|
| ||||
| ||||
|
XXXIX.
CYRILL 125 Jobűv dűm rozzárí se veselím, vzdyf na pána jeho zase svítí slunce štęstí. Veselé fanfáry (Maestoso C ; = 104) v zestích je zahajují a po nich vpadá sbor jásavým plesem na oslavu Jobovu : 29. ~~ I _ Aj, dűm se pyšní v své-tel za -- - f h i y i i S+ Q _i I —~—~—r = C~ +=r ri a k ple-súm zvuc-ným ho-sty I I I I PO - zý - vá, I i I J V tu chvíli lob rozezpívá se týmz vroucím zpęvem, jímz v obraze III. prosil za blaho dętí svých, v díkucinęní a novou prosbu, by zachován byl pevným u víre. Však jest tu ještę nękdo, komu kruté vý- citky svędomí nedovolují oddati se veselí — jest to nęšfastná zena Jobova, jez zkrušena prichází (a moll-moderato 3/4 '= 100). Műze ji lob zamítnouti, kdyz lítost její jest tak opravdová, kdyz tak neskonale tklivę ho za to prosí? (Smyccové nástroje s houslovým solem. Toto prekrásné místo je cástecnę vzato z autorových »Crtu, op. 103, cís. 1. zacátek): ZENA JOBOVA: 24. Andante 72. O )o- be, od-pust a na-de mnou se y t s• Ív k sko-nu de - chű tvých — C.t. I—Tf I _ — —T I~ _ fl lob odpouštęje vyzývá ji jen, aby víru v Boha zachovala. A smír ten jest oslaven vesel, ' im smíšeným sborem, jenz vrcholí v expo- sici volné fugy s thematickým zakoncením: Allegro 111. M. - 116. 25. >r Bud zdráv, bud zdráv, bud dlou-hc, dlou - ho zdráv. M 0 ^ | ||||
|