|
| ||||
| ||||
|
198 CYRILL XXXIX.
„UMĘNÍ - UMĘNÍ HUDEBNI. - HUDEBNI KULTURA.11 JINDR. JINDRICH. PREDNESENO 18. PROSINCE 1910 V DOMAZLICÍCH. (ODBOR OSVET. SVAZU.) (OBSAH CÁSTECNĘ ZKRÁCEN.i »Je na drtcY duší lidských skryta hudh(i, jej zvoní tam a hovorí a zpíoá ()ar. Vrchlický, Hudba v duši<.) »7inot bez práce je zlocin, práce bez umęní zníreckosL~~ (John Ruskin.) ,,Oméní miluje sen.,, (7. B. Foerster.) I . francouzský spisovatel a esthetik Anatole France na banketu »Prátel umęní« promluvil o hesle »Umęní všem : »Jediné umęní dává zivotu cenu -- tudíz umęní pro všecky znamená zivot hodnotný a hodný prozívání. Umęní musí zde býti pro všecky, ponę- vadz vychází ode všech, všichni je vytvárejí. Všechna umęní jsou jediným zdrojem veškeré radosti, výkvętem všech ctností, jediným oprávnęním existence, které jsem mohl vypátrat. Ac se ríkává, ze umęní je prepych,— nutno doloziti : prepych jistę nejušlechtilejší, jediný na svętę vskutku ušlechtilý.« Esthetik Hostinský klade ve svém spise : „Umęní a spolecnost« otázku : »Zasluhuje umęní, by se mu vedle prírody a dęjin, vedle tęlesného zdraví, hmotného blahobytu a spolecenského zrízení vęnovala stejná pozornost a vykazovalo rovnocenné místo?« Dále píše: Jsou lidé, kterí pokládají umęní za zbytecnost a to za zbytecnost celkem dosti nákladnou, tedy za luxus, jenz naléhavęjším zájműm ustoupiti musí. Dejme tomu jen na oka- mzik — ze umęní je skutecnę luxus. Bude tím rozhodnuto jiz v jeho neprospęch ? Vzdyf i predmęty luxu mívají význam hospodárský. I umęní má svűj v ý z n a m h o s p o d á r s k ý. Nejnizší úkol, jenz se prisuzuje umęní, je jeho zábavnost. Lec ani zábava není zbytecnou zahálkou, nýbrz potreba naší organisace tęlesné i du- ševní, jest nezbytný dopinęk práce a patrí tudíz k pozadavkűm i tríd pracujících. Po ná- mahách povolání osvęzuje se clovęk klidem, spánkem, jednak cinností jinou, která zamęst- nává ty stránky ústrojí tęlesného i duševního, které prací zemdleny nebyly. Ten, kdo ve svém povolání se duševnę namáhá, zotavuje se treba opęt duševním zamęstnáním, ale na zcela jiném poli: cte, nebo zabývá se hudbou neb jiným umęním. Ríká se tomu: »prijíti na jiné myšlenky«. K nejušlechtilejším zábavám patrí pozitek umęleckého díla, po prípadę i ochotnická cinnost umęlecká. A nalézáme-li v umęleckém díle treba i ohlasy toho, co ve skutecnosti nás tísní, pak doplńují naši zkušenost, potvrzují nebo opravují naše názory, ukazují záhady s jiného, snad vyššího stanoviska, podávají nám dűkazy, ze netrpíme sami, nýbrz i také jiní a ti dokonce mnohem více nez my — a tak i tím neprímo se pripravuje duševní rovnováha, klid nazírání. Ale umęní ciní více: Otevírá nám v dílech svých celý nový svęt, nevycer- patelnę bohatý, v nęmz místo nalezly nejhlubší myšlenky, nejušlechtilejší city a snahy, jez lidstvo kdy męlo. Do umęní vkládají národuvé to, co jim nejmilejšího : i d e á 1 y n á b o z e n- ské, m ravní, spolecenské a zachovávajíje tak vší budoucnosti. »Pocátkem umęní je ocistit naši zemi a náš lid uciniti krásným.« (Ruskin.) Umęní lépe nez co jiného udrzuje naše styky s minulostí a s jinými národy; tęchto stykű treba k jednotę a pokroku vzdęlanosti. Umęní sblizuje, sbratruje národy. Umęní není dílem jednoho národa a vęku, nýbrz vznikalo, rostlo a stále pokracuje spolecnou tisíciletou prací národű; je proto prirozeno, ze jiz myšlenkovým obsahem svým prispívá k tomu, by cokoliv cenného, ušlechtilého se vyskytlo v zivotę lidí, bylo zachováno vękűm príštím. »Zivot bez práce je zlocin, práce bez umęní zvíreckost.n Ruskin.) Umęní prináší dále zisk svou formou. Srovnejme primitivní umęní pokusű dętských a kmenű nevzdęlaných s tím, co vyvrcholeno v umęní známe dnes! Pokrok je všestranný : umęní dnes je slozitęjší, bohatší, hlubší. Jak pűsobí umęní na mravnost? V této otázce rozcházejí se názory esthetű a filo- sofű. Jedno však je nesporno: »Pravé veliké umęní a umęlecké dílo je samo v sobę vzdy mravné.« (Hostinský.) | ||||
|