|
| ||||
| ||||
|
120 CYRILL XXXIX.
Vedle zmínęné okolnosti vyplývá síla iktu jednak z místa, které dotycná nota v me- lodii zaujímá, jednal< ze slabiky, nad kterou stojí. Je-li to slabika prízvucná, má hod- notu slabiky prízvucné; je-li neprízvucná, má její hodnotu slovnou. Tím ovšem nechci ríci, ze by tyto ikty nálezely rádu dynamickému; nikoliv! ony jsou cistę rhytmické, oznacujíce nenápadnę nejmenší oddíly rhytmického toku melodie. U zákű ménę pokrocilých, kterí uzívají „Graduale Romanum” s chorálním notopisem, jest radno dáti pri melodickém rozboru vęty urciti pokazdé klíc, modus cili toninu, jmeno- vati noty a intervaly, jmenovati skupiny. Pri rozboru rhytmickém jest dűlezito dáti stanoviti jednotlivé ikty. Na pr. v našem prípadę (Obr. I.): Skupina 1. (cephalicus) má jako neuma dvojclenná iktus na první notę. Notu 2, jako notu ojedinęlou, stojící mezi dvęma neumami nad zvláštní slabikou, jest pridęliti k neumę predcházející, která se tím stává trojclennou s iktem na první notę. Stojí-li zmínęná nota nad slabikou prízvucnou, podrzuje pri tom slovný prízvuk. O skupinę,3. jsme promluvili svrchu. O skupinę 4. platí, co jsme rekli o skupinę 1. Műzeme notu 5., stojící ojedinęle nad jednoslabicným slovem, pridęliti dle pravidla uvedeného k neumę predcházející? Neműzeme, jelikoz stojí v pause, a má dle pravidla svrchu zmínęného dvojnásobné trvání. Z toho dűvodu ji povazujeme s hlediska rhytmu jako skupinu dvouclennou a dáváme jí iktus. Neuma 6. (porrectus) dostane jako neuma trojclenná iktus na první. Noty 9. a 10. stojí ojedinęle nad slabikami neprízvucnými mezi dvęma skupinami. V tom prípadę dostává první z nich iktus. Ve skupinę 13. jest zretelnę vyjádrena zpętná pűsobnost quilismatu tím, ze první tón jest dvojnásobného trvání. Z té príciny dostává iktus vedle tónu prvního téz tón, jenz quilisma predchází. Iktus tónu pred quilismatem budiz ostrejší, kousavęjší, aby tím jemnęji vyznęlo qui- lisma, jez tvorí jakýsi táhlý prechod k notę následující. Skupina 28. vykazuje »pressusu, jejz je zpívati mírným sforzátem, a jenz dostává iktus. Z toho dűvodu ztrácí iktus nota, jez ,pressus" predchází, a pridęluje se rhytmicky ke skupinę 27. 0 skupinách 20., 38. a 44., které tvorí s následující neumou jakýsi rým clenű soumęrnę rozlozených, tak jako skupiny 14 + 15 a 30 + 31 u clenű B a D, promluvili _jsme jiz nahore; ostatní nevykazují nic pozoruhodného. Nyní, ale teprve nyní, kdyz jsme totiz pochopili a pronikli frási, kterou máme zpí- vati, po stránce obsahové, kdyz jsme ji rozebrali, rozlozili a rozkouskovali po stránce slovné az na jednotlivé slabiky, po stránce melodické az na jednotlivé neumy a tóny, po stránce rhytmické az na rhytmy elementární, cili jedním slovem az na prvky jmenovaných slozenin: teprve nyní műzeme prikrociti k druhé cásti úkolu, totiz sloziti, spojiti tyto prvky tak, aby z nich povstal ladný, vyrovnaný útvar, vyrovnaný jako celek, vyrovnaný ve všech soucástkách. Cím toho docílíme ? Týmiz prostredky, kterými pojíme slabiky ve slova, slova ve vęty, vęty v periody, periody v rec. Jest to pouto soumęrnosti, pouto melodické, dynamické a rhytmické; vrchol jejich oznacuje opęt prízvuk. Tomuto carodęji, jenz hraje tak dűlezitou roli ve frási recnické, jenz krísí mrtvé slabiky v zivá slova, ojedinęlá slova v zivé vęty a tyto opęt v zivé periody, jemu pripadá veliká role i ve frási chorální. Pohlédnęme na obraz II. a všimnęme si jednotlivých úryvkű: Co vidíme? Ucelené jednotky, a na celném místę kazdé z nich — prízvuk. Pohlédnęme na cleny! Co vidíme? Ucelené jednotky vyššího rádu a na vrcholu roz- voje zivotní síly kazdé z nich — prízvuk. Totéz platí o vętách i o celé frási. Shledáváme se s ním tedy opęt, ale tentokráte mu neríkáme prízvuk slovný, vętný, recnický, nýbrz prízvuk melodický a to bud úryvku, clenu, vęty anebo fráse. Prízvuk melodický, jak jsme pcdotknuli, stojí vzdycky na vrcholu zivotní síly, cili dynamického rozvoje dotycné cásti. A kdo vlastnę urcuje dvnamický vrchol té které cásti, kdo má v tom ohledu rozhodující slovo ? Melodie a text. Predevším melodie, její vzestup a spád. Stoupá-li totiz melodie, stoupá také její dynamie, stupńuje se síla hlasu v prednesu; klesá-li melodie, ubývá také síly. A melodický prízvuk se staví na vrchol crescenda, cili — urcitęji receno — na nejvyšší skupinu tónovou v arsi, obzvláštę stojí-li tato skupina nad slabikou prízvucnou, coz z pra- | ||||
|