| ||||
| ||||
140 CYRILL XXXIX.
Jest nyní povinností Jednoty, aby organisaci cyrillskou provedla dále a zalozila dle návrhű horlivého jednatele, far. 0. Necida, cyrillské Jednoty farní. J. E. nejd. pan biskup ujistil všechny cyrillisty nejvętší svou prízní a podporou. ^^^ CHORAL EDICE VAT[KANSKE. KAREL BOCEK. (DOxoNCENí.) o melodii a dynamii prichází konecnę rhytmus, aby dokonal spojení, aby promęnil v jeden zivý celek to, co vidíme rozkouskováno a mrtvo na obrazu I. Jeho dechem, jeho chodem ozivují jednotlivé úryvky tvoríce ve svém vzestupu arsi jeho kroku, ve svém spádu thesi. A pűsobíce na sebe navzájem a unášeny rhytmickým chodem splývají jednotlivé úryvky v rhytmické jednotky vyššího rádu s jednou vętší arsí a thesí, tyto pak opét ve vętové rhytmy, az konecnę rhytmus, rozširuje stále svou arsi a thesi, oziví a spojí v jedno celou frasi, shrne a sjednotí všecky ty menší rhytmy s jejich arsemi a thesemi pod mohutným rozmachem jednoho velikého rhytmu, rhytmu to frase, s jednou velikou arsí a jednou velikou thesí, jichz vrchol oznacuje a tvorí prízvuk melodický. Tento veliký rhytmus frase se svým crescendem v arsi a decrescendem v thesi pohltil tedy a pojal v sebe všecky ty menši rhytmy, všecky ty menší arse a these, všecka menší crescenda a decrescenda. Ano, on je v sebe pojal, on je pohltil, ale — on jich neznicil. Naopak, ony v nęm zijí, ony jej tvorí, ony si v nęm zachovaly svou fysiognomii, svou povahu, svűj ráz, tak ze jasnę a zretelnę vystupují se svými melodickými a dynamickými odstíny tvoríce malebné záhyby té mohutné viny frase, jez dostoupivši v elegantním vzmachu vrcholu, splývá v malebné krivce, aby ustála a se rozplynula, aby zanikla docela .. . Z toho, co jsme povędęli o rhytmu chorálním, vysvítá jasnę, ze rhytmus tento jest volný oproti vázanému rhytmu hudby mensurální. Cím se liší rhytmus recnický, rhytmus obycejné reci od rhytmu reci básnické, reci vázané, v níz se v pravidelném tempu vrací doba tęzká a lehká: tím liší se rhytmus chorální od rhytmu hudby moderní. Pravidelný chod rhytmu hudby mensurální tof vęrný odraz naší doby strojű, tof pravidelný chod pístu parního stroje, pravidelný chod kyvadla hodinového, pravidelný úhoz v letu moderní vzducho- lodi. Tento chod nám sice imponuje, uvádí nás v úzas, pozdvihuje mocnę hrud u vędomí, ze to vynález naší doby. Ale, sveze-li se oko naše od pravidelných úhozű krídel létacího stroje, jehoz chod dorází na naše ucho pravidelným rachotem, a spocine na ptáku, jenz ve vzduchu se vznáší, a krídly svými brzy rychleji, brzy volnęji mávne, pak na okamzik ustane drze krídla rozepiata, aby za chvíli tím rychleji jimi zamávnul a do výše se vznesl: ó jak mile pűsobí na nás tato svoboda, tato volnost tvorű bozích u porovnání s otrockým, pravidelným chodem vynálezű lidských ! Tof nedokonalý obraz porovnání rhytmu vázaného a volného. A nyní ještę nękolik slov o prednesu chorálu. III. Jak máme chorál prednášeti? 1. Zboznę. Chorál jest modlitbou, a na tuto okolnost jest treba stále upozorńovati. Pripomínejme casto zákűm, ze slova, která zpívají, jsou vzata z písma sv., jehoz pűvodcem jest sám Bűh, melodii pak ze skládali u svatém vytrzení muzové, kterí byli pini Ducha sv., tak ze múzeme ríci, ze i tato jest stopou dechu bozího v clovęku. 2. Prostę. Modlitbę nesluší affektovanost, vášeń, theatrálnost. Snazme se proto pred- nášeti chorál tak, jak by jej byla prednášela nejbl. Panna, anebo sv. Jan Krtitel. Základní barvou prednesu nesmí býti zádumcivost, tęzkomyslnost, nýbrz radost v Bohu. Z této okol nosti vyplývá, ze máme zpívati chorál 3. p 1 y n n ę, ne však c h v a t n ę. Pri stanovení tempa jest treba míti zrení k povaze chorální melodie a jejího textu, k rázu církevního svátku, k poctu zpęváku a povaze jich hlasű, jakoz i k rozlehlosti a akustice kostela. 4. Nekricet. Slovo to by se męlo nękolikráte podtrhnouti, jelikoz krik patrí k nej- nebezpecnęjším škűdcűm chorálu. Slovem tím se ovšem nevylucuje pozvolné stupńování az do forte, kde toho vyzaduje povaha melodie a textu. Šetrme tudíz dynamických zna- mének i v chorálu, vzdyf to ještę neznamená chorál modernisovati. Naopak. zríkati se jich, nedbati jich, znamenalo by tolik, jako nedbati prirozeného, výrazného prednesu v reci rnlu- vené. Ovšem jest se treba vystríhati všech náhlých prechodu z ff do pp, jez neodpovídají | ||||
|