|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 139
intonují závratné výšky, altűm zní hlas jako hluboký zvon. My, kterí také cvicíme dorűsta- jící mládez, bezdęcnę ptáme se po tajemství, kterým red. Koblizek pűsobí tu absolutní ji- stotu svých malých pęvcű a krásu jejich hlasu. Slyšeli jsme casto rezenský chor (zpíval téz pri chorálním kursu v Praze) a vídeńský sbor ve dvorní kapli, ale v Brnę seznali jsme pri presném prirovnání všech trí sborű s chlapeckými alty a soprány, ze starobrnęnský sbor je obęma jmenovaným zcela roven po stránce pęvecké techniky ale mękkostí hlasű chlape- ckých nad nę vyniká. Tu patrna je opravdu zpęvnost ceského studenta. Nejd. pan opat Barina, který blahovolnę obętoval pontifikální mši sv., má pro reproducní cinnost morav- ského umęní hudebního veliké zásluhy, kdyz svojí munificencí podobný sbor umozńuje. Zdaz kdy a kde ocenili naši hudební kritikové tyto zástuhy klášterní? Dávno pred našimi nynęjšími pęveckými tęlesy byl to Krízkovský a jeho dva nástupci, kterí v umęní r e- p r o d u k c n í m bez reklamy, beze chvály kritikű, bez vyznamenání a zájezdű do ciziny skromnę pod klenbou strarobrnęnského kostela dodęlali se nejvyšších met. V cizinę po- dobný sbor tęší se svętové povęsti, do Rezna spęchá celý hudební svęt slyšet Palestrinu a jemu rovné; na Moravę męli dávno rovnocenný sbor, ale ceská zurnalistika neuznala ani se stanoviska cizineckého ruchu na nęj upozornit. U nás se zásadnę potlacuje, co souvisí s kostelem, nebo se to aspoń ignoruje. Ceský clovęk nesmí konstatovat, ze c e s k ý k o- s t e 1 n í s b o r zpívá zrovna tak jako rezenský nebo vídeńský! Ceský literát musí nevidęt a neslyšet církevní umęní, aby se mu nemohlo vytknouti, ze není proti klerikalismu. Pri mši sv. na programu byla: Krištofa H a r a n t a z P o 12 i c »Missa quinis vocibus« (Edítio Cyrill) bez Kreda; Introit a Communio chorálnę ed. vat., Grad. »Justus ut palma«, Offert. »Veritas« od Witta. Po mši sv. jako ukázky z vývoje hudby chrámové: Krištof Ha- rant z Polzic (t 1621): Credo. B. Ferrari X1597, t 1681 v Modenę): Una hora. Jakob Gallus (Handl) (1550 v Krajinsku, t 1591 v Praze): Sepulto Domino. Fr. Tűma (1704 v Kostelci n. 0., t 1774 ve Vídni): Caligaverunt. K. Reissiger (1798 ve Velzigu u Virtem- berka, t 1859): Haec dies. Dr. Fr. X. Witt (1834 ve Walderbachu v Bavorích, f 1888 tamtéz): Terra tremuit, 8hlasé. Fr. Picka (1873 ve Strašicích) : Tenebrae factae sunt. Ostatní cas dopolední byl vypinęn dvęma prednáškami; D. Orel mluvil o nękterých problemech z dęjin ceského vícehlasu stol XV. a XVI. Pokud cas stacil, zmínil se o hlav- ních rysech domácího mensurálního notopisu, o zvláštnostech ceské heterophonie, homo- phonie a polyphonie. Uvedl skladatele Gontráška a jiné. Poukázal na instrumentální hudbu v ceské koledę »Stalaf se vęc divná«, na prűvody zpęvű loutnovým nástrojem, zvaným » K v i n t e r n a« a zmínil se o cenných rukopisech ceského pűvodu, které obsahují veliký pocet vícehlasých zpęvű, od dvouhlasű az do pętihlasű. Pan naducitel J. Apetauer cerpal ze své bohaté zkušenosti ucitelské a dirigentské, kdyz zajímavým zpűsobem mluvil o círk. zpęvu na škole obecné. Odpoledne promlouvá spolupracovník na novém diecesním zpęvníku, farár Pavelka, 0 1 i d o v é p í s n i d u c h o v n í a dává praktické pokyny ku zavedení »Cesty k spáse« a k cvicení obsazených v nęm písní. Prof. dr. Kolísek ukazuje, ze i n á r o d n í p í- s e ń cviciti jest povinností cyrillistű a pomocí písnę osvęzovati unikající národní vędomí a idealismus duše našeho venkovského a zvláštę męstského lidu. Novę zvolený predseda diec. Jednoty, opat Šup, koncí sjezd, kdyz nękolik vroucných slov promluvil místopredseda 0. J. C. Mnsgr. Wiinsch a redaktor nového hud. casopisu »Hudební Obzor«. A jiz spęchali jsme k redemptoristűm, kde byla závęrecná produkce. Red. Šerý zazpíval se slavkovskou farní Jednotou bezvadnę Nešverovo „Ave« a »Gloria« z Gruberovy mše. Zvláštę dojímala lidová poboznost ceských mariánských nešpor (Edice »Cyril]-), jak je zazpíval spolek »Zdislava«. Z celého, ovšem snad az príliš bohatého programu vyzírala jednotná idea a system Theoreticky a prakticky se ukázalo, jak by męl a mohl býti pęstován zpęv na venku, pri malých kűrech pomocí dętí (Cyrillská jednota z Rajhradu), jak lze vypęstiti sbor z osadníkű dospęlých (farní Jednota ze Slavkova), jak lze docíliti reprodukce výborné na stredních školách (fundace starobrnęnská) a na institutech theologických produkce boho- slovcű. Prípadným hudebním ukázkám odpovídaly theoretické prednášky. Konstatováno bylo hned pri prípravných schűzích, ze diecese brnęnská jiz porádala sjezd podobný, pri nęmz prednášel zemrelý A m b r o s K i e n l e a jenz vyznęl jako hold K r í z k o v s k é m u, který sjezd porádal. Téz mnoho farních Jednot bylo jiz dríve konsti- tuováno a zesnulý p. farár dr. Kolísek pri dómę dobyl si nesmírných zásluh o ruch cyrillský na Moravę. Ale scházelo centrum, scházela d i e c e s n í J e d n o t a, která nyní byla zalo- zena; proto letošní sjezd zván první, jako sjezd d i e c e s n í 1 e d n o t y soucasnę zalozené | ||||
|