|
| ||||
| ||||
|
204 CYRILL XXXIX.
obdrzel synodální sbor pęvecký 80 tisíc rublű od vlády na cestu do Ríma (v dobę mezi- národního sjezdu hudebního v Rímę); na zpátecní cestę uchystal koncerty v rűz. męstech 1911. Chybou je, ze politické strany ani na verejných schűzích, kde se mluví o všem mozném — o podporování umęní a umęlcű se nezmińují, necítíce naléhavost a potrebu toho. Zemę a stát prispívají rocnę polozkou na umęní, ac v jiných státech ciní se pro umęní daleko více nez u nás. Suma vęnovaná na vęci umęlecké v naší ríši r. 1908, totiz 350.000 K v pomęru k celkovému rocnímu výdeji státních dvou miliard korun znamená tolik, jako by obcan, mající rocních dűchodű 20.000 K, obętoval si na své »umęlecké potreby« 3 a pűl koruny rocnę! (Jak jsme pozadu za Francií, Nęmeckem!) Ces. Filharmonii nutno (subven- cemi) udrzeti! — Kazdé veliké kulturní męsto má ted symf. orchestr. — Hudba je dnes ještę málo ducha a srdce vzdęlavacím prostredkem. — Dressura v hudbę tomuto umęní mnoho uloupila z ethické ceny. Pozadavky, které starí Rekové dávno na hudbu kladli, zűstávají v našich dnech skromným snem. Bývalo u nás dríve jinak. -- Anglický cestovatel, skladatel a historik Ch. Burney ve svém denníku o cestách asi r. 1771 zaznamenává : »Procestoval jsem veškero království ceské od jihu az na sever, a ponęvadz pilnę i k tomu jsem prihlédal, jak obecný lid se hudbę ucí, znamenal jsem, ze nejen v kazdém velikém męstę, nez také v kazdé vesnici, kde jen je škola normální, dítky obého pohlaví hudbę bývají vyucovány.« (Dr. Z. Nejedlý.) Dríve (v 17., 18. a 19. století) ucitel na venkovę hrál, zpíval, vyucoval hudbę a býval duší všeho hudebního zivota nejen v místę, ale i v okolí. Ve vyucování hudbę pekraco valo se i na latinských školách horlivę; klášterní duchovenstvo, v jehoz rukou školy ty spocívaly, témęr všechno bylo hudebnę vzdęlané. Za takových pomęrű neprekvapuje stálý hojný prítok dobre pripravených talentű z venkova do Prahy, zvlášf do konservatore, aniz odhodlanost, s níz i malá męsta pristupovala k velikým úkolűm. Na pr. v Sušici dáván r. 1827 Gluckúv »Orfeus« (opera), 3 léta na to ve Warnsdorfę Beethovenova veliká mše D s 92 hudebníky, v Rakovníku Mozartovo Requiem. — Haydnova oratoria na venkovę ne- bývala zádnou vzácností. — To byly doby, kdy na mnoha místecch byli i sousedi, remesl- níci a zivnostníci v popredí všeho výkonného ruchu hudebního. Tím vyvinul se i vliv a vý- znam nękterých rodű zvláštę o místní hudbu zaslouzilých. Tak rodina varhaníkű v Sadské. Vzpomeńme rcení: »V Oustí,n.O.) kazdý umí housti. (Dr. Hnilicka.) Tak zásobo- vány kraje zdravým dorostem hudbę s láskou oddaným. Abych uvedl jeden príklad za mnoho iiných, jmenuji nejznamenitęjší zjev takového venkovského ucitele, Jana Jakuba Rybu, jednu z nejsympatictęjších postav v dęjinách ceské hudby. Narodil se v Prešticích. Komposici a klavíru ucil se v Praze u skladatele Kozeluha. Od r. 1788 byl ucitelem v Rozmitále. První napsal a vydal (r. 1800) ceské písnę (2 seš.) a byl z prvých, který psal o hudbę jazykem ceským. Byl nejen znamenitým pianistou, houslistou a varhaníkem, ale znal téz klassické i moderní jazyky, starou ceskou literaturu i základy všech vęd. Nedostatek prostredkű hmotných, zejména však nedostatek porozumęní — lhlavnę vyšších kruhű — dohnal ho r. 1815 k samovrazdę. (Dr. Z. Nejedlý.) ještę zmińuji se o starém uciteli F ó r s t r o v i v Osenicích u Libínę, zakladateli nej - hudebnęjší ceské rodiny ve II. pol. XIX. stol. — Skladatel J. B. Fórster. — Z ucitelského rodu je i prední nynęjší sklad. J. Suk. (V Nęmecku rod Bachű. — Š. Bach.) F. Schubert, »král písní«. — Bruckner a j. — Kterak nedostatky nynęjší výchovy hudební a jiné chyby urovnati ? Predevším ne spotrebou mnozství hudby. Nezálezí na mnozství, ale na pravém po- chopení a uzití i trvalém prisvojení dobré hudby, dęl umęleckých. Ovšem má kazdý, kdo se blízí umęní, prinášeti mu trpęlivost, poctivost, lásku a cas, nebof kulturního majetku do- sáhneme jen vytrvalou prací. Jen malý díl lidí dopracuje se k pravému porozumęní veli- kým mistrűm; mnoho jich uštipuje jen ze všeho a chce slyšeti pokud mozno vše nejno- vęjší, jez je reklamou a módou vyzdvizeno. (Dr. Góhler.) K pravému hud. umęní je obecenstvo casto neuprímné, jen konvencní. Chodí do kon - certű a opery, protoze je to móda dobrou hudbu slyšeti, vęcí dobrého tónu umęní pod- porovati a snad v nejlepším prípadę, ze miluje hudbu. Ale nejvyšších jejích útvarű velmi casto nechápe, právę tak jako v jiném umęní. Proto nejvíce se lidu líbí skladby rázu lehcího, mnohdy vęci bezcenné. Ríkáme si a ríká se o nás, ze jsme národ hudební; ale uprímnę receno: Národ sám se jako hudební nerepresen tuje. Lidová píseń je na vymrení, a zvuky, jimz národ naslou - chá a tleská, nejsou nejen nikterak charakteristické — nejsou casto ani hudební v pravém toho slova smyslu. (L. Prokop, »0 popularisaci hudby«.) | ||||
|