|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 121
vidla bývá, jelikoz vzestup a spád melodie, její dynamie se prizpűsobuje pravidelnę dynamii slova, na nęz byla slozena. Z toho vidíme, ze prízvuk melodický nemá té volnosti a svobody, jíz dopráno prí- zvuku recnickému, který lze dle rűzného pojetí a dle cíle, jehoz recník chce dosíci, polo- ziti bud na to neb na ono slovo ve vętę. (Príštę dokoncení.) ^^^ FRANTISEK HRUSKA. DR. CYRILL SYCHRA. (DOxoNCENí.) b) hudba nęmecká. 0 pomęru Hrušky k nęmecké hudbę církevní aspoń v nejstrucnęjších rysech zmíniti se musím; vyšlo prece také naše hnutí pro obnovu církevní hudby z Nęmecka. Doufám však pokusem o parallelu Hruškovy církevní hudby s hudbou Nęmecka dovodit, ze ceská církevní hudba, v pocátcích od reformy nęmecké docela závislá, prűbęhem nedlouhé doby dovedla se z vlivu nęmeckých komponistű docela vymanit a najít nové, v l a s t n í cesty, a ze Hruška na tom všem má dűlezitý podíl. S ohledem na cíl této monografie mohu ovšem jen co nejstrucnęji a stále prihlízeje hlavnę k umęlecké osobnosti Hruškovę a k dobę jeho práce tuto otázku rozpríst. Z E t t o v ý c h skladeb, — hlavnę jeho dvę osmihlasé mše „octo vocum” uvádím vedle „24 Psalmi ad graduale vel Offertorium” (vesmęs pro smíšený sbor á capella) — ani jedna nemá s Hruškovými komposicemi nęco spolecného. Skoro naprostá homofonie tęchto dęl (z nichz „Missa octo vocum do d dur” má rozhodnę pűso- bivá místa: ,Et incarnatus" [pro zenský sbor soli], ,Crucifixus" a ,Hosanna") a vűbec velmi vázaný projev myšlenek — to vše je cizí skladbám Hruškovým. Ani k absolutnę homofonním skladatelűm reformy Hruška necítil nej- menší náklonnosti (mši »Velehradensiss, jak jsem uvedl, mám v tvorbę Hruškovę za úpinę výjimecnou, vyvolanou jen cistę praktickými dűvody). Proto cizím zűstává pro Hrušku B. M e t t e n l e i t e r se svými komposicemi, na pr.: ,Requiem" pro smíšený sbor (pro soprán, alt a bas s prűv. varhan opus 20.) z r. 1877. Za to nękteré menší formy Mettenleiterovy se priblizují ponękud Hruškovę hudbę, jmenovité: ,Antiphonae B. M. V•", pro smíšený sbor, zvlášf „Ave Regina” c. 2. a „Regina coeli” c. 3. Mettenleiter byl asi Hruškovi vzo- rem pri skládání nešpor (na pr. ,Psalmi Vespertini pro Festo Ss. Trinitatis" (opus 17.). Jinde zase Mettenleiter jiz sklání se trochu k polyfonnímu stylu („Missa dominicalis secunda" (trium vocum: alt, tenor et bassus) s prűvodem varhan) ; nęco ménę polyfonní je téhoz „Missa Stabat Mater” (1883, pro smíšený sbor ú capella) a „Missa Joannis Ba- ptistae” (téhoz obsazení). V tęchto 3 mších Mettenleiter Hruškovi se více blízí, podobnę jako ve mši ,Sollemnis in honor. scti. Laurentii" (opus 21. z r. 1876). Srovnání snášejí tu však pouze skladby z I . období Hruškovy tvorby. Nudy cisté homofonie s chudostí ostat- ních prostredkű projevu skladeb J. D i e b o 1 d a „Missa pro defunctis” pro smíšený sbor bez prűvodu (opus 7.) nebo: „Missa O sanctissima” (pro smíšený sbor bez prűvodu, opus 17. z 1880) není u Hrušky. 1 Hruškova homofonní „Missa Velehradensis” zdá se mi býti volnęjší skladeb Dieboldových. Z tohoto extremu Diebold prešel k druhému : „Missa sollemnis” (pro pętihlasý sbor bez prűvodu) výhradnę polyfonní, je úpinę bezkrevná. Totéz tvrdím i o S i n g e n b e r g e r o v i; jeho „Missa pro defunctis” pro 2 hlasy (bas ad libitum) s prűvodem varhan mi napadá. Za to lepším je týz ve své „Missa in hono- rem Purissimi cordis B. Mariae Virginis” (pro 3hlasý sbor [bas ad libitum] s prúv. varhan). Tu ]ze mluviti o vztahu — ovšem vzdáleném — k hudbę Hruškovę, v prvé periodę. Ménę cennými skladbami jsou homofonní komposice ] . R e n n e r a st. (príklad: ,Fronleichnams- lieder" (1883), dále R a m p i s o v a „Missa Cunibert” (z r. 1874; tato má melodiku ne zrovna vzácnou). Príbuznosti s Hruškou u obou není. Docela jakýkoliv vztah s Hruškou je vyloucen u K. G r e i t h a („Missa in honorem seti Josephi" (pro smíšený sbor s prűvo- dem orchestru, opus 16. z r. 1871), nebo: „Missa ad tres voces impares” (opus 13. z roku 1871) — jen té nevybíravé melodiky u nich!). Nudnou proti Hruškovým skladbám je také „Missa brevis” J. B. M o 1 i t o r a (opus 15. z r. 1875 pro smíšený sbor bez prűvodu). Stejnę dalek byl Hruška pouhého kopirismu Palestriny, jakým vy- nikají na príklad skladby J a n a E v. H a b e r t a: „Missa do F” na hymnus: „Ad regias Aghi dapes” (pro smíšený sbor á capella opus 32. z roku 1880) nebo: „Die Offertorien der 4 Adventssontage” (pro smíšený sbor á capella, opus 13.). | ||||
|