|
| ||||
| ||||
|
184 CYRILL XXXIX.
jehoz tri díly vydal Bezecný a na ctvrtém díle pracuje, mše a motetta Caldarova (zpra- coval Mandyczewski), slavnostní mše Benevoliho (Adler), mše M. Haydna, pripravené barna- bitou dr. Klafským (pro rok 1914), dále pro dęjiny církevního zpęvu nesmírnę dűlezité »Trie- ster Codices«, jez spartoval a k tisku pripravil Adler, zvęcnęlý Koller, Loewová a Schegar. Jsou to rukopisy z XV—XVI. vęku, na jichz dűlezitost upozornil dr. Nabert a jez od kapituly tridentské zakoupilo rakouské ministerstvo a svęrilo prof. Adlerovi k vydávání. Na další edici se pracuje. Pro nás jest zajímavo, ze ceské rukopisy obsahují skladby, jez ulozeny jsou v tęchto vzácných kodexech. Z varhanních byly vydány vęci F r o b e r g e r o v y (Adler P a c h e l b e l o v y (Botstiber a Seifert), dále varhanní skladby vídeńské školy z druhé pol. XVII. stol. a skladby Albrechtsbergerovy. Mimo hudební notované památky pocala Jednota r. 1913 vydávati » Beihefte der Denk- máler«, v nichz se otiskují studie z oboru hudební vędy. Jako úvodem k edici Denk máler« bylo vydání skladeb císare Ferdinanda III., Leopolda I. a Josefa I. (Adler). Náklad na vše vede »Artaria4 ve Vídni, rocní subskripcní cena jest 20 K. Ze skladeb Handlových lze pro nynęjší potrebu chrámových produkcí vybrati celou radu nejcennęjších císel. I Fuxovy a Isaakovy komposice mají pro dnešní repertoir cenu velikou. Jest s podivem, ze naše kűry dosud tęchto publikací nevyuzily; bohuzel nutno konstatovati, ze reditelové kűru nemají o nich ani potuchy a ze polyfonie jest na mno- hých i velikých kűrech cizokrajnou kvętinou. Tęchto nękolik rádkű má slouziti jako upozornęní na publikace svętového významu. Vokální vęci jsou ovšem vydány se stanoviska vędeckého ve starých klících. Jest dosud nerozhodnut boj o zpűsobu, jakým staré tyto skladby byly prakticky provádęny, zdaz jen vokálnę, ci zároveń instrumentálnę, ci jen instrumentálnę. Nutno tedy bylo podati hlasy tak, jak jsou v originálu, bez prepisu do moderních klícű, aby se zachytil vęrný obraz pű- vodního zápisu. Pro praxi si műze dirigent velmi snadno skladbu prepsati do klícű mo- derních. A nyní nękolik slov o slavnosti dne 19. a 20. listopadu. Kromę zmínęné jiz slavnostní schűze byl koncert v novém » Konzerthausu vídeń- ském«, jehoz az príliš obsáhlý program obsahoval cást duchovní a cást svętské hudby. J. G. Albrechtsbergera (1736—1809) praeludium g moll a Johanna Pachelbela (1653—1706) »Magnificat VI. toni« prednesl na varhany stylovę slepý c. k. dvorní varhaník Josef Labor. Obę skladby jsou zalozeny zcela objektivnę, bez nálady a subjektivního pro filu. Reditel Peterlini provedl se svým chlapeckým sborem náladovou 4h1. skladbu G a 11 u s o v u »0 sacrum convivium« a velmi zajímavé, kanonicky pro dvojhlas slozené Gloria od Dufaye (1400—1474) s prűvodem dvou trumpet. V originále jest tęmto hlasűm trumpetovým pripsáno »ad modum tubae«. Peterlini má asi 40 chlapcű tak hlasovę vycvi- cených, ze chce jimi nahraditi úpinę hlasy zenské. Obdivoval jsem se prehnané jemnosti hlasű chlapeckých, spodobení zenského tremola, zvláštním spűsobem tvorenému hlasu v zadní dutinę ústní, do nejjemnęjších odstínu frasujícímu, ale obdiv tento spojen byl s dojmem, ze tu nęco neprirozenę vyvolaného, stírajícího pel a kovový zvuk chlapeckého hlasu, který právę tím stríbrem a vyrovnaností tak odlišným jest od nechutného tremola zenského sboru. A chtít napodobit nebo docela nahradit chlapci sbor dívcí jest pri historickém koncertę nejménę na místę. Ve století XV. zpívali v kostelích ne zeny, nýbrz chlapci. Další císla sborová rídil Ferd. Habel, známý propagátor církevní hudby ve Vídni. Fuxovo (1660—1741) »Libera« pro sm. ctyrhlas bych rád slyšel i na našich kűrech pri pohrbech. Gallus byl zastoupen tremi sbory: »Omnes de Saba« (pętihlas), »Planxit Deus« (osmihlas) a »Laudate Dominum« pro 24 hlasű. Nesmírnę náladovę vyznęl osmihlas »Planxit Deus«. Doporucuji jej pro dobu postní, hlavnę pro týden pašijový. Pri »Laudate Domi- num« úcinkují ctyry šestihlasé sbory. Dirigent Habel, napodobuje starou tradici, ponechal si 2 sbory na podiu a další dva rozestavil na galerii. Pri tęchto sborech úcinkoval pęvecký spolek »Dreizehnlinden=, pri »Laudate« k nęmu pristoupil chlapecký sbor Peterliniűv. Ve všem byla absolutní cistota, uplatnęní hlavních motivű pri polyfonní spleti hlasové, všude vzlet a stylovost. Program ze svętských císel byl príliš dlouhý; zvláštę mohly odpadnouti další sloky pri písních. jedna by byla stacila. Orchestr dvorní opery za rízení Fr. Schalka provedl G. Muffata (1645—1704) Suitu E moll pro smycce a provázel Prazanűm známého Pabla Casalsa pri violoncellovém kon- certu z G moll od M. Monna (1717-1750); dále hrál pri Cestiovę (1620—1669) arii Proserpiny z »Pomo d'oro« pro alt a pri arii z opery >Chylonida císare josefa I.« z r. 1709; obę arie | ||||
|