|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 205
Umęní pro lid neznamená podávati umęní na nejnizší úrovni vkusu stojící. Hudba pro lid nesmí býti špatnou, slabou. Nelze zádati, aby se umęní snizovalo. — Proto naprosto zvrácenou je zásada, z lenosti spíše plynoucí nez z presvędcení, ze pro venkovský kostel jest všechno dávno dobré, a ze lid tomu nerozumí, co se na kruchtę provádí. Naopak je treba, abychom se povznášeli k umęní z prachu všedního zivota. Hudba pro lid musí býti prístupnou. Ano, ale prístupnost neznamená nízkost, primitivnost. — ]isto jest, ze na venkovę jiz skoro umęní hudebního není. Venkovanu zűstává jediné príroda — nejbohatší a nejkrásnęjší sice, ale prece vniternę vše lidské nevycerpá- vající, zvláštę proto, ze venkovan prírodu chápe nejvíce s praktického stanoviska. Umęní na venkovę skoro vűbec vymizelo, a tím i veškerá poesie. Z hudby byly to hlavnę lidové písnę, lidová hudba nástrojová: dudy, housle, klarinet, na Chodsku chara- kteristická to »selská muzika« se svými znamenitými variacemi na lidové písnę, kteréz skoro zcela vymizely právę tak, jako ornamenty lidové. Máme lidové písnę ve sbírkách, ale sbírky stávají se jiz museem; lid netvorí dále ve svém duchu. Je az úzko z toho, co ovládlo lid z hudby. Náhradou za krásné lidové písnę dostal lid odrhovacky, za poetickou lidovou hudbu — tahací harmoniku a protivné, rozladęné flašinety. A není lépe ani ve męstech. Je tudíz nutno, by kruhy' které váznę smýšlejí se všemi zivotními projevy, si toto uvę- domily a cestu k zlepšení podnikaly. Nové smęry hud. výchovy chtęjí tedy probouzetihudebnísmysly, vésti k porozumęní hudbę, tríbiti cit a vkus, t. J. nauciti výrazové schopnosti hudby. (Dr. M. Battke.) Nejlépe se chápe ovšem hudba, jíz objasnęní skýtá zároveń slovo (báseń) — jako je to pri zpęvu. Zde text vysvętluje hudbu, zde mozno vychovávati a cviciti cit pro hudební výraz. Proto je vętšinou zpęv srozumitelnęjší nez nástrojová hudba a tudíz má býti zpęv východiskem a základem všeho hudebního vychování. Kdo se chce uciti nástrojové hre, męl by se dríve nebo soucasnę uciti zpęvu, jímz se pri správném vedení vycvicí sluch a tríbí smysl pro prednes. Jednostranné cepování mechanického prehrávání kusű na nástrojích męlo by úpinę ustoupiti všeobecnému vyucování hudbę (treba nękolika zákű soucasnę). Casto vzbuzuje se pak odpor k hudbę nebo se otupuje smysl a prechází jen k po- vrchnímu. Hudební výchova nemá býti jednostranná. Má-li býti všeobecným vzdęlavacím pro- stredkem, je treba všeobecného hudebního vzdęlání. Pak pocne teprve vyucování k l a v í r u . Klavír je universální nástroj. Wagner praví: »Klavír má pro rozvoj moderní, mnohohlasé hudby nejvętší význam.« Na zádném jiném nástroji nelze myšlenky moderní hudby jasnęji vyznaciti, jako na slozitém mechanismu klavíru. A je také proto hlavním nástrojem, ze nejvętší mistri napsali pro tento nástroj nejkrásnęjší vęci. Pro tyto výhody męl by se zpęvák, i ten, kdo se ucí na nękterý jiný nástroj (housle atd.), vedle toho seznámiti se základem hry klavírní, tak jako na konservatori je klavír jakozto vedlejší nástroj zaveden pro všecky záky. U hudby nástrojové je treba ještę predbęzných, cistę hudebních znalostí, chceme-li jistę pochopiti, co skladatel ve svém díle ulozil. Nejjednodušší k porozumęní jsou lidové písnę a všecka nástrojová hudba, jez se vyvinula z potreb drívęjší doby, z tancű a pochodű. Je to hudba, jíz i prostý clovęk rozumí, a jez prece tak hluboko procítęna je, ze ještę dnes zcela bezprostrednę pűsobí. Také sem patrí na pr. Dvorákovy »Slovanské tance«, Griegovy »Norské tance« a j., jez chytnou kazdého elementární silou. Pak pristu- pují skladby menší formy (na pr. Griega, Cajkovského, Fibicha a j.). Nesnadnęjší k chápání jsou citovę bohaté dojmy hudebních dęl symfonického stylu. Bez prípravy műze tu laik jen zcela všeobecné dojmy vnímati. (Téz komorní hudba.) Príprava zálezí v tom, ze si themata, z nichz jednotlivé vęty symfonie jsou stavęny, v jich základní podobę v pamęt vtiskneme a ze si ujasníme náladu, t. j. citový charakter kazdé z tęchto vęt. (Dr. Góhler.) Dnes jsou mnohá uvedení (rozbory) v nejznámęjší díla velikého stylu. Mimo to pri dobrých koncertních podnicích vzdy více se zavádí posluchaci dáti do ruky nejen list se jmény provozovaných dęl, nýbrz i programní knízku s nutnými predpravnými výklady. Nutno pak ovšem, aby návštęvník pred koncertem knihu si opatril, pripravil se i orientoval | ||||
|