|
| ||||
| ||||
|
202 CYRILL XXXIX.
Hudba zjemńuje citový 1 i d s k ý z i v o t. Sblízí-li se clovęk s hudbou, zjevuje se mu krása její v celé moci, uchvátí jej pro okamzik do ovzduší ideálu. Clovęku je blaze, vznáší se v cistších formách. Jeho srdce je zaujato umęním, jez prijme jej ve svou náruc a od- vádí od sprostého. Básník Brezina » Hudba pramenű- : »Uciniti svűj svęt krásnęjším, nez jsme ho prijali v prvním otevrení zrakű, je vęcnou touhou duší.« — Pri studiu vznešených mistrovsk,'ich dęl cítí ducha minulých velikánű kol sebe a patrí mimodęk v budoucnost (co ještę prinese nového? krásného? velikého?). To vše uznávali jiz starí národové. Rekűm byla hudba v z d ę l a v a c í m a vycho- vávacím prostredkem. Také lécebnou moc jí prisuzovali. (I dnes je úcinek hudby na nervový system uzná- ván psychologií i fysiologií.) Lécení hudbou. V ústavech choromyslných. (Trestanecké ka- pely.) Mohl bych uvést mnozství krásných výrokű znamenitých lidí o hudbę. Nękteré výroky znamenitých lidí: Luther napsal: »Po theologii prisuzuj nejblizší místo a nejvyšší úctu hudbę.« »Hudba lezela mi na srdci, nechtęl jsem svoji malou hudbu za nic velikého dáti.« »Kdo hudby si nevází, jak mnozí ciní. s tęmi nejsem spoko- jen.« Naléhavę doporucoval povznésti vcas »toto mladé bozské umęní, jez ciní lidi lepšími«. Nietzsche: Zivot bez hudby je prostę omylem, obtízí, vyhnanstvím Bez hudby ne- bylo by štęstí na svętę. Schopenhauer: »Hudba je prímým výrazem nejhlubších sil zivotních. Melodie vypravuje nejtajnęjší dęjiny vűle, maluje kazdé hnutí, dychtęní, vše, co rozum shrnuje pod pojem citu.« Shakespeare: »Clovęk, jenz hudby v sobę nemá, jímí sladké tóny nepohnou, není k nicemu; smęr jeho smyslű je temný jako noc. Jen srdce zlosyna műze zűstati uzavreno kouzlu hudby.« S c h i 11 e r: »Kde se zpívá, rád dlívej, zlí lidé zpęvu neznají.« — »Malírství nechf zi- votem dýchá; rozum hledám u básníka, ale hudba af tajemství duše vypráví.« G o e t h e ještę jako starec litoval, ze se hudbou málo zabýval; vázil si hudby jako umęní, jehoz celá forma i obsah vše prevyšuje a zjemńuje, co projevuje. Casto vyjadroval se o výchovné cenę hudby. (Prátelství Goetha s hud. sklad. Mendelssohnem ) T u r g e n ę v píše nadšenę v dopisech o hudbę. D e t l e v- L i l i e n k r o n (moderní nęm. lyrik): »Jsem šfastný, ze jsem vzdy byl zvyklý vznešené, dobré hudbę. Jsem jí zavázán díky.« vznešené, dobré hudbę. Jsem jí zavázán díky.« Schumann: »Hudba mluví všeobecnou recí, jez duši volnę rozcilí, rozviní, ale ona se cítí ve své domovinę.« S p e n c e r : »Co hudba ríci chce, to vyrkne úpinę a nelze to nez prašpatnę preloziti do jiného jazyka.« T o l s t o j : » Hlavní úlohou hudby má býti sloucení posluchacű, nebof hudba má zvláštní výhodu: »elektrickou jiskrou spojovati lidi mezi sebou.« Wagner: »Hudba je sotva v menší míre s to nez umęní divadelní pűsobiti na vkus a mravy.« Smetana: »Hudba, jazyk citu — slovo myšlenky. x (Smetana a Neruda.) V r c h 1 i c k ý : » Je na dnę duší lidských skryta hudba, jez zvoní tam a hovorí a zpívá -- « M u s o r g s k i j: »V celých massách lidí i v kazdém jednotlivci jsou vzdy rysy velmi « M u s o r g s k i j: »V celých massách lidí i v kazdém jednotlivci jsou vzdy rysy velmi jemné, vymykající se vystizení a nikým nedotknuté. Oznacovati tyto rysy a uciti je vnímat, af jiz pozorností nebo náladou a krmit jimi lidstvo, jako jídlem, kterého jste neokusili, to je úkol hudby, který se stává vęcnou rozkoší.« Zvonar: »V dobách, kdy slov se nedostává, vypomoz mnohomocná hudbo!« D u r d í k:» Provozování a vnímání krásna hud. i v nejvętším nezdaru műze clovęka tęšit, povznášet a vnitrní blazenost udrzovat.« (Esthetika.) I velcí lidé nové doby prohlásili zamęstnání hudbou za prospęšné, mysl pro krásu a cit v zivotę probouzející. Na pr. dęjepisec P a I a c k ý (byl literát i hudebník-zpęvák, varhaník, pianista). Napsal dęjiny esthetiky. (>,óovęk s krasoumným dűvtipem hledí na prírodu jasnęji nez jiný.«) Všichni vynikající p a e d a g o g o v é doporucovali vrele zpęv a hudbu jako prostredek vychovávací a vyucovací. Komenský dí: »Ze harmonie clovęka tęší a ze po ní dychtivę bazí, je patrno. Na koho nepűsobí hudba? a to proc ? Ponęvadz zajisté harmonie hlasű pűsobí milý souzvuk. Vęru slepí jsme, neuznáváme-li, ze v nás jsou koreny veškeré harmonie!« | ||||
|