|
| ||||
| ||||
|
M-- 69 —
korrtnon zkoušku pěvecké. Sledovalo-li obecenstvo četně sbromažděué všechna dřívější čísla s náležitou pozornost) a patrnou zálibou, dávajíc často souhlas a pochvalu na jevo, nyní, když od veškerých c.hnvauců předuešen jest krásný sbor Haendlův, žádáno hlučnou pochvalou veškerého posluchačstva opakování celého posledního čísla. Bylo milo dívati se zejmena na malé zpěváčky a zpěvačky, jak jim odvahy a srdnatosti přibylo tou pochvalou. Očka kloučků a dčvčátek ted' se leskla jako uvězdičky, tváře se zarděly nevinným ruměncem a nyní rozléhal se sbor prostorami sála r takovou jistotu, jakoby jej přednášeli „staří zpěváci”. Plodí-li dětské hlasy dobře cvičené, když se zpívá, ale nekřičí, dojem příjemný a lahodný přirozenou nevinností, zde kromě toho chvály zasluhovala vzorná disciplina, které při zpěvu vice než kdekoli jinde potřebí jest nevyhuntelně. Učitel pěvecké školy, pau Chlum, je-muž «bor sekce hudební Akademie křestanské předůležité vychování zpěvné mládeže svěřil, nesklamai věru důvěry těch, kdož jej k čestnému úřadu povolali. Ukázal, co lze vykonati při pravidelném a soustavném cvičení za jediný rok. Předseda odboru hudebního pochválil a povzbudil k vytrvalosti veškeré chovance sborové školy pěvecké a vyslovil uzuáuf pilnému a svědomitému učiteli. Aby se ale i širší obecenstvo, zejmena venkovští přátelé a pěstitelé cirkevnlho zpěvu o zdaru a pokrocích sborové školy přesvědčiti mohli, uznal, že by záboduo bylo, a b y 1 e t o š n í d e u s v. C ecilie oslaven byl od sborové školy pěvecké ještě jednou veřejnou zkouškou. Takovou měrou bude možno po-souditi snahu odboru hudebního Akademie křestanské, čelící ku vycvičení a rozmnožení zpěváků kostelních, cvičitelům pak sborů kostelních po venkově rozptýleným naskytne se přfležitost, aby posoudili jednak způsob a soustavu vyučovací na sborové škole pěvecké Akademie křestanské a srovnávali ji s vlastními zkušenostmi při cvičení zpěvu získanými. Návštěva zkoušky takové bez užitku tudy ne-bude. Při řečené přfležitosti nejlépe se po-znává, jak hlas tvořiti a cvičiti dlužno, v jakém postupu nejbezpečněji a nejrychleji se pokračuje. Má to býti ukázkou, čeho i s malými zpěváčky za rok docíliti lze a kterak cvičiti sluší chovance, kteří v dospělejším věku hudbě a zpěvu učiti se počínají. Po prázciuináclt postoupí chovanci roc"-nfku prvního do druhého. Začátečníci přijbnáni budou dne 1-1., 15. a 16. září vždy o5. hodině odpolední v míst- postech pěvecké školy (důtn záložny Svato-Váelavské, ftetězová ulice č. 223—1., druhé patro). Tamtéž nechE se dostaví dne 16. zářY o 4, hod. odpolední chovanci 2. ročuíku. Nově přijatí složí 1 zl. zápisného. Lela ier. V pražském seminěři 11. července 1877. Jak se vám dařilo v semiuáří ? Tak ptáte se s otcovskou starostlivosti o řádné vychování zastanců důstojné budby, ctěný pane redaktore, na konci roka. A tnv na to odpovídáme obyčejným ve světě: tak, tak! Celkem, Bohu dík, můžeme býti spokojeni; nebo ne hned tak někdo mine říci jako xuy : slabými svými silami, hi•ivuami malými pracovali jsme, seč jsme byli, a dokázali mnoho. Chorální zpěv se u n.ís zakořenil, zalíbil. Však na jak dlouho? Již loni musili jsme si stěžovati, že nemáme tenora. Těšili jsme se ovšem : Co nebylo, co není, může přijíti ! Přicházeje opět noví bojovnici — cfrkvo rekruti —, probifžitue jednaha po druhém, svoláme zpěváky — a hle ! kde nic, tu nic. Teuora jsme nenašli, zpěváka jsme nenašli. Jakž tedy bude později, vzpomínáte as, velebný pane, pin péče o budoucnost; chorálního zpěvu v semináři ? Ja!U bude, až toto pokolettf doroste a jestliže - inu státi se to může vždycky — opět uapi•ijdou zpěváci? Vy poradíte nám ovšem: Suadná pomoc. At se v semináři vycvičí. To by bylo s proslaveným zpěvným uárodetu česl~ýnt zle, aby vzdělaní jeho mužové ve třech letech aspoň tolik se nenaučili, by po několika zkouškách uemohli zpívati kteroukoli mši ! Tu jsme však u punittu, kde bychom neradi někomu ublížili a přece rádi pravdu po-věděli. Co se nestalo, stane se. Naši páni před-stavení zpěvu tomu přeji, bohoslovců, zpěvu milovných a duchem církevním nadšeuých, bohdá bude; — vzdělávati se v tom směru dají, — a náš pan učitel s obvyklon laskavostí a horlivostí bude si všímati nejen těch, kteří sluchu nemají, ale i těch, kteří trochu více dovedou, a cvičením dále pokročí, než po čtyřech letech zazpívati „Ite” a „Vidi aquam”. Tak tedy co do bndoucuosti. 7e však nám vlastně mluviti jest o minulosti, musím se vrátiti tam, kde jsem začal. Šlo nám to tedy bez prvního tenora tak tak, ale celkem přec jen dobře ; nebo co jsme neměli doma, po tom ohlíželi jsme se jinde, a tak, když .i~me chtěli opustiti obyčejné zpívání ve smíšeném sboru. vždy jsme našli bud své staré příznivce pány Feuersteiva a Sý- | ||||
|