| ||||
| ||||
208 CYRILL XXXIX.
cících potűckű nebo na brehu morském. Nezmocńuje-li se clovęka vzdy nęco, o cem ne- dovede dobre mluviti? Snad tisíce citű se ho zmocní, by se konecnę v jednom sjednotily — a toto »nęco«, vše ostatní zahrnující cit v obor umęlecké reci prenesený, jmenuje se nálada.« Cím ušlechtilejší je nálada, tím krásnęjší a významnęjší je umęlecké dílo, které ji vy- volalo, tím stálejší nálada, cím intensivnęjší ve svém oboru je hudební skladba. Abychom umęleckou náladu vzbudili, je treba jíti cinnę vstríc umęleckému dílu (Saavedra.) Dalším pozadavkem je, aby posluchac bez predpojetí k umęleckému dílu pristoupil, Umęní je nadšení, zpęv chvály a pokory. Umęní vzývá prírodu. Umęní se neuskutec- ńuje vtipem — ale zíráním, láskou, enthusiasmem, nęhou. Umęní nenapodobí, ono objímá, prepisuje, vykládá. (Ruskin) — Provedení kazdé hud. skladby bud co mozno nejlepší! — Od doby Smetany, Dvoráka a Fibicha mají právę Cechové hudbu, jez není bez hlubokého lidského základu myslitelna S ta- kovouto hudbou nesnáší se moderní cynismus, męlká povrchnost. Duševnę prisvojiti si műze tak veliké a silné umęní jen ten, kdo také jako clovęk má duševní velikost, sílu a ušlechtilost. Lidé, kterí ze všech projevű svého zití chtęjí vzdęlati veliký, harmonický celek, tedy také umęní k svatým mocnostem cítají— jsou v kazdém stavu. A ti vędí, ze veškero umęní všech dob tvorí jeden veliký celek, který vzdor všemu trídęní, vzdor všem protivám jako jedno zlaté slunce svítí. (Dr. GShler.) Naše doba zije v ostrém závodęní prűmyslu, vęd, umęní a verejný zivot je ve zna- mení zápasu stran. Jiné doby, jiné duše, jiné nadęje a touhy, jiná prání, jiné vášnę, strasti, výkriky, boje, vítęzství naleznou výrazu v nových formách hudebních. (J. Moucka.) Af však nastoupí casy jakékoliv, jedno zűstane jisto: K a z d á d o b a p r a c u j e k rozvoji, ztrnulé je mrtvo. jen pohyb dává zivot a zivot zádá pro- męny. N a této promęnę pracuje kazdý clovék a nese skrovný díl. Usilujme na místo dobrého zavésti lepší. Na pocitu této povin- nosti j sou za všech casű a ve všech oborech vyvolány reformy. Zádná reformní myšlenka není jen do vętru hozena, jako myšlenka neműze bezmyšlenkovitę vzniknouti. Veliké reformy príslušej í státu, zemi, menší spolecnosti, vnitrní reformy kazdému cl ovęku. (Saavedra.) ,Dűvęrné sblízení s umęním vyzaduje mnoho hodin klidu a za- jištęné existence, tedy dvojího dobrodiní, jehoz spolecnost naše právę tęm nerada zjednává, kdo pro ni pracují. — Ale události se rozvíjejí dle zákona neúprosného osudu, nic nedovede zastaviti nevyhnu- telný pokrok a já vęrím, ze jedenkráte nastane den, kdy ve spolec- nosti lépe usporádané nez je naše, kazdý v pokoji bude moci okou- šeti ovoce svého tvorení. A tenkrát bude v pravdę umęní pro vše- c k y . . .« (Anatole France.) RIUM DETSTVI JEZISOVO. ORATOECTOR BERLOIOZ. ECH DÍLECH. SLOVA HUDBU NAPSA P o dílech »Fantastická symfonie«, »Po- oratorium, provedené v roce 1854 v Parízi slední noc Sardanapalova«, »Requiem«, a hned po té v Bruselu s velikým úspęchem, »Romeo a Julie«, »Faustovo prokletí« psáno jest ve stylu starého oratoria Haen- »Te Deum« a j. píše Berlioz r. 1854 druhé dlova. Není jednolitým celkem jak oratoria své veliké oratorium »Dętství Jezíšovo«; iprvé Haendlova i j., nýbrz je to nękolik nálado- v roce 1825 napsané, »Le passage de la mer vých obrázkű, vętšinou idyllického rázu, kazdý rouge« — zniceno ohnęm). Smrt prvé choti sám o sobę malý celek, ten jasnę — onen Berliozovy Henrietty, nevýslovná soustrast temnę az hrűznę zabarvený; a prec, ac nejsou s ubohou trpitelkou i krutý osud její hluboce celkem, souvisí mezi sebou jako celek. A právę dojal Berlioze. Dojem tento celý prenesen v tęchto malých scénách musíme nejvíce se v nové jeho dílo, jehoz prvý díl »Sen He- obdivovati »velikosti« Berliozovę, jenz právę rodűv« také pripsán jest památce její. Nové v lícení tajemných lidských. povah, nocních | ||||
|