|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 105
usmíriti Boha. Prátelé ostatní se uz rozhodli prchají od clovęka, zavinivšího si neštęstí své, - —d- --~~—~—~—med coz kreslí (ve shodę se svým jménem) zna- menitá volná fuga (smíšený sbor s dęlenými muzskými hlasy) s thematem Allegro M. M. =108. 19. -~ f° Hla-sem moc-ným Ho-spo-din pro-mluvil zre-tel - nę sám ted k nám jez koncí E-dur akkordem. Job zpívá (trídílná forma), zatím co anglický roh kontrapunktuje s jeho melodií; naríká na smutný svűj osud, na hroznou nemoc, jez OBRAZ VI. — JOBOVO UZDRA- ho stihla. V té bídę dęsné ani tam, kde by VENÍ, JEHO ODMĘNA. nejspíš cekal, nenachází úcasti; vlastní zena (alt) hrubę ho odbývá, posmívajíc se jeho víre LID: (Ctyrhlasý smíšený sbor.) v Boha, jenz ho tak tresce, rezavými disso- Bűh s námi! Vichor kácí stromy, nancemi : a z dálky duní dęsné hromy. O Pane, zadrz hnęvu svého zbrań a nás i dítky naše mocnę chrań! 18. Oboi. y ~- Joe: Aj, záre lesk a svętlo zlaté: Bűh, Bűh se blízí v jasu moci své. Jiz poznávám ty zvuky svaté, hlas volá »Jobe!«, volá jméno mé. I Fa5 1, Ach, secteni jsou moji dnové, }} ! 40 jiz ovanul mne ledný smrti dech. a - Ó, Pane, zdali zití nové — _ mnę hlásat prišla slova na Tvých rtech? Má duše iiz po Tobę touzí a polehcení zádá od Tebe, by odvrátila, co ji souzí, Job je trpce zklamán, ten výsmęch její zní by smęla prijata být do nebe. mu v uších (viz poslední notový doklad) a Já volám k Tobę snízen v prachu: smutnę se sám sebe táze, nac se zrodil a Ó, smiluj se a slyš mé úpęní, byl vychován nęznou láskou matcinou. To bych, zmítán v bolestech a strachu, znovu zavdá podnęt k jízlivým pošklebkűm smęl doufat v krutých ítrap skoncení. zeny jeho (rozlozené zmenšené septakkordy) HOSPODIN: a konecnę k výzvę, aby, kdy blízí se konec Znám tíhu tvého ponízení, jeho, zlorecil Bohu a tak aspoń uklidnęn skonal. v nęmz krutá trýzeń vzešla údem tvým, však na tvé duši viny není. Nez Job se dęsí pomatenosti své zeny! Vím, kdyz jsi lítost nad svým zrozením nezoufá a nezlorecí, prijímá stejnę jako štęstí byl vyrknu] a svuj rozum hrouzil i neštęstí z ruky bozí. Jen jeden stesk se mu a vniknout chtęl v mých úrad tajnosti, dere ještę z hrudi: kde jsou prátelé, jiz ho ze neskonalý bol tę souzil, však nitro prosto bylo horkosti. znali, dokud štęstí se nań smálo? Však uz Nez nyní povstań! Vyhnán, zrazen se objevují, jenze ne, aby cítili soustrast jsi nezlorecil slovem jediným. s utýraným druhem, nýbrz aby v kalich jeho Bol tvui byl proti hríchu hrazen utrpení prilili ještę horkosti jedu : Elifas (tenor) a srdce setrvalo nevinným. Jsem Bohem lásky, slitování, i Baldad (bas) vidí v mukách jeho zrejmý nad ctnosti všechny vázím dobrotu. trest za nepravosti. Marnę je lob odbývá, Necht privodí mé pozehnání zatím co u ostatních zrací se touha zmizeti ti nové štęstí, novou blahotu. z místa prokletí (kratický úryvek smíšeného Dám statkű drevních hojnost dvojí, tvűj lán vzdy hojná krűpęj ovlazí, sboru). Sofar (tenor) dokonce licomęrnę Jo- nechC prodlouzí se dnové tvoji bovi radí, aby se obrátil a pokorou snazil se a dítek nový rad tę oblazí. | ||||
|