|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 97
ve sférách, v nichz zalozil skvęlý úspęch všeho svého díla. Vzpomínám tu aspoń jeho výborných pętihlasých mší, (z nich ona „In hon. scti. Eugenii” zvlášf vyniká), pak mše „ Jubilaea” (opus 112.)11) Pomęr Nešverűv k Hruškovi shrnuji takto: Nejpríbuznęjší prvé dobę komposicní cinnosti Hruškovy (jmenovitę mši „In hon. scti. Caroli I3oromaei”) je citovaná mše „In hon. beatissimae Mariae Virginis” z r. 1881 — tu Nešvera tęsnę stojí u Hrušky. Další citované skladby znamenají u Nešvery sic postup v pred, avšak volnosti projevu mše Hruškovy opus X. a skladeb ji následujících nedosahují. Ve svých vícehlasých mších vydaných po smrti Hruškovę dostihl (ve zpűsobu práce) jiz Nešvera Hrušku a svou poslední mší „Jubi laeou” postavil se tęsnę ku škole Steckerovę (o níz níze). Jedním z nejintimnęjších prátel Hruškových a nejlepším znatelem jeho skladeb byl Karel S t e c k e r. Spoluúcinkoval castokrát pri Hruškových produkcích (hlavnę hrou na varhany). Celou cinnost Hruškovu pozoroval z prvé ruky. Proto jiz mne to znacnę vábí, abych vyšetril vztah komposic Hruškových ku Steckerovým. Pro Steckerovu osobnost je vysoce významnou jeho »Missa solemnis«. Té v prvé radę chci si všímati. Pokud Hrušky se týce, vybírám tu prirozenę ony skladby jeho druhého období. Je tu rozhodná príbuznost. A ta ještę více vyniká, pripojím-li pri pokusu o tuto komparaci k dílűm Hruškovým díla jeho commilitona J . C. Sychry — tak je zprostredkováno i to výhradnę p o l y f o n n í poj e t í Steckerovy »Solemnis«, jez také odűvodńuje souvislost se skladbami Foersterovými (prvého období) a Nešverovými (u tohoto az k »De profundis«), které v ostatních smęrech jsou prec hodnę vázanęjšími. Celý význam Steckerovy mše v tomhle lezí: sloucila poly- fonii — v tom smęru jeví souvislost s hudbou klassikű církevní hudby a prvotní hudbou reformy — s moderními prostredky projevu : melodikou, rhytmikou a hlavnę harmonií.l') Skuherský s Foersterem vrátili se nejprve k slohu Palestrinovu ; pak Skuherský osvęzil církevní hudbu moderními prostredky projevu a našel tu výborné záky Hrušku, a Sychru, kterí rovnęz jako on vyšli ze studia starých mistrű a v dalších, pokrokových snahách svého ucitele sledovali ; pri tom Hruška ztratil nęco málo, Sychra vűbec nic z toho co studiem starých získali. Polyfonii a prostredky projevu moderní hudby nejideálnęji dovedl slouciti St e c k e r ve jmenované své skladbę. Zalozil ji tak cistę novę a osobitę, ze neváhal jsem jí vytknout místo díla, které otvírá novou fasi ve vývoji naší církevní hudby. Mohu zde prostę odká- zati na to, co jsem v monografii o Steckerovę mši »solemnis« uvedl.") Steckerova »Missa solemnis« je mnę vzácnou sponou, pojící 2 zdánlivę od sebe odlišné smęry naší církevní hudby: onen, kterému ríkají moderna církevní hudby, i onen, který jej predcházel. Stecke- rova mše znamená však ještę víc: je mi výmluvným a presvędcivým stanovením nových cest, jimiz jediné műze se církevní naše hudba dále brát, má-li dobre prospívati. Je nej- jasnęjším a nejšfastnęjším spojem všech t ę c h pokusű o nový s t i I, které tajily v sobę skladby S k u h e r s k é h o a jeho dobrých zákű, kferéz dovedly v t i s k n o u t naší ceské církevní hudbę úpinę samostatný ráz. Od Steckera je blízký prechod ku T r e g 1 e r o v i. Polyfonní, v moderní harmonii psaná, rhytmicky velmi zivá, skvęlým prűvodem vypravená je jeho »Missa Jubilaei« opus 2. Ve mši »brevis« vzdal se Tregler trochu polyfonie, za to tím splendidnęji vypravil tuto skladbu ve všech ostatních smęrech. I Picka, nejlepší ze Steckerových zákű, ve své »F dur« mši, i mši =Solemnis« a v dalších všech svých hojnýc h a skvęlých pracích (mše: „In G” a „brevis”, nádherná ,Improperia" a dvę „Te Dea” tu aspoń cituji) podle mého soudu je se Steckerem v tęsném vztahu. A k nim pristupuje K a r e l D o u š a, u nás tak málo všímaný, jehoz skladby : „Missa in hon. scti. Venceslai” a „Missa festiva"14) jsou práce výborné. K Steckerovę„ Solemnis” nestojí zádná z mešních našich skladeb tak blízko jako J . W i n t e r o v a mše »de Immaculata«. I reminiscence skoro doslovnP tu jsou: (»suscipe« z ,Gloria"). Škoda, ze uprílišnęnou pécí o detail ztratil skla- datel vynikající prednost Steckerova díla pri jeho monumentální stavbę: jeho mono- thematismus. Jinak je to práce velmi d o b r á~ 11) O ní více v mé kritice (casopis »Smetanaa) rocník III. str. 82.—83., pak »Cyrill«, rocník XXXVIII, str. 149-151. 12) Viz műj clánek: »Steckerova Missa solemnis« (»Cyrill« roc. XXXVII. (1911) str. 34, 56, 120 a 128); dále moje pojednání: »K duchovnímu koncertu ze skladeb prof. Karla Steckera 18. brezna 1912.< 13) V citovaném clánku v »Cyrillu« (viz predchozí poznámku). 14) Více o tęchto dvou skladbách v mém posudku v casopisu -Smetana<, roc. II. str. 9.—11. | ||||
|