|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 165
Odtud byl jiz jen krok k úpinému odstranęní traktury mechanické, a nahrazení jí rourkami, tak ze zde vzduch nejen ulehcoval, ale hned veškeru práci sám vykonával. Prvý pokus ucinil r. 1863 Sander. Tak vznikla r o u r k o v á pneumatika, u níz rozeznáváme 1 . soustavu m e m b r a n o v o u, kterou vynalezl Weigle ve Stuttgartu a kde pohyb kuzele dęje se napętím neb sklesnutím blány, a 2. soustavu m í šk o v o u, Róverem v Hausneindorfu zavedenou, kde tutéz práci koná zcela malý míšek, který klesá nebo se zvedá vpouštęním vzduchu. Rourková pneumatika staví se na vpouštęní neb vypouštęní vzduchu, poslední jest presnęjší, ponęvadz vzduch ryc}Lleji uniká, nezli naplńuje. Rourková pneumatika má mnohé výh,3dy oproti obęma starším soustavám. Dríve musil hrác znacné síly upotrebiti, aby v presný pohyb uvedl celou trakturu, zejména pri velkém stroji a zvláštę pri pouzití spojek a kollektivű. Kdyz zavedeno r e 1 a i s, práce ještę více usnadnęna a urychlena, tak ze ozev byl jiz velmi presný a hra lehcí nez na novém klavíru. Jmenované dvę soustavu jsou nejrozšírenęjší, ale vedle nich je mnozství vynálezű, tak ze műzeme ríci: kolik stavitelű, tolik soustav. U nás postavil na pr. E. Š. Petr pro chrám sv. Prokopa na Zizkovę varhany vlastní soustavy rourkové pneumatiky, o podvojné záklopce, mezi dvęma membranami. Kuzel zde nahrazuje miniaturní záklopka, ze soustavy zásuvkové známá. Umístęní dvou v jedné koműrce jest téz zajímavou novotou. Další výhody rourkové pneumatiky jsou, ze stroj nepodléhá vlivu zmęn tempe- ratury, ani vlhka, ani sucha. Porucha traktury jest rovnęz vyloucena. Hra i pri spojených klavírech a pri pouzití všech mozných spojek a kollektivű jest v z d y s t e j n ę lehkou. Hru varhanní obohatila pak lato soustava mnohými, dríve nedosazitelnými p o m ű c k a m i hracími. P r i s p o j k á c h zűstávají k l á v e s y pripojeného klavíru úpinę v k 1 i d u. Ze drívęjší jich spolupohyb pri umęlecké hre znacnę rušil, je nesporno. Podobnę jest tomu pri o k t á v o v é s p o j c e 4', kterou nevidíme a která hru více nezatęzuje. Novým obohacením jest i spojka s u b o k t á v o v á 16', tak ze disposice menších strojű (zejména jeví se vlastnę zdvoj- az ztrojnásobenou. Úpinę novou jest zde krízová spoj k a, 4'i 16', kterou pri hre hrajeme s sebou vyšší neb nizší oktávu urcitých rejstríkű z jiného klavíru. Jak rozmanitými a lehce ovládatelnými staly se kollektivy a zejména volné kombinace, toho doklad podal u nás Paštika na varhanách v brnęnské kathedrále, kde jich postavil hned nękolik skupin v rűzných skríních. Všecky tyto prednosti zastíní úpinę i tu a tam oprávnęné výtky zdlouhavosti ozevu, které ostatnę strojű mistry postavených se týkati nemohou. Pokrok u stavbę varhan zde se nezastavil. Tak recený jiz Weigle postavil v a r h a n y e l e k t r o m a g n e t i c k é, které se ale neosvędcily. Kotvy, které prímo záklopky hrací otvíraly, se pri dlouhých tónech magnetisovaly a také cvakání jich pűsobilo rušivę. Stroj sám, výhradnę elektrinou ovládaný nebyl i jinak spolehlivým. Spojením obou posledních soustav vytvoril American S c h m ó 11 e soustavu e 1 e k t r o- p n e u m a ti c k o u, ideál moderního koncertního stroje, kde rourky nahrazeny vodícími dráty elektrickými. S t ű l hrací jest p r e n o s n ý m a lze jej i daleko od stroje postaviti. V koncertní síni v Heidelberku je stűl v sále, varhany na galerii, v benediktinském opatství v Sekavę ve Styrsku ovládá hrác v prízemí dva stroje, bud oddęlenę, bud spojenę, na galeriích, vzdálenosti od hracího stolu 30 m a 60 m. U nás postavil podobné varhany v Obecním domę v Praze Jan Tucek, za pomoci Voita z Durlachu. 0 této poslední, vrcholné soustavę slyšeli jsme cennou, v ę d e c k o u p r e d náš k u p. i n z. M e 1 z e r a loni v K u t n é H o r e a znají ji Cyrillisté z našeho orgánu. Nemu- sím a také nemohu se o ní rozhovoriti, tím spíše, ze je mým úkolem promluviti populárnę, rekl bych se stanoviska praktického varhaníka o nástroji, všem nám tak blízkém. Pro praxi je nemalé dűlezitosti z n a l o st r e j s t r í k ű d l e zvukové b ar v i t o s t i. Zkušenost ucí nás, ze barvitost zvuku závisí n a 1 á t c e zvucícího tęlesa. Akustika pak má pramenem jejím t ó n y p a r t i á 1 n í, jich pocet i sílu. Műzeme rozdęliti rejstríky dle obojího męrítka, praktického a vędeckého a ke stej- nému dospęjeme výsledku, nebof 1. d r e v o dává jen nizší a slabé, c í n i vyšší a silné tóny alikvotní. K r y t y pak, obojího druhu, drevęné i cínové vylucují sudé svršky. Konecnę i m e n s u r a pűsobí na vznik tónű svrchních, tak ze široká dává jen spodní, ale úzká podporuje vznik vyšších, tak ze tón má ráz az S m y k a V ý. (Príštę dokoncení.) ^^^ | ||||
|