|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 141
povaze chorálu. Forte v chorálu nesmí vyvstati náhle jako kamenný mezník z roviny, nýbrz musí býti pripraveno táhlým crescendem a pozvolna opęt sestupovati do roviny pűvodní síly. Chtíti napodobovati v dynamickém prednesu chorálu sbory mnichű benediktinských, kterí zreknuvše se svęta, zríkají se i tohoto prostredku k ozivení chorálu, nikomu bych neradil. Nebof to, co jest krásné a pűsobí hlubokým dojmem, vychází-li z úst svętu od- umrelého, v cernou kápi zahaleného mnicha, nepűsobí týmz dojmem v ústech jinocha kypí- cího zivotem. 5. Dbáti presnę poucení daného o pausách a oddeších, tak aby se jeden clen rozli- šoval od druhého, jedna vęta od druhé, ale prece dohromady tvorily jednu ucelenou frasi, jeden veliký rhytmus. 6. L e g a t o jest prednášeti chorál, jak syllabický tak i melismatický. Co nejrozhodnęji jest treba odsouditi »staccato«, které v syllabickém chorálu trhá slovo v jednotlivé slabiky a dávajíc kazdé slabice prízvuk dęlá pausu po kazdé z nich. V melismatickém pak cho- rálu trhá neumy, dávajíc iktus kazdé z jejích not. Toho jest se co nejpeclivęji varovati. Nebof chorální vęta melismatická nesmí býti rada hráškű vedle sebe polozených, nesmí to býti rada bodű, nýbrz souvislá linie, bohatá krivka, která by znázorńovala pahrbek z ro- viny povlovnę vyvstávající. 7. O prednesu chorálu syllabického poznamenávám zvláštę: »Zpívej tak, jak mluvíš v tónu povzneseném!« Vyslov správnę kazdé slovo a dbej pri tom vedle prízvuku hlav- ního i prízvultű vedlejších, abys »nepolykal« slabik. Slova spojuj v jednotky clenské a tyto opęt v jednotky vętné dle smyslu. Prízvukű príliš nevyrázej, aby prednes nebyl »skákavý«, ale také jich nezanedbávej, aby vęta nebyla mrtva. lejí tok nesmí se podobati bezduchému toku vody rovnou, kovovou rourou, jez nemá spádu, nýbrz zivému, bublavému potúcku. Neprodluzuj slabik prízvucných, tak aby na pr. - -r M— M -IF - ~/ ^' — Per ó-mni-a saécula saé-cu - ló -rum nevypadalo v moderním notopise takto: ~__,r-•- =,_r._ ;=s_ ~e;-=~ ~~ nýbrz: Per ó- mni-a saé cu - la saé-cu- ló - rum Per ó-mni-a saé-cu-la saé-cu - ló -rum. Neoznacuj v moderním notopise prízvucné slabiky notou dlouhou! Kazdá z not si vezme z príslušné slabiky tolik délky, kolik dotycné slabice prísluší. Vyslovíš-li tudíz správnę slova: »Per ómnia saécula saéculórum<, neműzeš nikdy spáchati prepisu rio- derních notách, jak svrchu na místę prvém uvedeno, ponęvadz tímto zpűsobem n-kdo nemluví. V syllabickém chorálu stojí jednoduché rhytmy budto prostę vedle sebe, anebo jsou navzájem spojeny, jak jsme svrchu poznamenali mluvíce o rhytmu slozeném. V prípadę prvém, na pr. pri sekvenci: » Dies irae dies illa", jest dle pravidla výše uvedeného prí- zvucná slabika latinského slova v arsi, neprízvucná v thesi a tím ponękud slabší a delší. V prípadu druhém, pri rhytmu slozeném „splynutím spadává obycejnę prízvuk slovný v jedno s iktem rhytmickým. Nejjistęjším vodítkem pro oba prípady jest pravidlo svrchu uvedené: Zpívej tak, jako mluvíš v tónu povzneseném.” ^oa | ||||
|