|
| ||||
| ||||
|
- 72 -
?; clli~c~áíe~~ ~.r~i,l®věahrt~~l.®oběs v Ze Zbraslavíc Myslím, že se Vám zavděčím, oznamuje, že jsme snad první ve Zbraslar-icich fikuherského mši: „In houorem S. Ferdivaudi” Vám, důstojný p. redaktore věnovauou, o naši pouti Svatovavřinecké 12. srpna provedli. Nečekal uáš snaživý ředitel kr°iru na vyd,líní jednotlivých hlasu, nýbrž z partiturové lrřílohy k „Cecilii” sám si jechrotlivé ldasy rozepsal, abychom své poutní služby B. nejuovější skladbou mešní oslaviti nrobli. Jako celebranta pozval jsem d. p. far. kácovského, Norb. Yrocbázku, výtečného tenoristu, a i jivak dobrého znatele hudby a stoupence Cecilianského směru. Jeho úsudek o provedení liyl velmi chvalný, toliko bedlivějsiho šetřeni forte a piana a t. p. doporučoval, aby výraz zpěvu více získal. Náležité nacvičení s nasimi zpěváky a zpěvačkami stálo práce a trpělivosti mnoho. Něco lepšlho a těžšího můžeme také vůbec jen o prázdinácb provozovati, když nám ně-které dobré sily štndenské přispěji, zač jim zde spolu veřejně děkuji. A Vám, dp. redaktore ! patřl nejlrlavnějšf dik za to, že jste tak důkladné promemoria o hudbě posvátné pro uaši budoucí synodu sepsati a v „Cecilii” uveřejuiti ráčil. Bohdejt se toto číslo do rukou všeho duchovenstva dostalo ! Takovéto, abyub řekl svaté kolportace, nám jest potřebí, nemá-li náš hlas zůstati lilasem volajícím ua poušti. Vždyt dostáváme každé chvíle z pošty rozličných „pozváni” množství veliké, že se divíme, odkud naše adr•essy znají, aby jen někoho někde ulovili. Avšak ke všemu potřeba těch neštiastných peněz, aby se náklad na veliký počet zdarmarozpaslaných čísel uhraditi mohl. A odkud ty bráti, když všechny odb. časopisy Křest. Akademie dosud se schodkem vycházejí ? Jednotlivec to nevydrží, byti posleduí baléř obětoval, když ho veškereustvo nepodporuje. A tu se musíme k necti stavu svého vyznati, že jsou mezi uámi mnozí žáduým nedostatkem nesklíčení, u kterých sotva který z odborných časopisů Křesf. Akademie ualezueš. Jak má směr těchto listů nejprve duchovenstvo a pak skrze ně lid proniknouti, když se málo čtou? Právě, že jste si se sepsáním tuboto obšírného promemoria o hudbě posvátné všecbuu píli vzal, i aby k důkladnosti nic nechybělo, celé číslo jím vypinil: stalo se ono vážným vyzváufm netoliko k naši královéhradecké diecési, ale k celé české církevní provincii, aby zákouodárnf živlovó nečekali až na sejití se synod, ale co církev sv. o posvátné budbě dávno již „velí”, aneb „schvaluje”, aby kde se to vo větších sfdleclr ihned provésti dá, a toliko starý šlencb•iau řiditelův kůrů tuna překáží, ua vypiněni toho s většiiu úsilfnr ihned nalebli. Co zpomáhá nově vydané „Rituale Ronrauurn” s jeho přídavkem „de Tunis”, když se jim, a.č již od r. 187' co rukovět jedině platná duchovenstvu dáno jest, aspoň pokud vidím v naší diecési, málo kdo řídí ? Jest tedy Vaše promemoria o posvátné hudbě důtklivé slovo, jež jste všemi důvody opřel, aby každého přesvědčilo, a žádoucí řevnivost o vypluění předpisů církve sv. vzbudilo. Kéžby jen také netoliko v naší diecési, ale všude jinde zralého uvážuuí došlo a touženým od Vás výsledkem korunováno bylo ! 1~'ruut. Alf: Illcm, farář. 7r dioo~5ta Litoriz©ři~~.ě . j Od Jizery. V předešlém článku jsem naznačil nynější pochybené stanovisko hudebnfcl- výkonů při slavné mši svaté. Co mám říci o výkonech při menších, to jest všedních službách Božích? Praví se všeobecně, že jsme hndbymilovuým národem; snad tali bývalo jindy. Nyní to nebude hnedle pravda, nebo takový nesmysl, jaký nyní na mnohých kůrech se provozuje, nedal by si hudbymilovný národ věru aui líbiti. Čím to asi přišlo? Jindy, a je tomu hodně dávno, býval v každém farním chrámu Páuč alespoň jeden kaucionál, ne-bylo-li jich vice. Z uěho lid zpíval bez průvodu varhan. Jestliže si někde odch j-lku do-volili, nebyla tak křiklavá jako nyní, kch- se zpívá s průvodem varhan. Venkovský učitel,neb kdokolivčk teu úřad varhanický zastává, nemůže si sám poti~ebué písně a cliorály pro všecky časy zakoupiti. Jest odlcazáu k opisování. A tu se velmi často stává, že pramen, z kterého čerpá neb opisuje, jest ne-správný, a tato nesprávnost se šíří dá1 a dále, až kouečuč původní melodie a harmonie nelze poznati. Chraň Bůh každého, kdo by v takovém křiklavému nesmyslu zvyklém místě chtěl kterýkoliv chorál správně a dobře za-hráti. lZeklo by se lined, že nic neumí. — Takový nesmysl neděje se však pouze na venku, nýbrž i v městech. Varhanická místa bývají obyčejně svěřována mladíkům, nemajícím jetě dosti rnužué rozvahy, aby porozuměli tomuto důležitému úřadu. Vždyt i v samé Praze nemají všecky farní chrámy | ||||
|