|
| ||||
| ||||
|
200 CÝRiLL XXXIX.
o kulturní jednotu všech spolecenských vrstev a bojovati zbranęmi nejnovęjšimi a nejlep- šími, aby nezanikl v zápase tomto. (Hostinský.) To ovšem vyzaduje nejen príznivé pomęry, ale i pilné práce. -- II. Ze všech umęní je hudba nejsamostatnęjší, nejmocnęjší a nej- h l u b ší u m ę n í; svou recí vyjadruje nejvnitrnęjší bytí všeho zivota. H u d b a j e i n t e r- nacionální rec: kazdá zemę pak mluví v ní svým dialektem. Nikde neshle- dáváme moc krásy v tak strhující míre jako v hudbę. Není jiného umęní tak tríbícího a osvobozujícího, jez na náš duševní zivot tolik pűsobí jako hudba. Sama bolest promęní se v sladkobolnou zalobu, hrűzné męní se ve vznešené a z tónű zní rec konejšivá. »Hudba -- tof umęní ze všech nejmodernęjší, zdroj krásy, jíz dnešní clovęk nejradęji se opíjí, umęní nejsmyslnęjší, ale zároveń nejduchovęjší, pinící duši závratnými tuchami a rozpínající lidskou bytost pres meze nejsmęlejších mozností. —Jenze toto umęní zvukű, z jejichz oceánu vidíme zvedati se nové pevniny kultury a cítęní — kolik lidí vnímá je s tímto vędomím celého jeho dosahu?« (Krejcí, »Sen nové kult.«.) Nevidíme vęcí, dokud nevidíme krásy. Co je slunce slepci? Co znamená umęlecké dílo, nepűsobí-li? Clovęk, jemuz nemozno cerpati z umęní, podobá se slepci. Vlivem tónu sprostredkují se duši dojmy, jez patrí k nejkrásnęjším, které jsou vűbec prístupny našim smyslűm. — V cem zálezí jsoucnost hudby a kde hledati její pramen? Smysl hudební a náklonnost k hudbę clovęku od pradávna jsou vrozeny. Jako všechen duševní zivot clovęka jen pozvolným postupem vrchole vývoje dospívá teprve tehdy, kdyz duch jeho harmonicky je utváren, tak i umęní hudební, jakkoli pűvod sahá do nejútlejšího vęku lidstva, teprve tehdy mohlo rozepnouti mohutnę peruf, kdyz zivot lidstva vyspęl v ladnou harmonii. Srovnáme-li umęní hudební s ostatními umęními, shledáme, ze tato vstupovala do svęta za podmínek rozvoji príznivęjších. Neskýtáf príroda umęní hudebnímu nejen zádných objektivních forem a vzorű, ale ani materiálu, jejz výtvarným umęním v hojnosti podává. Z tęchto prícin byla hudba mnohem vętší męrou závislá na vývoji kulturním nez ostatní umęní. Materiál tónový musil si clovęk teprve sám vytvoriti, vlastnę znenáhla odhalovati. Také nástroje bylo mu vynalézti a techniku jich vypęstovati. Príroda sice obdarila clovęka k tomu úcelu hlasem a téz suroviny mu nabízela ku zhotovení nástrojű, ale nikde na úcel prímo clovęka neupozorńovala, ponechavši výhradnę jemu, aby spolupűsobením náhody všeho se dobádal, a tak umęní hudební zcela ze sebe, beze všech vzorá vytvoril. Tím lze si vysvętliti, proc hudba jalzozto umęní stále ještę jen v zárodcích se nacházela v dobách, kdy umęní výtvarná a recnická stála jiz v utęšeném rozkvętu. Vývoj umęní hudebního u národű vzdęlaných objímá celou radu rűzných období Dostihnuvši ted netušené výše, vybízí umęní hudební ostatní krásná umęní k vzájemné cin- nosti, by spojenými silami rozehrívaly srdce lidské a pinily je nevystihlou rozkoší. »Veškery obory tvorení hudebního objevují se dnes ve výši rozkvętu: Zríme skvíti se n á r o d n í p í s e ń s prostomilým pűvabem vydechnutých melodií, p í s e ń u m ę 1 o u, s jejím pravdi- vým, casto piným výrazem zivota dramatického, c h o r á 1 s velebnou nádherou harmonií, t a n e c n í hudbu s kouzlem jejích rhytmű, i n s t r u m e n t á l n í hudbu s prebohatou tóno- malbou az po gigantická díla, o r a t o r i u m a o p e r u, jez zobrazují celou historii lidstva a zavírají v sobę jednotlivá odvętví umęní hudebního.« (Stecker.) — Kdo műze popríti rozmanitost hudební mluvy? Kdo bohatství a moc jejích tónových spojű? Duše posluchace je jí uchvácena, mocnę pohnuta, mysl se povznáší. Hudba je nejhlubší a nejjemnęjší recí, jez existuje. Jedná-li se o vzbuzení pocitu, mluvy tónové reci, neműze slovní rec závoditi, jezto není dosti bohatá, jemná, by tisíceré záchvęvy duše tak osvítila, jako műze hudební rec. Kazdý cit, kazdý citový stav műze v hudbę nejíti svűj zvláštní tón a rhytmus. Hudebním krásnem hudba propűjcuje clovęku posvęcení, nálady, jez jsou príznivy rozvinutí bohatého citového zití. — Ovšem zase, jsou-li hudební ideje hrubé, triviální, sprosté, ztrácí se její mravní cena a je lehkomyslností. — Kazdá hudba, jez kdy byla, je projev citu, nejjednodušší hudba divokých národű právę tak dobre, jako hudební umęlecké dílo prítomnosti. Tóny, ci správnęji receno hudební rhytmus a melodický spád jsou prostredky, nositelé tęchto citű, tak jako v reci slova jsou symboly urcitých pojmű. | ||||
|