|
| ||||
| ||||
|
XXXIX. CYRILL 207
strální a komorní díla našich skladatelű nutno vydávati v Nęmecku, ted ve Vídni »Uni- versal Edition« (Dvorák, Novák, Suk, FBrster a j.) ; ceský nakladatel málo se odhodlává tak ciniti (Fibich, Smetana). Zde pocifujeme dosud nejtízeji tęsnost a malost naši. — Organisace hudebnictva za hranicemi utęšenę postupuje. Tak na pr.: Francouzské spolky hudebníkű sestoupily se r. 1910 za patronátu Saint-Sáense a za predsednictví skla- datele Charpentiera v hudební unii Francie; ve svazu je spojeno 12.000 spolkű, jez repre- sentují 300.000 clenű-hudebníkű s clenským príspęvkem 1 frank rocnę. Tím je zajištęn unii rocní príjem 300.000 frankű, jehoz svaz bude uzívati k soutęzím, vypisování cen, za- kládání hudebních knihoven a podpor hudebníkű i hudby vűbec. — Podobnę v Nęmecku (»Všeobecný svaz hudebníkű«). Tyto stavovské spolky znamenají novou epochu pro hu- debníky. — U nás treba mnoho v tomto smęru dohánęti! — Nejdűlezitęjší pro všeobecnou hudební kulturu je, by hudba tęsnę souvisela se zi- votem a ztratila-li souvislosti, opęt ji získala. Ted se gramofony a j stroji mechanickými kazdá nová poulicní odrhovacka a operetní sentimentální, kazdý męlký, bezkrevný pochod šírí do nejskrytęjších vsí a staré, dobré do- mácí »skocné«, »do kolecka« a pod. klidnę odkládají. A venkovskéir,u z p ę v u darí se právę tak. Pred lety nebylo v Cechách tance bez zpęvu. Kdo byl vesel, zpíval. A jakých cenných starých tanecních lidových písní je na sta! Vęru, darilo se dríve umęní na venkovę lépe ! Umęle zavésti se to jiz nedá: v továrnách se nezpívá. Ale kde se zachovaly zbytky staré radosti ze zpęvu u pracujícího lidu na venkovę, ti tęch, kdoz ve vsích pred dvermi sedí a pracují, tam by se męlo pomoci, by lid svých starých písní nezapomínal, nebo do- konce se za nę nestydęl. Zde je úkol ucitele, knęze, lesníka, úredníka kazdého druhu, kterí s lidem pricházejí v kazdodenní styk. (Neruda.) Jak bezcenná je prítomná hudba u národních slavností, výletű spolkových, ví kazdý, kdo poslouchá. Nebylo tomu tak vzdy. V dęjinách hudby cteme: Kdysi hrála se pri po- svícení ve vsi Entritechu u Lipska orchestrální hudba od J. Š. Bacha (z nejvętších hu- debních skladateli"í) a vídeńská hudba lidová, které prispíval sám Mozart a Beethoven, ne- musí se také stydęti. Ted se na takovou hudbu prílezitostnou pohlízí jako na ménę cennou. Není divil, ze hudebnę cítící clovęk se pak tęmto zábavám radęji vyhýbá, právę jako literárnę vzdęlaný clovęk neposlouchá špatnou literaturu. A jaká prázdná, sprostá hudba se casto provozuje bez protestu v tanecní síni, pri prűvodech a j. Lidové písnę se zkomolené násilnę tlací do pochodű (á la Kmoch a j). Jindy zase slyšeti na pr. smęs ze Smetanových oper, t. j. úryvky — prolozené poulic- ními popęvky. Zamyslím se pri takové vęci vzdy, jak by asi bylo velikému spisovateli vhod, kdyby kdokoliv z jeho spisű dęlal rűzné odvary. Ruskin (»Výklady o umęní«): »První nezbytností pro jakoukoliv velikou práci v álním umęní je, hledęti s hrűzou na všechen kal jako na nízkého, nechf i strašného ne- prítele.« Povinností seriosní kritiky je — upozorńovat obecenstvo na dobré v umęní a po- ucovat. — Programy hudební obsahujtez cenné skladby a budte vkusnę sestaveny! — Jako existuje špatná, bezcenná literatura, malba atd., jiz kazdý intelligent zavrhuje, tak i špatná, bezcenná, vkus kazící hudba; tu potírejme vším zpűsobem a odmítejme! — Denní zamęstnání nedovoluje vętšinę lidí k hlubšímu procítęní umęleckého díla se priblíziti. Krejcí: »Sen nové kultury«: »Uvazovali jste kdy o tom, jak strašnou prekázkou pro kulturu za dnešních sociálních pomęrű je nedostatek casu ? Kultura neroste jen z práce lidí, ale i z toho, co je zdánlivę zahálkou. K tomu, by nejvętší dila její vznikla a aby dokonale byla strávena, je treba dlouhých meditací, tichého klícení a pozvolného zrání. Nejvonnęji zárí její kvęty, nejzlatęji nalévají se její hrozny tam, kde mají lidé hojnost casu k dobrodruznému snęní, k dűvęrným stykűm s prírodou, k vyzití svých pudű a vášní, k vypíjení nálady kazdé chvíle. Ale kolik lidí má dnes k tomu cas? Umęlci nedostává se casu k tvorení, lidu ostatnímu k vnímání.« Aby clovęk okusil rozkoše z umęní, je treba klidu, volné chvíle! Jak by se mohl otevrít duch esthetickým pozitkűm, chradne-li lopotou a strastmi tęlo jeho? »Umęní miluje sen.« (J. B. Fórster.) vNa štęstí existuje mezi umęlcem a obecenstvem sprostredkující »nęco«, jez ve všech umęních nalézáme (nejvíce v malírství) — predevším ve volné prírodę. Nachází se toto »nęco« v divukrásné venkovské scenerii, v blízkosti skal, v lesích, v horách, u divoce zvu- | ||||
|