|
| ||||
| ||||
|
XXX1X. CYRILL 95
lem, pak vętší svęzest melodická -- krátce: nepomęrnę vętší volnost v pouzití prostredkű projevu dána tvorícímu na vűli. Po mši »duabus vocibus« prichází obdobná lí »Krátká slavnostní mše« pro smíšený sbor s prűvodem varhan nebo orchestru. Jistę, ze správnę napsáno o ní bylo v »Daliboru«:') »Skuherský nejde v horlivosti po reformę za kazdou cenu tak daleko, ci lépe receno, tak zpęt, aby jedinou spásu hudby církevní hledal pauze v napodobení trojzvukového materiálu starých mistrű, jichz nejvýznacnęjším typem jest Palestrina. « Ten citovaný výrok Skuherského o »historických památkách« prec jen nutno bráti cum grano salis :`') Skuherský n e p o t l a c i l ani v této nové d o b é své tvorby v sobę všechno to, co byl studiem starých vyzískal. V jeho motettech a ještę ve mši op. 43. (duabus vocibus) najdeme krásná místa polyfonická. To zdánlivé príkré slovo o hudbę klassikű platilo poznanému faktu, ze kopie starých mistrű jsou dále pro rozvoj církevní hudby nemozny — ze by však męla slova jeho býti výrazem naprosté negace významu klassikú pro vývoj nové církevní hudby, to nutno rozhodnę popríti. Nový, smęlý krok Skuherského, jímz prekrocil domnęle nezdolatelnou hranici, uzaví- rající tak tęsnę církevní hudbu, zalozil úpinou samostatnost naší ceské hudbę církevní. A byl to právę Hruška mezi tęmi prvními a nejschopnęjšími, kterí vedle Skuher- ského v j e h o i n t e n c í c h j a l i se pra c o v a t. Hruškova »Missa Ecce Dominus veniet« — zahajující novou fasi vývoje jeho tvorby — je právę prvým výrazem nadšeného souhlasu zahajující novou fasi vývoje jeho tvorby — je právę prvým výrazem nadšeného souhlasu pro nový smęr, Skuherským vytvorený. Ty nové myšlenky Skuherského byly velmi šfastné : umozńovaly — u schopných lidí ovšem — co nevętší uplatnęní i n d i v i d u a l i t y jednot- livcovy. Tak místo uniformity — nepopíratelné u skladeb vętšiny Nęmcű, kterí na prvotních zásadách ulpęli — nastupuje i n d i v i d u a l i t a. Hruška byl silným talentem — tak se stalo, ze v e d 1 e S k u h e r s k é h o se neztrácí, nýbrz dobre svou osobností se vyjímá. Pri pokusu o parallelu mezi skladbami Skuherského a Hruškovými vychází mi na jevo . Pri pokusu o parallelu mezi skladbami Skuherského a Hruškovými vychází mi na jevo tento dűleziiý fakt: Skuherský ve skladbách jdoucích po jeho motettech (mše: »duabus vocibus«, »Krátká slavnostní« a »in hon. sct. Venceslai«) dosti prudce vzdává se polyfonie ve svých skladbácha zakládá je skoro výhradnę homofonnę. Hruška jenom v tomto ohledu — zrovna jako cstatní vrstevníci Skuherského — n e š e l za svým ucitelem; zűstal pri tom zpúsobu psaní, v jakém podal svoje opus 10. Z toho, co jsem uvedl, plyne jasnę, ze celá druhá perioda komposic Hruškových má vúdcí idee Skuherského, výše vylozené, za základnu. Snad nikdo z našich skladatelű nestál Hruškovi tak blízko jako jeho nástupce na kúru mladoboleslavském J. C. S y c h r a. Jestlize jeho mše »in hon scti. Cosmi et Damianie (pro smíšený sbor it capella) z roku 1880 nebo »Missa in hon. seti. Josephi« (pro jeden hlas s prűvodem varhan) z téhoz roku rovnají se svým zalozením Hruškovę mši »in hono- rem scti. Caroli Boromaei« — tedy p r v é periody Hruškovy práce tu vzpomínám —jsou další Sychrovy práce: »Mše ku cti sv. Václava« (pro smíšený sbor s prűvodem varhan) z roku 1883, »Missa in honorem seti. Methodii« (pro 3 stejné hlasy s prűv. varhan) z roku 1886, téhoz charakteru jako díla d r u h é h o o b d o b í u Hrušky. Poslední dvę díla doplńuji výctem aspoń nejvýznamnęjších komposic Sychrových: »Missa X.« pro smíšený sbor s prúvodem varhan; Missa XL« pro muzský sbor á capella; »Missa XII. pro smíšený sbor bez prűvodu (z r. 1889); v témz duchu napsal Sychra i svoje »Requiem«") pro smíšený sbor s prűvodem, »Missu pro defunctis IL« a »Missu pro defunctis III.« (pro alt, tenor a bass s prűvodem varhan) z roku 1894. Vęnujeme-li pozornost zpűsobu práce u Hrušky a Sychry, docházíme k úsudku, ze Sychrovy kompo- sice — z nichz t y p i c k é jsem výše predvedl —jsou nęco polyfonnęji zalozeny nez Hruškovy. Sychra z prvých svých skladeb získanou zrucnost v tomto smęru spíš ještę dále piloval a nezrekl se jí ani v dílech nejnovęjších. »Missa solemnis» pro pętihlasý smíšený sbor s prű- vodem varhan, která je representuje, je dalším rozhodným pokrokem v Sychrových kompo- sicích; je to práce daleko volnęjší všeho predchozího, co Sychra napsal. Však právę svým cistę polyfonním základem odűvodńuje rozhodnou souvislost s díly predešlými. Skladba ta padá jiz dále na to, co bylo Hruškou napsáno. To všechno platí o dvou kantátách Sychro- vých »Golgotę« (1910) a zvlášf »Velkopátecní meditaci« (1912). Rocník II. (1880) str. 146 (podepsán Nerozumęlo se mu vzdycky dobre. Památce Krízkovského vęnované. | ||||
|