|
| ||||
| ||||
|
Vychází vždy Jcn frankované listy
5. každého měsíce. priltma,;t sc. E,nkopisyredakoiza- slané nevracejí se. Předplatné, 1 C E C 1 1 --~ Doníss, týkající se jež činí i redalcce, bndtež za- poštovní zásylkou Cj~s~pls sýlany franco na celý rok. r. m. z1.2, Ferd. Lehneroví na píli lota „ 1, 15 pro katolickou hudbu posvátnou v Karlíné, ~íSlo 234. přijímá pouze na,jc- dnuztěclttodvondob v Lechách, na iFIoravě a ve Slezsku. Reklamace zasýl:íny >edice administrace 1\lajitel, vydavatel a redzkt°r: bvuďPtež raze, do v e>Karlíně, v Karlíně, číslo 231• ~ERDINAND 9, ~ZHNER. Š Anenská, ul. č. 11-1. Číslo 10. V Praze, dne 5. října 1877. 2 Ročník IV. OBSAH : O české písni chrámové. — Pěstování zpěvu církevního. — 7, diecése hr lov: hradecké : Z Ustt nad Orlicí. 7. Iluntpolce — 7. diecése Budějovické: "L Tábora. — Z diecése Litoměřické : Z Mladé Boleslavi. — Z diecése Brněnské: Z Ilodonína. 0 české písni cl.rámové. Nastínil J. Ježek. Píseir česlcá slavné znívá, v chrámu P:íně když se zpfi-á, kde dech prost vtií pozemskosti na perutěch nábožnosti k vyšším stanitm zalétá. Národ náš proslul ve světě vzdělaném hudbou a zpěvem; české písně okouzlily ne-jednou četné posluchače, a cestující, — cizinci, kteří navštívili naši vlast, chválí kromě monumentálních staveb a jiných ch•altocenných památek i náš libý chrámový zpěv co do melodie i co clo slov. Ba že nejedna česká piseil chrámová dovede mysl osvěžiti, rozjařiti i rozteskniti, až k slzám pohnouti; tu nezpívají jen ústa, nýbrž srdce vřelou láskou k Tvůrci pro-niknuté. Nedivme se, že v takém posvátném okamžiku jako rázem spadají s beder našich všecky strasti a trampoty, že duch náš cítí se „proštěným vazeb, které ho jako balvan tíží, že srdce mžikem pookřeje, mysl se vyjasni, duše se potěší. Čim nehledanější, prostší slova a touiny, tím snáze povznáší ae duch lidský k nebeským výšinám tu prose, tu velebě Vše-mocného. V době, kdy malému dosud hloučku upřímných přátel uměni tu a tam se podařilo hlučnou, křiklavou nedůstojnou hudbu a na effekt přednesené arie z chrámu vypuditi; v době, kdy snahy horlivých reformatorův nejsou pouze hlasem volajícího na poušti; kdy jejich železná píle a neúmorná vytrvalost a obětavost o zdar práce veledůležité dochází a d o- j í t i in n s í v b r z k u všestranného uznání po vlastech českoslovanskýclt: nebude snad od místa, v těchto řficicfch promluviti krátce o české písni chrámové, co se týče historického jejího rozvoje. Náčrtek náš má býti jaksi pro-pravou k důkladnějším a zevrubnějším v tom oboru úvahám. Ze slov apoštola národů sv. Pavla : „Na-piněni bulte Duchem svatým, mluvíce sami sobě v žalmích a chválách a v pisníclt duchovních, zpívajíce a plesajíce v srdcích svj-ch Pánu” vysvítá, že již v první Církvi zpěv ne-byl neznámý. Doprovázeni posvátných obřadů zpěvem svěřeno z prvu sice jen služebníkům církevním (klerikům), ba věřící lid naprosto ze zúčastnění se tu a tam vyloučen. Tak nařizuje synoda v Laodicei (361), že nikdo nemá v chrámě předzpčvovati leč ustanovení zpěváci, kteří na vyvýšené místo vystoupí a z církevních kněh předzpěvujf ; sněm Kliberitánský zakázal ženskétnupohlavf v chrámu Páně zpívati. Než vzdor tomu nařídil sv. Ambrož (r 397), aby nejen kněží aneb několik osob v kostele prozpěvovali, nýbrž celé shromážděni a tak veřejně písněmi svou viru osvědčovalo. Sv. Jan Zlatoústý nařídil v církvi Konstantinopolské při službácb Božícli krásne střídně písně, zavedl noční chóry, k žalmům připojil , Gloria Patri” (Sláva Bohu). Největší zásluhu o zvelebení církevního zpěvu má ovšem Ii c h o ř V e 1 i ký (j 601). Sám jsa mistrem v hudbě, určil škálu (stupnici) osmera tonů pro písně duchovní ; v melodii žalmové uvedl uprostřed žalmu pád, rozdělil žalmy do duchovních )rodinek, opatřil je antifonami a složil hymny i nápěvy k nim. Nejvíce proslul zaražením vzorný clt zpěváci: j-ch lístaFů v Pimč, dl; nichž 1 | ||||
|