|
| ||||
| ||||
|
188 CYRILL XXXIX.
„Was uns Not tut” pro muzský -sbor. (Rkp.) 1 Gemássigt. Wohl auf, so wol-len wir das Liedvom „Der Tugend Ewigkeit” pro muzský sbor Noch lrrt auf dun-klen Bah - nen das (u Diabelliho ve Vídni). „Engelgruss” pro muzský sbor (u Diabel Moderalo risolulo. libo ve Vídni). Andank, ma non tropyo Tento. Fest ist der Fels im Bo- den ein - ge- Lei - se im A-bend-wind wispert das Prípitek pro muzský sbor. (Rkp.) „Rhein und Donaa” op. 189, pro muzský sbor. (G.) Ob Stie-fel o -der Schua,schwabn ^^^^^^^^ CIPINOST CYRILLSKÁ I^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ ^ OBECNÁ JEDNOTA CYRILLSKÁ. diaci anebo final&, recitantu notou nizší, je tato nota notou prípravnou a kadence má jeden prízvuk (na pr. O. J. C. zádá P. T. farních úradű, aby pri tónu 4); opouští-li však kadence recitantu notou r e d a k c i ,Cyrilla" upozorńovaly vcas na vyšší, jest nota tato notou prízvucnou a kadence jest uprázdnęná místa reditelű kűru a varha- bud o jednom prízvuku (na pr. v mediaci tónu 2.), anebo o dvou prízvucích (na pr. v mediaci tónu l.) níkű a vyzádaly si informaci o zdatnosti — Ze pak »mediatio correpta« není nic pęk- kompetentű prímo v redakci. Za ného, a ze dűvody proti, jak je svého casu uvedl j i n á doporucení Jednota Cyrillská nerucí. v »Rassegna Gregoriana« Dom. A. Mocquereau, jsou rovnęz tak závazny, ne-li závaznęjší, nez dűvody pro ni, není zajisté také neznámo. — Z tęchto dűvodű D. J. C. V CESKÝCH BUDĘJOVICÍCH. chtęl jsem vyhovęti prání P. Mocquereau a pozádati K. BOCEK. nejd. bisk. Ordinariát v C. Budęjovicích za svolení k uzívání zmínęných benediktinských »ad libitum«. Ze semináre ceskobudęjovického. Díky Ponęvadz by však byly C. Budęjovice z ceskomo- Bohu, ze vydáním Antiphonale Ed. Vat. a dle nęho ravských diecesí jediné, jez by v tomto ohledu dę- upravených prírucek k nešporám a k ostatním den- laly výjimku, upustil jsem od toho a rozhodl jsem se ním hodinkám minula — az na nepatrné dodęlky — pro vydání Springerovo, jez stojí nevázané K 1`44 ona nepríjemná doba prechodní, která uvádęla do («Psalterium Vespertinum•, jez vydal P. Griesbacher rozpakű pri mnohých okolnostech, obzvláštę pri po- u A. Coppenratha v Reznę, nikterak doporuciti nelze, rizování poműcek pro bohoslovce-novácky. Predsta- jelikoz slavný jinak skladatel pri jeho úpravę nových vený nevędęl, co má doporuciti, a podrízený si nerad predpisű budto zúmyslnę nedbal, anebo jich vűbec porizoval to, o cem vędęl, ze toho snad jiz budou- neprostudovala — Dne 2. listopadu pęli naši pp. boho- cího roku nebude moci uzívati. Nez, to jiz minulo, slovci rnatutinum a laudes z hodinek za zemrelé a recesserunt vetera, nova sunt omnia — pro mši sv. pęli je, jak antiphony tak i zalmy, plynnę a jednolitę, i pro hodinky. — jako »Vesperale« uzíváme »Liber tak ze i tęzší tóny zalmové, jako je 4. E, byly pred- usualis officii« (No. 750), jejz vypravila firma Des- neseny s lehkostí, která svędcí o dosti vysokém stupni clée et Cie. v Tournai v Belgii. »Psalmi Vesperarum« porozumęní a zrucnosti. — Dne 4. listopadu zapęli objednali jsme u firmy Bedrich Pustet v Reznę ke cti sv. Karla Borr. celou mši sv. chorálnę. — v úpravę od M. Springera. — Mnę by se ovšem více jinak zpíváme, jako léta predešlá, kazdou nedęli a zamlouvaly »Vespertini Psalmi« (No. 759) od firmy svátek v kathedrále chorálnę Asperges, Introit, Com- Desclée, a to jak svou úpravou, tak i pomęrnę velmi munio a Responsoria. Slouzí-li slavnou mši sv. nejd. nízkou cenou (asi 56 h), zvláštę však z toho dűvodu, pan biskup, zpíváme ovšem i terci, na kterou se pp. ze dle výsady, které benediktini solesmesští dobyli bohoslovci vzdycky jiz tęší. Nebot, zpívali-li tuto mi- v Rímę nejen pro sebe, ale i pro jiné, ai neuzívá lou, ve svém melodickém útvaru tak nęznou hodinku se v nich tak zv. »mediatio correpta«, b) tonus pere- vzdycky rádi, ciní tak tím radęji od té doby, co po grinus zachovává svűj drívęjší tvar, maje v mediaci nádherné opravę naší kathedrály otevrena byla po- jeden prízvuk a tri prípravné slabiky (nyní dvę), a bocní kaple mariánská, kde koná nyní biskup prí- c) ze první a šestý tonus solemnis má obdobnę s tó- pravu ke mši sv., a kde se to bohoslovcűm lehceji nem 2., 4. a 8. v mediaci jeden prízvuk a tri prí- zpívá, nez v presbytári. Kdyz tato »novota« letos pravné slabiky, a nikoliv dva prízvuky, jak shledá- zacala, priznávám se uprímnę, ze jsem si ve slabé váme v úpravę nové. — Poslední dvę »vymozenosti« chvilce pro sebe zabrucel : »Co to uz zase zavádęjí!« benediktinské jsou vedle jiného i proto velice dűle- Ale kdyz jsem sedę v presbytári pozoroval, ze zpęv zity, ze jejich šetrením zűstalo by v platnosti staré, pp. bohoslovcű doléhá k mému uchu daleko lahod- osvędcené pravidlo, totiz: Opouští-li kadence (at v me-nęji, nez kdyz jsem jej męt v bezprostrední blízkosti, | ||||
|