|
| ||||
| ||||
|
gg —
všemohoucí vstal z mrtvých žádoucí" ; „Na-rodil se Kristus Pán” ; „Vitej milý Jezu Kriste, vítej Synu Panny čisté” ; ,Vstalt jest této chvíle" ; tyto čtyry aspoň ze 14. století. Na nápěvích těchto nejstarších písní jest starý jejich ráz ještě dobře zachován. Zvláště za-jímavá jest uchylka v písni: „Narodil se Kristus Pán”, jež v 2. dílu (refrénu) se ob-jevuje z života čistého, z rody královské-ho námnánt na • ro dil se. Svou vétšf jednoduchostí a objemem tonů pouhé kvinty jeví se tento nápěv patrně staršim nad nynější obvyklý. Nápěvy prastarých písni: „Vítej” atd. a „Bůh všemohoucí” ,jeví piný objem hypoaeolické toniny, první jde o jeden tón, druhá jednou o dva tóny pod plagálnf kvartu. Předce však vyznačuje se každá jiným rázem a rythmem, onano lahodně vážuým, tato slavně velebným. Konec této „Pane smiluj se” jest něžně prosebný. Čím později vzniklé jsou nápěvy, tím jalovější se stávají; čím starší, tím jsou jaclruější, takže i tato okolnost stává se měřítkem stáří tecli písní. Notace jeví směsici starých not mensurovaných, bílých, však na mnoze již i čeruých čtvrtečných, osminových ano i dvakrát vázaných. Pí•edznamenaná b a ~ jsou v nich často chybná a čteni not nemile ruší. Též proti přízvuku často těžce jest pochybeno. Nejstarší noty jsou skoro vesměs bílými notami psány. Mezi rozjímáními jest též , vzbuzeni k pobožnému a spasitelnému ranních písní zpívání", pak rozjímáni o tom, že „zpěv jest Bohu milý a kdo zpívá, jakoby se dvakráte modlil.” Konečně zčásti r i t u e 1 u í jest obzvláště zajímavý řád „svěcení vody tříkrálové”, jenž se tu celý podává. Souhlasí s tim, jejž udává starý rituál „Pfmsko-pražský” od roku 1760. Má však správnější tisk not. To platí též 0 ostatních v kaucionálu vypsauých obřadech. Na konci jest přidán rejstřík abecední na 4 listech, pak jiuy, věcný, což ovšem vehui pomáhá, bychom se rychle v něm mohli orientovati. Jazyk- jest v rozjímáních dobrý a jadrný; však dobropísemnost zčásti vadná, věty na mnoze rozvláčné. Koni-úd. Pěstování zpěvu církevního. Z aroicliea~aa Prasl~ Z Prahy. Odbor hudební Akademie křestanské v Praze. (Zkouška pěvecké školy.) Dne S. července konala se o 6. hodině večerní ve spolkovém sále Svato-Václavské záložny první veřejná zkouška s chovanci sborové školy pěvecké, kterou zřídil a vydržuje o d b o r hudební Akademie křestanské. Škola čítá skoro 100 žáků a žákyň obojího pohlaví, roztříděných podle hlasu a věku na několik od-děleni. Obecenstva sešlo se tolik, že krásná dvorana byla záhy přepiněna. Zkouška počala se dobře a po katolicko staročeskou písní „Otče náš, milý Pane”, kterou zapěli všichni na místo modlitby. Vokalísace a akcentuace byla správná; rhytmus a předna5ka zcela přiměřená chorálu českému. V následujicfm programu střídala se vždy cvičení notová s písněmi v dobrém pořádlai a pravidelném postupu. Nejprve cvičeuí j e d n o li 1 a s á v intervallechstřídavě s hochy, napotom s děvčaty. Ukázalo se hned na počátku, že hlas tvoří se zcela správně. Veškerá cvičeni zpívala se bezpečně v ustavičném piano. Cvičení jeduoblasé skon-čilo sa s písni „ranní” ze XVII. století pro mužský sbor, od mužských chovanců předuešenou. Následovala cvičeni d v o u h l a s á střídavě od hochů a děvčat, a pak píseň „ve-černí”: „Slunce za liory zapadá” pro mužský sbor. Na to přednášela se cvičeni d v o uhlasá s latinským textem v opětném střídání se hochů s děvčaty, jež se ukončilo písni „sváteční” od V. K. Holana pro dva Soprany, kterou mile zapěli hoši s děvčaty. Mužští chovanci, kteří již dříve ve dvou písních osvědčili bedlivG cvičeni, odvážili se na nesnadné, ale krásné ,Adoramus te" od J. Foerstera. Posledním číslem programu zajímavého byl třihlasý „zpěv jinochů”, dvouhlasý „zpěv dívek” a sbor z oratoria ,Josua" od J. B. Ilaeudla. Číslo uvedené bylo opravdu | ||||
|