|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 159
Y KDY A KTERAK JEST ZPÍVATI MSVI SV. ZA ZEMRELE rozhodnutím posv. Sboru obradű v r. 1896 c. 3920 byla sice upravena pravidla vzhle- dem na mše sv. de requiem, ale pres to naskytuje se dosti pochybností, kdy jsou mše sv. za zemrelé dovoleny a kterak jest pri nich zpívati. Budtez zde tedy strucnę uvedeny zásady, zákonodárstvím církevním stanovené, pokud se týkají pp. reditelű kűrű. Tichá mše sv. pri pohrbu je dovolena pouze tenkráte, kdyz jde o pohreb chu- déhc, (S. R. C. 9. kvętna 1899 c. 4024), jehoz rodina nebo pozűstalost nemohla by nést náklad na odmęnu reditele kűru, zpęvákű a varhaníka. I kdyz rozšíríme pojem chudého dle rűzných krajű a okolností, prece zűstane nesprávným zvyk v Praze (a snad i jinde), kde pri pohrbech první, druhé a tretí trídy, které bývají s assistencí, nezpívá se requiem, nýbrz následuje jen tichá mše sv. Kdyby se zákon církevní v této zálezitosti pinil presnę, dostalo by se i reditelűm kűrű mnohdy dosti znacného zlepšení jejich pomęrnę nepatrných príjmű. Dovolena jest také v arcidiecesi prazské indultem z 3. cervence 1862 a S. cervna . Dovolena jest také v arcidiecesi prazské indultem z 3. cervence 1862 a S. cervna 1904 tichá mše sv. ve výrocní den úmrtí (anniversarium) na onęch osadách ven- kova, kde z pravidla jen jeden lcnęz mši sv. slouzívá. Toto výrocní requiem dovoleno jest pouze o tęch dnech, kdy v direktári poznamenáno je duplex. Ostatní t. zv. d e n n í mše sv. za zemrelé dovoleny jsou pouze o svátcích polodvoj- ných, vűbec kdyz v direktári je dovolení toto oznaceno z n a m é n k e m t. Pri tęchto mších sv. tichých za zemrelé dovolen jest ovšem i z p ę v v j a z y k u 1 i d o- vém, tedy snad z kancionálu svatojanského »Odpocinutí vęcné«, »Lehké odpocinutí,<, ano vém, tedy snad z kancionálu svatojanského »Odpocinutí vęcné«, »Lehké odpocinutí,<, ano i sequence »V ten den hnęvu«, pri níz by po pozdvihování se zpívalo od sloky 8. »Králi strašný« atd. Jako vűbec se zádá, aby po pozdvihování písnę týkaly se Krista, nejsv. Svá- tosti (S. R. C. c. 3827 ad 3. a c. 4239). V 13. vyd. Karlachova zpęvnícku str. 28. se ne- zamlouvá text »Tęla pozdvihování, chleba promęnęní ...«, ponęvadz prepodstatnęní nedęje se pozdvihováním, nýbrz pred ním). Doporoucelo by se však, aby varhany doprovázely pouze zpęv a aby nebyly príliš dlouhé mezihrv. Ackoliv se pohrby dovolují i o nejvętších svátcích, ovšem az po skoncení sluzeb bo- zích odpoledne, prece zakázány jsou všechny mše sv. za zemrelé o nejvętších svátcích a to : I, a) Narození Pánę, Zjevení pánę (Trí králű), Hod Bozí velikonocní a svatodušní, Nanebevstoupení Pánę, Nejsvętęjší Trojice, Bozí Tęlo; Neposkvrnęné Pocetí P. Marie, Zvęstování, Navštívení a Nanebevzetí Panny Marie; oba svátky sv. Josefa (19. brezna a tretí nedęli po Velikonocích), v nedęli pred sv. Petrem a Pavlem (pro svátek Narození sv. Jana Krtitele). sv. Petra a Pavla, Všech svatých; Posvęcení chrámu Pánę, v den titulu ci patrocinia (pouti) kostela, slaví-li se toho dne právę, (odkládá-li se vnęiší slavnost na príští nedéli, je o svátku samém mše sv. zádušní pohrební dovolena), sv. Jana Nepom. a sv. Václava. G) Zelený ctvrtek, Velký pátek, Bílá Sobota; c) v nedęli, na niz se prelozila pout nebo nęjaký velký svátek; d) je-li právę toho dne výstav nejsv. Svátosti. (Műze však býti zpívané requiem dríve, nez se výstav toho dne pocne.) e) Kde je pouze jediný knęz, zakazuje se zpívané requiem také o nedęlích a svátcích zasvęcených, o krízových dnech. A. Zádušní mše sv. zpívaná pri pohrbu nebo do dvou dnű po pohrbu dovolena je na všechny ostatní dny a svátky v I. neuvedené, ale ovšem jen v jediném kostele. Totéz platí i o t i c h é m š i sv pohrební za chudého, jak bylo uvedeno na pocátku. Stane li se však, ze tato mše neműze se zpívati pro nęjakou prícinu liturgickou do dvou dnű po pohrbu, műze se odloziti dále a zpívati pozdęji; avšak v tomto prípadę je zakázána. II, o svátcích I. a II. trídy zasvęcených a dnech, které tyto svátky vylucují, totiz na Štędrý den, v sobotu pred Letnicemi, na Popelecní stredu, v pondęlí, v úterý a stredu po Kvętné nedęli a ve dnech mezi oktávami Velikonoc, Letnic, Zjevení Pánę a Bozího Tęla. (S. R. C. 28. dubna 1902 c. 4096 ad V. a c. 3922.) I3. Toto poslední omezení týká se také z p í v a n é m š e s v. z á d u š n í z a z e- m r e 1 é h o v d a 1 e k é k r a j i n ę, o jehoz úmrtí došla zpráva (post acceptum nuntium). C. Zpívané requiem ve 3., 7. nebo 30. den po úmrtí a v den výrocní C. Zpívané requiem ve 3., 7. nebo 30. den po úmrtí a v den výrocní (anniversarium), které má býti v den výrocní úmrtí nebo pohrbu, zádají-li o nę príbuzní neb známí, nebo z fundace műze býti stanoveno i na jiný den, nez presnę výrocní za- kazuje se o všech dnech v I. a II. jmenovaných a nad to III, ve dnech mezi oktávou Narození Pánę. Tyto zpívané mše sv. C mohou se však zpívati dríve (anticipovati) nebo odloziti na den po zakázaném nejblíze príští. | ||||
|