|
| ||||
| ||||
|
-- 73 --
Páně svého vlastního kaueionalu, a k němu potřebného průvodu varhan, z kterého by mohl mladý varhaník chorál správně doprovázeti. Stává se nezřídka, že bvá varhaník odkázán na kalkauta neb dokonce na svíčkovou bábu, která jemu potřebnou píseň musí dříve předipěvovati. On pak podle tobo si teprve do-provázeni napíše. Při takové proceduře ne-bývá a také nemůže býti ani řeči o správnosti, melodii i liarmonii. Chceme-li upí-ímně zavésti reformu církevní hudby, začněme od základu. Pěstujme vznešený chorál a to hned u malých, se školními dítkami. K tomu jest nutně potřebí, aby alespoň v lzaždém farním kostele byl kancionái a k němu potřebný hlas varhan. Obé lze opatřiti ze zádušních peněz. Budeme-li takto zpěv kostelní pěstovati. povznese se znenáhla i kostelní hudba v pravém slova smyslu. S. Hudební příloha ě. 9. V minulém čísle počala vycházeti Missa „Ecce quam bonum” (5-hlasá) od L. H a s-t e r a (f 1612). Jest-li v předešlých ročnících „Cecilie” ,jednotlivými motetty porůznu a osaňiěle uveřejňovanými na starší sloli hudby kostelní poukazovala, mešní skladba Tlaslerova tuto podávaná má býti přípravou ku se-znání a přednášení důmyslných skladeb starých mistrů těm pěstitelům vážného a přísnějšího sloliu, kteří až dosud pouze novější skladby přednášeli. Za tou příčinou podrženy jsou klíče, jako při veškerých skladbách starších se vyskytuji a jest velmi žádoucno, ano potřebno, aby jednak zpěváci znalost klíčů si osvojili, jedualc ředitelové sborů rychlému čteni a hraní partitury přivykali. Haslerova Missa „Ecce quam bonum” až dosud nikde tiskem nevyšla a redaktor ob-držel ji darem od Dra. Fr. tiVitta, který se jí dopídil v_Augspurku. Skladba sama jest vnadna, zajímavá a neobyčejně snadná, tak že snadnější takměř ani býti nemůže. Pět hlasů do-dává jí bohatosti a rozmanitosti, aniž by se přitěžovalo nacvičení a zavedeni, poněvadž dvoje Soprany bez zvláštních obtíží lze každému vyhledati si a vyučiti. K náležitému ocenění předpolzl.ádá se ovšem správná přednáška bez pout taktových, s náležitou akceutuací slov a rozumným zaokrouhlenirn jednotlivých vět. Staré skladby nemají žádných znamení, jimiž způsob přednášky se uréuj e, tak že všechno záleží vždy na řídícím, jak právě dílo umělecké pojímá a interpretuje. Iiaždihlas pohybuje se pak zcela volně a opakováním i velmi častýiu skladbě vnady neub,-vá, která bez všelikých pout stále novou zůstává. Každý ředitel sboru ji pak dle osobního vkusu a okamžité nálady interpretuje. Ač tudy nerad svobodu něčí obmezuji, jakož i sám nerad ocl jiného obrnezován bývám, předce tuto připojil jsem některá znamení.J,ejmeua poznamenány jsou nejdůležitější oddychy, pohyb die metronomu, ač. i tuto vždy ryciclost určována bývá velkostí prostory a počtem zpěváků, sílu, při-býváni a ubýváni na některých místech, což na jiných samo od sebe jest srozumiteiné, poněvadž ve větách lromofonnich pouhou deklamaci správnou stín se světlem stále se střídá a jednotlivé věty přirorozeně se zakončuji, jako činí i řečník v řeči dobře přednášené. Opatřeni mše nejdůležitějšfmi zna.ménkami dle vlastního pojmuti incfividualniho jest tudy jen na ulehčeni počátečnikům, aby snáze se-znali, jakým asi způsoUonr dlužno přwlnášeti starší skladby. Lrhrt cr'. Literatura hudby posvátné. „Missa de Beata”. Složil Jos. Foercóer. S nelíčenou radosti oznamujeme, že tiskem právě vyšla nová skladba meáni předniho zvelebovatele hudby posvátné n nás, Josefa rberstera, psaná slohem ušlechtilým, uhlazeným a lahodným. Náš Foerster jest skladatelem důmyslným a velmi štiastným. Nová skladba jest pracována s obligátním průvodem varhan a vyniká nevšední výhodou, že ji možno zpívati dvouhlasně (Sopran a Alt), trojhlasně (Soprau, Alt, Bass), neb čtverhlasně (Sopran, Alt, Tenor, Bass). Pohybování hlasů jest při-rozené a není hledané, ruše zpívá se plynně a překvapuje obraty duchapinými. Při veškerém umělectví jest slohu poměrně velmi snadného, což skladatel dosvědčil sám, nacvičiv ji v době krátké dívky školní, kteró teprv letošního roku pravidelnému zpěvu vyučoval. (Viz dopis z Yrahy : Kostel sv. Voršily.) Za uvedenou příčinou jest psána v C-dur. Obšírnější posouzenf přineseme později. Mše jest věnována pražskému purkmistru panu E. S kramlíkovi. Lehraer•. | ||||
|