lépe a jasnęji nedokládají nez jeho skvęlá sbírka motett a » Missa ad duas voces aequales « (opus 43.) s prűvodem varhan. Skuherský otevrel tu novou cestu své tvorbę ; jistę, ze dohnalo jej k ní presvędcení, ze ta spousta obmezení, kterou hledęla vnutit reforma svým. pęstitelűm, neműze a nesmí obmezovat u m ę I c e, touzícího jen po piné volnosti. Jedno presvędcení po zkušenosti z predchozí jeho tvorby také mu zűstalo: ze nelze v církevní hudbę navazovati tam, kde prestalo se pred reformou. Proto nevrátit se jiz ku stilu mše opusu 11. Tomu vadil vytríbený jeho umę- lecký vkus. ]e otázkou, co zalozilo novost tohoto období tvorby Skuherského. ]e to predevším opravdové bohatství prostredkű harmonie, které také v církevní hudbę Skuherský k volnému pouzití otevrel, dále vętší zivost rhytmická, nez jaká dosud byla skladbám církevním údę- l) > Jiz za prícinou prítomnosti Jeho Velicenstva císare Ferdinanda I. v Innsbrucku slozil a tamęjšímu spolku vęnuje F. Z. Skuherskýp — tak napsáno na titulním listę partitury. Vęnovaná dru. Eduardu Hanslickovi. ) Str. 20. | ||||
|