|
| ||||
| ||||
|
136 CYRILL XXXIX.
Vidím ještę dnes onen povznášející obraz napinęné dvorany Raiffeisenovek, kde bez dechu jakoby premozen suggestivní mocí naslouchal výkvęt naší katolické intelligence hudební nádherným prednáškám a hudebním produkcím, z nichz jedna druhou doplńovala, illustro- vala a vše cinilo dojem celku umęlecky jednolitého. Mám líciti dojem sjezdu v duši úcastníkűv? Ciním tak nękolika slovy: obdiv na rtech, úcta v srdci. Az jedenkráte kulturní historik psáti bulo dęjiny posvátné hudby v naší diecesi, pak, bude-li spravedlivým, neprejde jen tak lehce den 16. a 17. cervence 1913, kdy jsme kladli pevné základy, kdy jsme vymęńovali meze, jimiz se hudba chrámová bráti má, a volali k práci na nezoraných úhorech zpęvu církevního. Vecer 15. cervence jiz se sešlo hojnę cyrillistű ve dvoranę »Raiffeisenek«, jez uvítal jménem poradatelstva prof. Ant. H r o m á d k a ; prál sjezdu, aby cyrillská myšlenka nalezla v diecesi tolik pochopení, kolik ho nalezla na Moravę idea cyrillomethodęjská. Jemu od- povídá jménem Obecné Jednoty Cyrillské Monsg. kanovník Ant. W ii n s c h z Král. Vyše- hradu a projevuje radou, ze na Moravę cyrillská idea, která dávno se zde pęstila, nabývá znovuzrození a ze se veškeré tuzby po reformę zpęvu realisují zalozením diecesní Jed- noty. Probošt podębradský a predseda diecesní Jednoty královéhradecké J. M. dr. J. M r š t í k pronáší vzletný pozdrav za svou Jednotu a kanovník r e k t o r K a r e l B o t e k a predseda diec. J. ceskobudęjovické pozdravuje sjezd za Budęjovice. Improvisovaná hu- dební produkce sbratruje vzájemnę cleny rodiny cyrillské. Dne 16. v 8 hodin zahajuje sjezd Monsg. W ú n s c h, jako representant O. J. C. Vítá cetné úcastníky z rad knęzí, reditelű kűrű a ucitelű i zdatných chrámových pęvcű i pęvkyń, tlumocí pozehnání sjezdu od J. E. pana biskupa brnęnského, který dlí na visí tacních cestách a navrhuje zaslati hold i pozdrav panu biskupovi, coz se shromázdęním jednomyslnę prijímá. Zástupce p. biskupa Monsg. dr. Jakub H o d r, prelát a síd. kanovník v Brnę, v delší reci prirovnává círk. zpęv s posvátným umęním, jehoz ucitelem byl v alumnátę po dvacet let, vítá reformu círk. zpęvu a preje sjezdu, aby se mu podarilo vzkrísit zaseté sémę to- hoto umęní na nivách diecesních. Omlouvá neprítomnost p. biskupa a tęší se z pozehnání, jez zasílá J. Excellence sjezdovým pracím. Následuje dűlezitý bod sjezdový, z a 1 o z e n í d i e c e s n í J e d n o t y. Podle znęní stanov O. J. C. konstituovala se diecesní Jednota brnęnská 12. cervnn 1913 v zasedacím sále konsistore brnęnské za intervence zástupce O. J. C., redaktora D. Orla. Protokol o tom sepsaný byl precten predsedou a kdyz prof. Orel vylozil prípadné paragrafy stanov a poukázal k tomu, ze kazdý z prítomných jest oprávnęn hlasovati, pristoupilo se ihned k volbę výboru akklamací. Predsedou diecesní Jednoty brnęnské zvolen byl nejdp. prelát P. Prokop Šup, opat benediktinského kláštera v Rajhradę, místopredsedou redaktor La dislav Z a v a d i 1, farár v Lulci, jednatelem Oldrich N e c i d, farár v Lednici a diecesní redaktor »Cyrilla«, pokladníkem josef P e k s a, farár v Jaromęricích (severozáp. dr.), sbor mistrem prof. A. H r o m á d k a, reditel kűru pri dómę, za cleny výboru dr. Karel E i c h- 1 e r, em. prof. theologie a kons. rada v Brnę, dr. Alois K o 11 s e k, prof. reálky v Hodo- nínę; za náhradníky Maxim K o b 1 i z e k, reditel kűru aug, kláštera na Starém Brnę a Jos. A p e t a u e r, naducitel v Syrovicích. Pan opat Š u p prejav predsednictví podękoval za volbu, která jej tím více tęší, proto ze jako benediktin jest clenem rádu, který byl nejhorlivęjším pęstitelem chorálu a cír- kevního zpęvu vűbec. Otec chorálu papez sv. Rehor byl benediktinem a mnichové emauzští, kterí privedli chorál na výši umęní, jsou benediktini. Bude také o zvelebování hudby se pricińovati a zádá o podporu. Slovo vyzádal si nyní ríšský a zemský poslanec J. K a d 1 c á k, který męl mluviti zítra, ale k vűli zasedání snęmu neműze. Uvítav sjezd jménem katolického poselstva ríš- ského i zemského promluvil o »Významu církevního zpęvu na umęleckou výchovu národa«. Dnešní sjezd se povazuje u mnohých za cistę církevní; ale tak tomu není; je jím, ale také je pęstitelem kulturním národa. Nebof náš národ je zpęvným po výtce, a vedle písnę ná- rodní, kterou škola mnohdy zanedbává, je to píseń kostelní, v které národ náš vynikl a vyniká. Vykládá, co se stalo jednou na rímské pout, kdez Anglicané, slyšíce Moravany zpívati píseń kostelní lidovou, męli za to, ze je to píseń umęlá — tak krásnę se zpívalo. Na konec prosí, aby cyrillisté pęstujíce píseń duchovní, zachovali jí její národní svéráznost a vnášeli ty snahy i do školy. | ||||
|