|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 163
, PRAKTICKE POKYNY O VARHANACH. BOHUMIL KAŠPAR. V a r h a n y, k r á 1 n á s t r o j ű hudebních, jsou nezbytnou s o u c á s t í kazdého katolického c h r á m u, jsou nástrojem církevním par excellence, jsou nástrojem posvátným. Ú c t a k nástroji a jeho vznešenému úcelu precházela vzdy i na hráce. Ve stredovęku, kdy ostatní hudebníci byli trídou povrzenou, (byli zváni joculatores), kdy všecky ostatní nástroje >-propter abussum histrionum« byly z chrámű vylouceny, varhany i varhaníci tęšili se úctę a váznosti mnohem vętší nez dnes. Nebyly ale varhany vzdy nástrojem výhradnę chrámovým. Zprvu byly salonním (sit venia verbo) nástrojem velmozű a králű. Urganum hydraulicum byly na pr. oblíbeným ná- strojem císare rímského Nerona. Církev kresfanská v prvých dobách pęstovala v ý h r a d n ę chorá 1 a pozdęji p o l y f o n i i z cape 11 a, nebylo v našich chrámech varhan, jako dosud tomu jest u pravoslavných. To byla prvá doba v dęjinách nástroje, jehoz pratvarem byla f 1 é t n a P a n o v a, nękolik to rourek (brkű) rűzné délky, voskem slepených, na nęz hrác ústy hrál, po zpűsobu dętské harmoniky foukací. Viz Mozartovu Kouzelnou flétnu. U vývoji dále pricházíme k dudám. Zde jiz hrác nefouká prímo vzduch do píšfal, nýbrz do sešité stazené kűze zvírecí, męchu. Jiným embryem varhan jest starozidovská m a š r o k i t a. Píšfalky, vl. flétna Panova, postavena na skrínce, do níz stále ještę vzduch ústy se fouká, ale prístup k píšfalám obstarávají jiz záklopky. Zde tedy jiz nacházíme vzduchovnu, hrací záklopky i píšfaly. M a g r e p h a, o níz talmud mluví, byl dle novęjších badání ohromný buben a ne varhany. R. 180 pred Kr. postavil Ktesibius v Alexandrii vodní varhany, organum hydrau- 1"cum. Voda zde slouzí k hnaní a zhušfování vzduchu. Takové byly varhany Neronovy. Sám však hybný zivel, voda a s ní i vliv temperatury pűsobily zhoubnę na výkonnost i trvanlivost nástroje. S v. A u g u s t i n (t 430 po Kr.) ve výkladu zalmu 56. zmińuje se o varhanách opatrených m ę c h y, podobnými kovárským. V zemích z á p a d n í r_ h prvými byly varhany, které císar byzantský Konstantin Kopronymos darem poslal otci Karla Vel. P i p i n u K r á t k é m u. Byly postaveny r. 756 v Compiégne, v chrámę. Nástroje reckého pűvodu, i rectí mistri castęji nyní na západę se objevují. Tak r. 812 dal Ludvík Zbozný postaviti varhany v Cáchách. Varhanárství došlo zde hojného i plodného pęstęní, tak ze jiz r. 880 objednává papez Jan VIII. varhany i varhaníka z Nęmec. Varhanári byli vętšinou mniši, mezi nimi nejslavnęjší opat Gerbert, pozdęji jako papez S y 1 v e s t r I l. (t 1003). Stavęny p o r t a t i v y, menší, prenosné, a positivy, vętší stroje. Obrovské na tu dobu varhany dal r. 962 postaviti biskup Elfegg ve W i n c h e s t r u. Stroj męl 10 kláves a 400 píšfal. 26 klínových męchű pv potu tváre« šlapalo 70 silných muzű. Všecky píšfaly zaznívaly soucasnę. Hráli, vlastnę vtloukli« soucasnę dva varhaníci. Klávesy byly totiz loket dlouhé a az 7 coulű široké. Komprimování vzduchu zatízením, ani dęlení vzduchovny v rejstríky nebylo dosud známo. Píšfaly vyrábęny z mędi, olova, cínu, stríbra, skla, slonoviny a dreva. Klávesnice diatonická, dle tehdejší soustavy hexachordové, s tremi pűltóny, e—f, h—c, a—b. Zavádęním chromatu klávesy se úzí. Tak roku 1350 postavil mnich Thorn varhany s 22 klávesy, byly tedy jiz více nez o polovinu uzší a zajisté i menší. A r. 1361 knęz Mikuláš Faber staví pro dóm v Halberstadtu varhany o 14 diatonických a 8 chroma- tických tónech. Męly 3 klávesnice, a 20 záhybových męchű, které »pouzeK 10 šlapacű vyzadovaly. Organum tehdejší, dvouhlas v parallelních kvintách neb kvartách, zpűsobilo zavedení hlasű oktávových a kvintových, a zkombinovaných z nich mixtur, aby jediný hrác mohl organum provésti. Na rozhraní století XIV. a XV. vynalezen pedál, jehoz vynález pricítá se holland- skému varhaníku Ludv. Walbeckovi, a jejz benátský varhaník Bernard, dle svého pűvodu »Nęmec« zvaný, v Italii známým ucinil S pocátku byly to jen klicky, z provazu neb remene, | ||||
|