|
| ||||
| ||||
|
160 CYRILL XXXIX.
D. Zpívané mše sv. zádušní výrocní v širším smyslu, t. j. zalozené pro jeden den v roce, treba den ten nebyl presnę výrocní, od kapitol, reholí, bratrstev a v oktávę Všech vęrných dušicek dovoleny jsou pouze o dnech dvojných (duplex) a ovšem i nizší trídy. E. V arcidiecesi prazské nad to dovoleno indultem S. R. C. 16. kvętna 1911 zpívati v kostelích mši sv. zádušní trikrát do téhodne mimo dny v I. a 11. jmenované (i o svátcích I. a 11. trídy ac nezasvęcené). Sem patrí na pr. mše sv. za osadníky v pon- dęlí po Posvęcení chrámu Pánę, nebo za J. Vel. cís. a král. Alzbętu dne 19.listopadu. Kterak se má pri tęchto mších sv. zádušních A-E zpívati? Odpovęd je velice jednoduchá: všechny cásti odpovídající zpęvűm pri mši sv. svátecní. Rozumí se samo sebou, ze dle zákonű církevních jde tu o zpęv v jazyce 1 a t i n s k é m; zpęv v ja- zyce lidovém národním jest nesprávný. Kdyz zpívá knęz u oltáre, má v§ e býti také la- tinské na kűru a nejsou dovoleny ani vlozky v jazyku národním. Nutno tedy pri zpívané mši sv. zádušní zpívati: a) Introit, Requiem aeternam, Kyrie eleison; b) po epištole zpívati jest celé Graduale, Requiem a celý tractus Ab- solve Domine. c) C e l o u s e q u e n c i D i e s ira e pri mších sv. uvedených A-E, pri nichz se zpívá jediná orace. jen kdyby zpívány byly také mše sv. zádušní denní, které dovoleny jsou, kdyz v direktári se nalézá znaménko j, a pri nichz mají býti nejménę tri orace, pak by se sequence mohla vynechati (S. R. C. c. 3920); ponęvadz však mimo kostely kathe- drální a kapitolní obycejnę tyto mše sv. nebývají zpívány, proto platí pravidlo : S e q u e n c i Dies irae zpívati jest vzdycky a vzdy celou. Sequenci o mších sv. uvedených pod A-E není dovoleno vynechati (c. 2959 ad 2, 3051 ad 1, 4054 ad 6). Sequence se má zpívati celá nebo cást recitovati, ponęvadz není více správný názor v starších knihách opakovaný, ze ty se mohly zpívati jen sloky 1, 8-12, 14—17 a poslední, ponęvadz dovolení to není více obsazeno v úrední sbírce výnosű posv. Sboru obradű. Rovnęz nesprávný jest názor, ze by zpęv nękterých slok sequence mohl býti dopinęn zvukem varhan. I tento indult ze dne 23. listopadu 1880 je vynechán ve sbírce právę uvedené. d} C e 1 é O f f e r t o r i u m, z nęhoz se nemá nic vynechávati (c. 2659 ad 2,3051 ad 2). e) S a n c t u s, po pozdvihování B e n e d i c t u s. V nękterých krajinách se vkládá po Benedictus pred Pater noster vlozka ke Kristu Pánu »Pie Jesu, Domine, dona eis re- quiem sempiter•nam nebo Jesu, Salvator mundi, exaudi preces supplicum, coz dovoleno jest (c. 4239), zakázána však vlozka Miseremini mei, ponęvadz se neodnáší ke Spasiteli na oltári prítomnému. f) Agnus Dei, g) Communio »Lux aeternaQ rovnęz celé. Ponęvadz dovoleno jest nękteré cásti hlasem slyšitelným recitovati, műze snadno do- cíleno býti rozmanitosti i tam, kde zpívané requiem by bylo dosti casto, ponęvadz nękteré cásti by se mohly recitovati, jiné zpívati chorálnę, jiné konecnę vícehlasnę, címz by uva- rováno bylo ztrnulé totoznosti a docíleno primęrené doby pro mši sv. A co d o p r o v o d? Do nedávna bylo zakázáno hráti pri zpívaném requiem i na varhany. Teprve v novém vydání Caeremoniaie Episcoporum kn. I. hl. 28. c. 13. bylo do- voleno, aby pri zpívané mši sv. zádušní varhany doprovázely zpęv a umlkly, kdyz se ne• zpívá. Z toho jde, ze zvyk nękde zavedený hráti po celou mši sv• zádušní zpívanou je ne- správný, p r e d e h r y a m e z i h r y d o v o l e n y n e j s o u, nejvýše nękolik málo akkordű k udání tónu a prechod od jedné toniny ke druhé. Kdyz se pri requiem na kűru nezpívá, nemá se také hráti. Nękterí spisovatelé o církevní hudbę rozširují toto dovolení doprovodu i na nękteré hudební nástroje jemnęjší, na pr. klarinety, jemnę hrané rohy a pozouny. Nechci popírati úpinę toto rozšírení, ovšem lépe jest a s duchem církevním více se srovnává, neuzívati pri mších sv. zádušních nástrojű hudebních mimo varhan. ^C3CI | ||||
|