|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 201
V hudbę nepojí se však s tóny pojmy, nýbrz jen city, a i ty jen všeobecnę. Zavzní-li na pr. pochod, nemyslíme na spánek. Slyšíme-li rhytmus a melodii ukolébavky, zmocní se nás zcela jiná nálada nez pri kvapíku. Tu objevuje se to, co lídé zovou m o c í h u d b y, co jest vlastní bytí veškeré hudby, m 1 u v í c í v ý r a z. Ve stavu prírodním i kulturním clovęk nepozoruje ani nevnímá jiné hudby, nez která je zivým výrazem vnitr prozitého pocitu. (Dr. GShler.) III. Co je k u 1 t u r a ? Kultura je povznesení clovęka z prírodního stavu vzdęláním, zušlechtęním duševních i mravních sil, je zpęnęním nejdrahocennęjších zivotních energií. (F. V. Krejcí.) Hudební kultura je osobnímu nadání clovęka odpoví- dající vzdęlání jeho hudebního cítęní. (Dr. Gdhler.) Zkoumáme-li mnohostranné pomęry, jez kultura prodęlala, nez k dnešnímu stupni dospęla, neubráníme se presvędcení, ze hudba na duševní zivot męla ohromný vliv. Dávno znala se carovná moc její, jak dokazují cetné staré povęsti o zpęvu Orfea, Amfiona, v Cechách o Lumíru. Jiz cínský filosof Konfucius zmińuje se o mocném vlivu hudby; starí Egypfané a Indové znali a cenili neodolatelnou moc tónű. — V Homérových zpęvech ctęna hudba jako veliký dar bohű. Písmo sv. zná také moc hudby na duši i mysl ; povazuje se za dar Boha. Bible zmińuje se na mnoha místech o hudbę. — U Rekű na- jdeme jiz bohatę se rozvíjející hud. zivot a theoretické spisy, je- cenu a morální význam hudby hlásají. --- Hudební historik dr. Ambros píše o Recích: »Hud. výchova hochű męla docela jiný úcel nez jen zpívati písnę a doprovázeti je lyrou. Męli se nauciti nejen hudbę, ale býti musikální, t. j. męl jimi prochvívati onen ether zivotní, jenz ve skupinę tónű pre- bývá. Proto dávala »Harmonické duševní zladęní«. — U jednotlivých lidí nejeví se však kultura jen jako nehybný majetek, ale také jako stav trvající cinnosti, kterému bez usta- vicné kulturní práce dosazený kulturní majetek znenáhla zase se ztrácí. Proto nálezí k hudební kulture clovęka talcé celkovému vzdęlání odpovídající úcast na všeobecné kulture, t. j. na zdravém, verej- ném hudebním pęstęní. Prirozenę nemá kazdý clovęk na hudebním majetku a v hudební kulturní práci stej- nou úcast. Osobní zájem hraje zde velikou úlohu. Jsou lidé, kterí mají zvláštní nadání pro hudbu, a jiní, u kterých je toto nadání velmi skrovné. Docela beze všech schopností hudebních není skoro clovęka. Kde se zdá, ze nahodile scházejí, je toho jen prícina nedostatek prípadného vzdęlání, nebo tęzkopádnost a otupęlost zivotního cítęní. Lidí, kterí nemají hudebního sluchu, je velmi málo. Ve zpęvu prícinou bývá vada hlasivek nebo neovládání hlasivek.) Jistę je treba pro hudbu, jako pro kazdé jiné, umęní jistého nadání, prírodní disposice a j. Ale tyto vlast- nosti dají se do jisté míry vzbuditi a rozmnoziti pílí i láskou k vęci, bez cehoz ani genius neprospívá. Jemné a pravé umęlecké, tedy také hudební cítęní není mozno bez citového »vzdęlání srdce«. (Dr. Góhler.) — Zdá se, ze jdeme vstríc lepším casűm. Ve všech k r u z í c h , j e z m a j í s m y s 1 p r o cenu zivota a rozvoj lidstva a pracují k vyšším, cistším formám jsoucnosti, klade se pozadavek, by vedle vzdęlání, myšlení a praktického vędęní nezanedbávala se výchova ku zdraví a zivému cítęní. Jednotlivci chá- pou, jak je treba, by umęní stalo se náruzivou potrebou prítomné doby. Ze hudba na výchovné cenę vedle vęd se műze postaviti, tomu málo- kdo chce rozumęti, ještę ménę chápati. V mnoha hudebních skladbách lze najíti tolik ducha, jako ve znamenitých vędeckých dílech. Tak hudba zaujímá mezi pro- stredky vzdęlavacími cestné místo. Hudba a :~péu svou strúnhou tfieorelickou je i)Mou, souvisící s uędcuni jinými. Její nauka o zvęnách, intervallech, akkordech, k o n s o n a n c i i dis- sonanci z a s a h á do matematiky a akustiky, nauka o metru, rhytmu, rűzných taktech, je základem metriky a poetiky, presné tvorení a vyslovování samohlásek i souhlásek, správná deklamace i rozbor textű podporuje správnou mluvu a je podkladem recnictví, nauka o formách, dęjiny i esthetika hudby mají vliv zušlechfující, budíce zá- jem intelligenta o umęní! | ||||
|