|
| ||||
| ||||
|
138 CYRILL XXXIX.
0 zpęvu l i t u r g i c k é m praví, ze je nejcennęjší a se nejvíce líbí; záci, kterí se mu naucili, i pozdęji, kdy není jiz více povinnosti kostelní, pricházejí na kűr zpívati. Zádá také, aby z dotací na poműcky zakupovány byly knihy a hudebniny k tomu potrebné. O zpęvu l i d o v é m zdűrazńuje, aby záci všichni, i ti, kterí obycejnę pri vícehla - sém zpęvu zpívají strední nebo nízké hlasy, nauceni byli nápęvu církevních prsní, nebof jen tak vyhneme s2 výmluvám, ze prý ten neb onen »neumí píseń«. Potrebno jest ale také, aby všichni záci męli své zpęvníky bez výjimky. O zpęvu k o n c e r t n í m praví, ze, ac nepatrí presnę pod pojem zpęvu cyrillského, je potrebí jej také pęstovati, nebot není tak brzo predmętu, který by tolik pűsobil na vzdę- lání ducha, jako právę zpęv. A ze v tom ohledu jsou verejné produkce zactva zvláštę vý- chovny, je s dostatek známo. Na konec své prednášky provedl professor Orel s prítomnými (studenty starobrnęnského kláštera fundatisty) a zpęváky sbormistra Koblízka pokus, jak je zpęvu cviciti. Po krátkém, ale intensivním cvicení zapęli chovanci vzornę »Sanctus« z Harantovy mše a Wittovq offertorium. Odpoledne o 5• hod. byla pak pro úcastníky sjezdu poboznost v kostele sv. Michala. Pred ní zpívala Cyrillská jednota z Rajhradu (školáci a odrostlí) rízením ucitele Viléma Petrű, sbormistra a reditele kűru klášterního v Rajhradę, troje »Sanctus« ze mší: Si. Cyrilli et Methodii od Ríhovského, S. Luciae od Witta a Si. Friderici od Nešvery, pak graduale »Benedicta« od Witta a offertorium »Ascendit« od Schallera. Pri pozehnání zapęla táz Jednota 8hlasé »Pange lingua« od Mitterera. Provedení všech tęchto skladeb ukazuje, k jaké dokonalosti privádí cyrillskou ideu nadšení, schopnost a píle také n a v e n k o v ę. Vecer pak byl na pocest úcastníkű sjezdu v sále Raiffeisenek koncert, pri nęmz zpí- vala farní Jednota Cyrillská ze Slavkova pod taktovkou red. Šerého cenné ukázky sborovę (Janácek, Šerý, Malát); sl.. . . absolv. praz. konserv. zahrála Smetanovy klavírní koncerty a dr. Kolísek elektrisoval slovenskými písnęmi, které sám si doprovázel na cymbál. Málo kde jest slyšeti pęvecké tęleso tak výborného hlasového materiálu, jakým vládne sbor Še- rého. Tu je patrna stará dobrá škola, která v prvé radę pęstí tón, krásu a prirozenou zrucnost hlasovou. Red. Šerý za své mnoholeté pűsobnosti vycvicil nękolik generací ve Slavkovę, jez v obecné škole dává dętem základ k prirozenému a zdravému vývoji hlaso- vých orgánű; ty pak stávají se v dospęlém vęku cleny Cyriilské jednoty a pod peclivým dozorem starého praktika vynikají opravdu velikým rozpętím i zvucností hlasovou. Tím obdivuhodnęjší jsou výsledky reditele Šerého, cím vętší se mu o udrzení sboru kupí obtíze. Venkov, polní, remeslná práce, fluktuace mladé chasy, to vše mu znacnę ztę- zuje jeho vytrvalou, letitou práci; nez neustává, celou osadu naucil zpívat a nejlepší se skupil kolem sebe v Jednotę. Ve ctvrtek cekalo Pás nejvętší prekvapení. Ze den pred tím prof. Hromádka zpíval se sborem b o h os l o v e c k ý m dokonale Musila. nikoho neprekvapilo. Vędęli jsme, ze boho- slovci brnęnští jsou rádnę vyškoleni, honosí se zvucnými, pruznými hlasy a ze zpívají pod taktovkou svého docenta rádi a obętavę. Obętavost tuto dokumentovali pri cetných, mimo rádných zkouškách, které s nimi konal prof. Hromádka v dobę nejintensivnęjší prípravy na prísné zkoušky k závęru školního roku. Pri této prílezitosti nutno vzdáti i dík rektorátu semináre i professorskému sboru institutu theologického v Brnę, ze umoznil svým svolením prípravné zkoušky a úcast bohoslovcű pri cyrillském sjezdu. Jen litovali bohoslovci, ze pro zkoušky své nemohli se úcastniti prednášek cyrillských. Jestlize mladý k l e r u s má ta- kové nadšení pro myšlenku cyrillskou, pak netreba se báti o existenci nové Jednoty cy- rillské v diecesi brnęnské. Nez vrafine se k produkci ctvrtecní. Pri ní zpívali malí hoši soprán a alt a sotva zmutovavší studenti tvorili muzský sbor. Není jich mnoho, vidęli jsme jich hrstku státi na podiu, kdyz s nimi prof. Orel vcera predvádęl pri své prednášce nękteré vęci. Jsou to fundatisté, které má zcela na péci starobrnęnský klášter augustiniánský. Poskytuje jim útulné místnosti k obývání a pecuje vzornę o jejich výborné zaludky. Studují na státním gymnasiu a mají povinnost obstarati pri kantátách chrámový zpęv. K r í z k o v s k ý to byl, který zbu- doval tuto instituci; jí velel jako sbormistr, nez odešel do Olomouce; jeho nástupcem byl nynęjší red. varh. škol a skladatel L e o š J a n á c e k, po nęmz tęzký úkol tento prevzal a nyní vede red. K o b 1 i z e k. Pracuje v duchu a tradici sv,.7ch predchudcu. Hošíci intonují nejkrkolomnęjší intervally s naprostou jistotou a mají absolutní sluch. Co student, to samo- statná jednotka ve sboru. Kazdý spoléhá sám na sebe. Celkem tuším ze jich pri sopránu a altu asi patnáct. Ale jaký zvuk, jaká síla, scelenost u nich! Sopráni jako slavíckové lehce | ||||
|