|
| ||||
| ||||
|
— 70 —
koru, bud zas nám páni čekatelé učitelství ocbotně pomohli. Těmito silami hlavně provedli jsme důstojné oslavení májov6 pobožnosti, této roztomilé pobožnosti, každému šlechetnému srdci tak milé. Začínám ovšem z prostředka, ale slušno o tom na prvním místě se zmíniti, nebo při začátku i na konci této slavnosti spojenými silami skvělého jsme dosáhli výsledku, Zpívali jsme Palestrinovy litanie, téhož „Pauge lingua”, Wittovo „Ave Maria” do „as” a totéž s přidanými jinými sbory i při závěrku pobožnosti. S hořejšího choru kostela sv. Klimenta, výborně akusticky stavěného, rozlébal se mohutný zpěv a odrážeje se od klenby chrámové pronikal každé srdce shromážděných tisíců a vroucí zbožnosti k nebes královně je naplňoval. A jakž by nenaplňoval, když skladatel chtěl, aby v silném fm•tě velebila se královna andělů, aby opět hlasem slabým, prosebným vzývala se: Útočiště liřfšníků ! posilnění zarmoucených ! — a když srdce viry piné hle-dělo myšlence skladatelově porozuměti a ji vyjádřiti. Majová pobožnost se nám tudíž vydařila. Ostatuč během roku hlavně domácími, našimi jsme pracovali silami. Mezi mšemi, jimiž starou zásobu jsme obohatili, sluší jmenovati Skuherského „In ho-norem B. Agnetis”, při niž ovšem nepřivedli jsme to než na jeduotlivG části ; pak Hanischovn M. auxilium Christiauorum" a minulou právě něděli zpívali jsme první obsáhlejší dílo kollegy našeho p. Nickla, bohoslovce z Vratislavi, mši „in houorem s. Bonifacii”. Vložek pokud nám bylo možno, použili jsme též, mimo jiné, domácích od p. S k uherského. Vyjádřil v loni referent o seminářském al,ěvu lcu konci naději v trvalé vítězství důstojné hudby chrámovG. Tou se i my kojíme, ač vime o všech obtížích, s nimiž je u nás spojena, zároveň však jsouce po uplynulém roce piesvědčeni, že je pevnou vůli přemoci ]ze, zvláště stane-li se, sicut supra. Že se nevrátí starý šlendrián, jsme pevně přesvědčeni. (Po-učili jsme se o tom, když letos kohosi napadlo a chtěl zase jednou poslechnouti si v kostele sv. Salvatora housle, trouby a bubny.) Jediná to byla mše za celý rok a že byla, mrzl nás, a mrzela již tehdá původce ještě vice. Když tak sladkého jsme okusili ovoce, neclice se nám do trpké pláně. Po celý rok přednášely se výhradně skladby vokální slohu ušlechtilého. Kn konci musíme, jakož nám povinnost káže, ve jménu důstojné hudby chrámové vzdátiuctivé díky vdp. panu řediteli Srdtnkovi a místořediteli p. Zenefolsovi, kteřt nešetřili nikdy peněz ku podpoře cboršlufho zpěvu a všemožně mu přáli; potom p. spiritualovi Kořánovi, který žádné nedal si ujíti příležitosti, aby vřelým slovem nepromluvil, nepovzbudil k pilnému pěstování zpěvu právě církevního. Budtež i díky vzdány všem zpěvákům, tomuto věrnému stádečko až do konce. Necht obětavost svou, píli svou, horlivost svou zachovají a dále šíři !*) Nesmíme opominouti též povinné díky vzdáti důst. konventu Minoritů u sv. Jakuba a p. řediteli kůru tamtéž, že vždy laskavě nám propůjčovali svých sopranistů a altistů. (Pokračováni.) Z Prahy. (Chrám Pánč sv.Uršuly.) 2e reforma hudby posvátné všudy jest možua, a že v důležité záležitosti vitězuou bývá ušlechtilá snaha, železná vytrvalost a zbožná láska, nejlépe se ukázalo v klášterním chrámu Páně ctihodných sester sv. Uršuly v Praze, kcle nebývá každou neděli zpívaná mše svatá, jako se děje v četných kostelích po venkově, kde tichá mše sv., při které lid písně obecné zpívá, střiclá se se slavnými službami Božími. Při tiché i zpívané mši svaté prozpěvovaly se druhdy písně mešní po-dle dob roku církevního, několikrát pak do roka, o slavnostech uejvětšich, provozována budba orchestrální jen výjimečně. Před dvěma roky počal dp. E d m. L a n g e r, katecheta na dívčím ústavu klášterním, pomýšleti na opravu, maje v úmyslu, aby při slavných službách Božích předpisů liturgických o zpěvu kostelním svědomitě a bedlivě šetřeno bylo. Budiž po-dotknuto, že nejsa od mládí ani zpěvákem, ani hudebníkem, s neobyčejnou vytrvalosti a vlastni pílí teprv co kuěz v duchovní správě ustanovený sám od sebe přiučoval se potřebným vědomo-stem hudebním, zejmena od té chvíle, co po-znal, v čem záleží podstata hudby církevní. Komu známy jsou obtíže, s jakými bojovati jest, kdož v dospělém teprva věku budbě při-učiti se snaží, ocení dojista spravedlivě zásluhu jebo. Leleznou vytrvalostí přiučil se sám chorálu, na slavnostech Ceciliauských seznal pak též krásy slohu vicehlas('lho a capella. Učil se tak dlouho, až sám způsobilým se stal, aby jiné chorálu v)-učoval. Ku zvelebení liturgického zpěvu v kostele sv. Uršuly mohl po-užiti pouze dívek školních, dobrovolně se přihlásivších, které v soukromých hodinách cho- *) Pražský seminář dokázal, čeho lze i v nepříznivých poměrech dosíci při svorné a obětovné podpoře veledůstgjného picdstayenstva s jedné, při horlivosti a lásce ctihodných pp bohoslovců p druhé strany. Zaplat Pán Btih! P. Red | ||||
|